Učiteľka

Musím se přinat, že jsem Hřebejkovi moc nevěřil, ale spletl jsem se, protože na těhle pěti hvězdách má svůj velký podíl. Na začátku mě byl trošku proti srsti styl vyprávění, resp. byl jsem netrpělivý a chtěl jsem hned, hned vědět o čem je řeč, ale v momentě, kdy jsem se to dověděl, jsem přestal cokoli vnímat a byl jsem v příběhu: Neuplynula čtvrthodina, kdy bych nepřemýšlel jak bych se zachoval já a z mnoha postavama jsem vnitřině polemizoval, souhlasil, nesouhlasil...no není to přesně to proč na ty posraný filmy do nekonečna lezeme ? Aby jsme si přožili příběh jak nejsilněji to jde ? A přesně to se mě u Učitelky stalo, emoce střídala emoci. Povedl se i casting pro mě neznámých herců z nichž bych chtěl zmínit hlavně Petera Bebjaka, taková nenápadná role, ale herecky velmi náročná a on jí zvládnul výsostně a navíc měl nejkrásnější dialog, když mluvil o svý ženě, říkal jsem si, jo přesně takhle se chová správnej chlap, bez zášti, bez slabošské sebelítosti, to byla scéna, která mě dostala nejvíc, ale film obstál jako celek a herci a ostatní tvůrci jako jden talentovanej tým. P.S. Karlos 80- podle tvýho moudra by se teda nesměli točit filmy o nacismu, o banditech na divokém západě, o psychopatech, vlastně skoro o ničem, protože od nich nic nehrozí, to je mi zase jednou logika. (28.07.2016)

Jarchovský s Hřebejkom sa boja o počet divákov v kinách, takže sú doslovní tam, kde by stačil iba náznak. Keď napríklad pani, pardon sučka úča hovorí riťolizkám, že nie je pomstychtivá, ale je iba citlivá žena, tak sa máme cítiť chytro, pretože vieme, že je to presne naopak. Alebo portrét prezidenta v triede v záverečnej scéne treba zabrať v (polo)detaile, namiesto toho, aby sme si tento obrázok vybrali ako jeden z mnohých v mizanscéne a docenili chytrosť tvorcov. Takto to má presne opačný účinok. Páči sa mi, ako je retrospektívne vystavaný scenár, v ňom samotnom mi ale chýba nejaké ozvláštnenie, ktoré by príbeh vytiahlo z predvídateľnosti a ako už mnohokrát v súvislosti s Učiteľkou padlo, z tézovitosti. (20.12.2016)

Učitelka je rozhodně jedním z nejlepších filmů z české produkce (respektive z česko-slovenské koprodukce) za rok 2016. Snímek těží zejména z poutavého a ožehavého tématu šikany a využívání lidí během komunistického režimu, přičemž vše je zasazeno do školního prostředí, na kterém se dá dobře projektovat problematika vztahů jak dětí, tak dospělých. Dalším pilířem úspěchu bylo obazení Zuzany Mauréry do hlavní role učitelky Drazděchové, která, jak už někteří uživatelé naznačili, obstojí i ve srovnání s potterovskou Dolores Umbridge - ocenění z Karlových Varů za nejlepší ženský herecký výkon si tedy podle mého zasloužila (i když nejsem obeznámen s konkurencí). Jednotlivé prostřihy mezi schůzí rodičů ve škole a tím, co tomu předcházelo, fungovaly skvěle a už od začátku jsem napjatě čekal na odhalení oné "strašlivé události", kvůli které se toto setkání vlastně konalo. A závěrečná scéna za zvuku nepřeslechnutelného klapotu podpatků mě dostala. Zkrátka moc dobře natočený, napsaný i zahraný film, který ve mně nejednou probudil značnou vlnu zlosti a rozhořčení, a donutil mě se zamyslet nad tím, jak bych se v podobné situaci choval já. (13.08.2016)

Odpad naprosto s čistým svědomím. Marigold to napsal za mne. Herecké výkony křeč, asi dvacet lidí ve třídě je jen stafáž, zbytek hraje škatule a škatulky. Scénář je tak nápaditý, že po asi pěti minutách jsem si řekl, jak to dopadne a skončí, a ono to tak dopadlo a skončilo. Pravda, poněkud mne vylekal ten odposlech před barákem, ale naštěstí je scenárista vrtal a nijak s ním dál nepracuje, jen jako s veselou historkou. Přitom by mne docela zajímalo, zda skutečně všichni soudruzi by po takových odposleších s postojem soudružky učitelky souhlasili, byť měla sestru v Moskvě.Ono totiž, milé děti, i mezi soudruhy probíhal mocenský boj, a taková manda učitelka by se někomu politicky moc hodila. Ale jak říkám, to by scenárista musel umět používat mozek a přemýšlet dál a do hloubky, a vědět o svých postavách daleko víc, než je nutné pro panoptikální divadýlko z toho fuj fuj hnusného období totality. Hele, my měli na škole tři kované soudruhy, a jeden byl skvělý češtinář a mnohé mne naučil, ta druhá byla docela přísná, ale spravedlivá, když jsme nehaněli veřejně systém, a ta třetí sice byla mstivá, ale tak nějak na vlastním, malém písečku obsahujícím maximálně dva žáky celé školy, kteří jí navíc provokativně říkali paní učitelko, místo soudružko. U filmu se dokonce nudila i má manželka, která Hřebejkoviny docela může a k novým českým filmům má velmi, až někdy nezdravě tolerantní postoj. I když filmům - tohle byla regulérní slovenská televizní inscenace roztahaná na mnoho nudných a plochých minut. Během promítání jsem si vzpomněl, jak mne syn varoval, že tam bude asi hřebejkovský a jarchovský inťošsský humor. Byl tam. Inťošské vtipy, které v celém, spíše poloprázdném kině (v den premiéry!) pobavily akorát tu mladičkou dívku s brýlemi, co seděla za mnou. Jinak film začal docela dobře - prolínání dvou děj v jedné třídě, odhalování tajemství, co se stalo, ale odhalení přišlo příliš brzy a bylo takové... pitomoučké. Pak už jen sledujeme cimrmanské defilé postav, jež každá oddeklamuje svoje a jde si sednout, bez chuti, bez zápachu, bez napětí, bez větších vrcholů. Citové vydírání diváka přes dítě působí jak pěst na oko. Psychologicky zcela nezvládnuté, motivace postav nevysvětlené nebo nedovysvětlené, o paní učitelce vlastně nevíme vůbec nic, jen to, co tvrdí ona. Někteří rodiče určitě víc klouzali na hraně, kdy se nechtěli nechat vydírat a učitelku nemuseli, ale zas mysleli na své děti. Ti však žel nedostali slovo. Mno, už vidím ten slet intelektuálních mudrců, co v tom budou hledat paralely, symboliku a jinotaje. Přitom je to jen blbý. (21.07.2016)

Ano, výsledku ubližuje přílišný příklon k jedné straně, přílišná doslovnost, přílišná morální modelovost a zjednodušení některých kaněk let minulých, ale jinak jsem se bavil náramně. Ač jde o smutnou vzpomínku na nesvobodná osmdesátá léta, osvědčený tandem Jarchovský-Hřebejk znovu vsadil na pitvání mezilidských vztahů, které nejsou triviální a pohybují se mezi dramatickým i komickým vyzněním. Vše začíná na schůzce svolané ředitelkou jedné bratislavské základní školy. Má na ní padnout třídní učitelka, která si za prospěch dětí vynucuje u rodičů vždy nějakou tu službičku. Jen jedna rodinka (ač měla snahu) se nepodvolila a skončilo to pokusem o sebevraždu jinak nadané dcery. Retrospektivami se dostáváme do téže třídy, jen s dětskými aktéry, kterak čelí formování světa pohodlí ze strany velmi „dobře hrající“ manipulátorky. Dvojice autorů se zabývá jednotlivcem (rodinou), který nechce mlčet, ale na pořádný křik mu chybí podpora nečinného okolí. Za to, že je Učitelka tak působivá, může děkovat hercům. Potěší zoufalý otec Csongor Kassai, který buchty pro učitelčinu sestru do Moskvy prostě nedoručí, nebo Martin Havelka, který jednou bránil manželku před oplzlostmi „špatného“ člověka a už navždy bude mít nálepku delikventa, hlavní chválu si ale zaslouží Zuzana Mauréry, která představuje osamělou ženu a bravurní manipulátorku sofistikovaně terorizující okolí ve velmi celistvě pojaté postavě. Slovenština? Nevadila, pro mě příjemná změna. Funkční drama o několika interiérech. Všelijaká morální dilemata řešíme i dnes, v tomhle retru jsem se tak alespoň já cítil moc dobře. (07.12.2016)