Straight Outta Compton

Dr. Dre, či Ice Cube, je mi známy pojem, počúval som ich - voľakedy dávno, dnes už minimum, biografický film, sa venuje ich začiatkom v skupine N.W.A , spolu s ďalšími členmi - Eazy-E, ktorý zomrel mladý na AIDS, alebo DJ Yella, MC Ren. Potešil som sa, keď som videl i Tupaca Shakura, či Snoop Doga. Najprv spoločne prerazia na poli hip - hopovej hudby, aby sa neskôr - ROZKMOTRILI, a potom sa opäť vrátili do starej - dobrej nálady, kedy zažívali najlepšie časy - života... Mňa vôbec nezaujíma, aký majú súkromný život, samé párty, drogy, skôr som obdivoval, aký zápal po nahrávaní pesničiek - majú, zvuk, texty, celkový šmrnc, je fenomenálny. Skrátka, černosi sú priekopníci tejto drzej hudby, ktorá im zo začiatku prinášala - extrémnu nenávisť zo strany polície, ustavičná buzerácia, zatýkanie, jednoducho, aj keď nič neurobili, policajti z L.A.P.D. , si našla vždy zámienku, ako ich ponižovať, rapperi si ale našli východisko, ako sa im pomstiť, tak zložili SONG, za ktorý sa im vyhrážali - Fuck the Police... Čo vyzdvihujem, je výborný casting, ale fakt perfektný, neznámi herci, ktorí sa ale podobajú na svoje skutočne predobrazy, a to je na tom najlepšie, prepožičanie tvári týmito hercami, má správny potenciál. Naopak, čo sa mi nepozdáva, je prepálená dĺžka, kde mali viac strihať. Dá sa to zvládnuť, ale s tým, že sa k tomu - niekedy znovu vrátiť - nehrozí ? Samotné TEMPO - réžia, scenár, to je upravené - podľa samotných PRODUCENTOV - Dr. Dre, či Ice Cube, ktorí tomu šéfujú podľa, čo najspoľahlivejších postupov, ako zaujať diváka, nevravím, že všetko je prikrášlené, ale väčšina je upravená tak, ako im vyhovuje. Kamera - M. Libatiquea, je pozitívna. Samotné spracovanie si servítku pred ústa nedáva, brutalita je na dennodennom poriadku. Je to autentické, realistické, že mám dojem, že sa pozerám na DOKUMENT. Možno som mal trochu zvýšiť hodnotenie, ale kvôli častým excesom + samotnej dĺžke filmu, mi svedomie to skrátka - nedovolí... (08.01.2016)

Po řemeslné stránce velmi dobře natočené a příběhově kupodivu velmi kvalitní a záživné. A to už jsem se chystal nad životopisnými filmy celebrit lámat hůl! Ono není divu po takových průměrnostech jako byli letos Joy, Trumbo, Love and Mercy a jiných. Tohle má drsnou atmosféru a slušný spád díky neustálým potyčkám s policií a co mě překvapilo nejvíce je, že pod snůškou toho všeho drsného se nachází docela citlivý a silný příběh. Jen mě docela mrzí, jak tenhle film přehlížela Akademie u Oscarů... Nominace jen za scénář??? Jako celek i herecky mnohem lepší než kupříkladu Joy, Carol, Trumbo i Brooklyn. (19.01.2016)

Skutočne poučný film o zrode gangsta rapu, čo by sme len bez tej kultúry robili?! Nádherná oslava vulgárnosti, voľného sexu, ale pozor so silnou dominanciou mužov ako samcov, čo určujú pravidlá koho kedy mrdať, čo by v Bruseli určite silne odporovalo nejakej vyhláške, no našťastie sme v Amerike a  gangsta môže slobodne a progresívne propagovať podnikanie s psychotropnými látkami, sem tam sa objaví nejaký mŕtvy, ale zas proti závistlivcom aj zbrane treba mať, a naopak - závidieť môžeme len my, čo sa smutne pozeráme, ako niekto beztrestne a privilegovane stále hovorí černochom, že sú čierni, teda nigga. Zároveň je tu silná ukážka policajnej brutality, ktorá nenávidí pouličných podnikateľov len kvôli farbe pleti, vrcholom poetizmu bola scénka, kde čierny gangsta hovorí čiernemu policajtovi, že je rasista. Ach, tie naučené formulky, niekedy vykĺznu len tak! Ale s tou policajnou diskrimináciou majú pravdu, veď aj preto sa tak mocne pohlo to spravodlivé hnutie planúce heslami, že len a len na čiernych životoch záleží hneď po tom, ako špinavý rasista bielej povahy neúmyselne zabil človeka len preto, že mu kvôli farbe pleti chcel zabrániť v slobodnom a nezdanenom podnikaní s drogami. Vďaka duchom ruku podávajúcemu prezidentovi sa to ako tak v Amerike už zlepšilo, ale kto vie, kedy dobrým časom zase odzvoní, keďže nebezpečenstvo na mladíka Joea čaká všade, napríklad pri každom schode. Netreba sa ale poďakovať, a to treba podotknúť až podčiarknuť, aj skutočným pôvodcom, ktorý umožnili, že tak vysoké umenie ako gangsta rap vôbec vznikne, a to sú samozrejme novovekí otrokári. Aj vzhľadom na to sa Straight Outta Compton dá voľne preložiť ako: Priamo z bavlníkových plantáží. (23.04.2024)

Místopřísežně prohlašuji, že při psaní tohoto zvratku byla mimořádně krutým způsobem týraná zvířata a použité vulgární odpornosti okamžitě uvrhnou každého dosud nezkaženého předškoláka do morálního bahna a nenapravitelných psychických traumat. Čest HOMObázi, která se s tím jen snaží nepokrytecky a po bolševicku zatočit! *** V dobách, kdy se ještě negrům mohlo říkat negři, se skupinka vypatlaných, asociálních negerských kriminálníků rozhodla seknout s prodejem drog, a za utržené peníze si otevřít krutohustý recitační kroužek. Jejich oduševnělá, nesmírně sofistikovaná a dokonale se rýmující lyrika, složená z veselých příhod z dýlování a plná matkojebů, mrdání policajtů, kurvení štětek, kouření čuráků a jebání na justiční systém, který jim kdovíproč chudákům znemožňoval fetovat, prodávat krek a vzájemně se bez mrknutí oka vraždit, nakopla ostatní vypatlané asociální negry natolik, že ve dvaadevadesátém málem vypálili a vyrabovali celé Losí Andělice poté, co si ti zkurvení, rasističtí bílí policajti dovolili něžně se nepomazlíčkovat a nepoobjímat s ožralým a agresivním budoucím kriminálníkem Rodny Králem. Inu, kulturní fenomén je holt kulturní fenomén! Američtí soudruzi měli tehdy máslo na hlavě, protože si to tam z té Afriky sami natahali, a tak místo aby ty inteligentní, mírumilovné a skvěle asimilované spoluobčany vyexpedovali zpět pod bitch otrokáře na bavlníkové plantáže, rozhodli se je raději utolerovat xmrti. Načež přizdisráčská Evropa okamžitě chytla syfla, a tak tu dnes milujeme všechny ty eritrejské Usámy a je jen otázkou času, kdy to tu Čonkovi pod výstižnými gangsta pseudonymy jako Tupák, Ledová Briketa, Doktor Dement, Padesatikačka „more“ Džexn či Emsý Barevne Kovi rozjedou naprudko! Ultradrsnému Ledovému Kubíku patrně už to přednášení tolik nesype jako v dobách, kdy jsme se mezirasově tolik nenáviděli, a tak se rozhodl postavit si filmový pomníček. Ač je to pomníček morálně přinejmenším diskutabilní a Ledař se všemožně snažil udělat ze sebe a svých spolurecitátorů kůl negry, výsledkem je znožně natočené, přehledné a místy až mrazivé memento toho, co je to v těch ghettech za zasranou, vymaštěnou pakáž bez jakékoliv úcty k životu, kultivovanému soužití a civilizaci. Avšak naštěstí dle moderních geopolitických teorií za vše může ten zlý, zkostnatělý, fuj, fuj systém a jedinečným řešením v intencích všudypřítomného lidství je ten nebezpečný odpad s otevřeným srdcem, přátelsky a mile vychovávat neustálým pacifistickým omíláním zrapovaných edukativních manter jako „Choď do školy! duc duc Nekraď! duc duc Nefetuj! duc duc Nedýluj! duc duc Nevraždi! duc duc duc“ a to patrně do té doby, než slaboduché, primitivní zlo a nejnižší animální pudy konečně zvítězí nad láskou, humanitou a porozuměním. No nic, musím končit, než si s dávivým smíchem poprskám monitor a do ruda oplácám kolena… (14.10.2015)

Po všech směrech naprosto klasický a rutinní životopis, který z režijního hlediska nepředvádí vůbec nic svěžího a výjimečného. Což je vzhledem k historii kapely celkem škoda. Místo toho, aby se u těchto rapperských drsňáků šlapalo pořádně na dřeň, se tu tvůrci pohybují jen tak nějak po povrchu a všechny palčivá témata se tu jen načrtnou a po chvilce opustí, aniž by je tvůrci nějak efektně využili. Celé to proto ve výsledku působí spíše jak povrchní reklama na všechny zúčastněné (a ne zrovna sympatické) hudební ikony, která rozhodně není tak nekompromisní a dravá, jak se na první pohled tváří. Po těch ohlasech vlastně docela zklamání. (29.01.2016)