Divoké historky

Divoké historky jsou přesně mým šálkem čaje. Tento černý, mírně ujetý, druh humoru mám nejradši a můžu říct, že u některých historek jsem se fakt dosyta nasmál. Satanžel jako u každého povídkového filmu, ani zde se nevyhnete kolísavosti kvality jednotlivých příběhů, ale převažují hlavně ty lepší, nebál bych se říct skvělé! [Dubnová Challenge Tour 2015 - 30 dní, 30 filmů, 30 zemí] (08.04.2015)

Od Divokých historek jsem tak nějak nevěděl, co mám čekat. On film skládající se z povídek většinou způsobí, že u některých zaujme a některých zase tak moc ne. Tenhle film to ale zvládl naprosto luxusně. Snad ani jedna z těch šesti historek nebyla špatná, natož pak průměrná. Jen některé byly dokonalé a jiné „jen“ výborné. Po shlédnutí filmu jsem si uvědomil, že jsem se ještě nesetkal s povídkovým filmem, u kterého bych se těšil po skončení jedné povídky hned na tu další. Divoké historky to ale s přehledem zvládly a každou tou povídkou si mě okamžitě získali. Nejvíc se mně líbila ta o dvou chlapech, co se u toho mostu parádně porvali. Viděno na základě Challenge Tour 2015 (09.04.2015)

|| Scenár: Damián Szifrón | Hudba: Gustavo Santaolalla | Distribúcia: Warner Bros. | Štúdio: Kramer & Sigman Films, El Deseo, Corner | Rozpočet: 3,3 miliónov $ | Tržby: 12,300,000 $ | Ocenenia: Cannes FF - Nominácia - Palma d'Or - Damián Szifrón; San Sebastián International FF - Audience Award - Damián Szifrón || Presne takto by to v našich každodenných životoch vyzeralo, keby sme mali viac, než jednu strelu. Nakoľko by podobné činy ovplyvnili natrvalo ten náš "jediný" život, musí nám stačiť podobné razantné konanie si len predstavovať, alebo v lepšiom prípade, si pozrieť Relatos Salvajes od geniálneho Damiána Szifróna, a baviť sa bez hraníc justície a morálky, aspoň na tých 122 minút. Svoju "poviedku" si tu nájde asi úplne každý, podobne ako tomu bolo v Love Actually, s jediným rozdielom: pekne po argentínsku ;) 85% | Světozor Praha, 8.10.2014 | (09.10.2014)

Lubitzovo letecké intro spíše zamrazí, než pobaví a pak přijde sled bakalářských historek, po kterých by se Menšíkovi zamlžily brýle. Jejich společné body: cynismus, pomstychtivost, pochodová cvičení nervů v krizových situacích, čitelnost, nevýrazné pointy a následné mezinárodní přecenění. Svatba jak z Melancholie už přišla pozdě.. (29.07.2015)

Mnohé filmy mají třeba buď škaredou prdel, nebo nevzhledné kozy, rozplizlé bradavky, chlupaté nohy, přerostlého bobra, křoví v podpaždí, mezi nohama srolovaného vykuchaného netopýra, jsou duté jak frýšop, unyle funí, špatně kouří, nechtějí se nechat vylízat, líně přirážejí či prostě jen čpí jako dveře od hajzlu na rybářské lodi. Opravdový a intenzivní divácký orgasmus se vším všudy proto prožívám tak maximálně jednou až dvakrát do roka, protože objevit dokonale estetický, chytrý a ultimativně zábavných kousek, to je jako se do zblbnutí hrabat rypákem v bordelu, abyste jednou za sto přeoraných kubíků narazili na opravdového lanýže. A tihle patagonští Bakaláři na mě vskutku zapůsobili jako kus perfektně středně propečené argentinské svíčkové s dokonale zlatavými kroketami mezi jetou připálenou flákotou z nuceného výseku s prošlým bramborovým salátem. Skvostně natočeno, famózně zrežírováno, úžasně zahráno a navíc se skvělými dialogy a pointami. Jako vždy se nechci nikoho ani slůvkem dotknout, avšak myslet si můžu, co chci, a zrovna teď si myslím, že méně než čtyři tomu může dát jen naprostý pičus nebo ve vlastní důležitosti se utápějící sebestředný bukanýr. Ale to se odehrává jen v mé hlavě poté, co jsem si přečetl pár „erudovaných“ hlenů zdejších artových teplometů, a ventilovat to rozhodně nikde nebudu. A teď mě omluvte. Když jsem dnes divoce brázdil městský okruh ve své vytuněné Škodě 120 GLS, míjel mě ten tlustý vysolárkovaný tunelář s pedikůrou od vedle a ukazoval na mě fakáče. Je čas posrat mu Kvésedmičku. (04.03.2015)