Ján Hus

Srovnání s Vávrou se tu asi těžko vyhneme, ale není to fér. Nejde ani tak o možnosti, které Vávra oproti Svobodovi měl či o hereckých esech, které tehdy byly k dispozici, ale především o to, jak je daná látka uchopená. Pokud pomineme ideologickou podbarvenost 50.let, tak Vávra nabízí přímočarý příběh o hodném kazateli, kterého semele zlá církev a proradný německý král. Tomu se Svoboda snaží vyhnout. Nejde ani tak o samotnou postavu Jana Husa. Jeho atributy jsou dané a Svoboda s Vávrou se na jeho osobě vlastně shodují, ale Svoboda Husův příběh ukazuje více zeširoka. Dává tak nahlédnout do zákulisí kostnického koncilu, snaží se alespoň povrchně osvětlit politické souvislosti a dokonce, byť trošku naivně, ukazuje Husovo soukromí, ať už v rodinném kruhu nebo v řece, ve které se jako malý kluk cachtá ve společnosti Jeronýma Pražského a Štěpána Pálče. Církev samotná tu samozřejmě není vykreslená nijak pozitivně, ale i mezi preláty nachází Svoboda s Kantůrkovou rozumné lidi. Vizuální stránka věci působí příjemně, protože se vyhýbá jak syrovému stereotypu posledních let, tak přemrštěné smršti barev Vávrova podání. Celkovou atmosféru narušuje jen Kocábova hudba, za kterou by měl dotyčný dostat nějakou anticenu. Nechápu, že to s ní vůbec pustili do světa. Spokojenost u mě vládne i s herci. Matěje Hádka jsem si jako Husa nedokázal příliš představit a počáteční rozpaky neměl na svědomí jen stín výjimečného Štěpánka. Ale jak minuty ubíhaly, tak jakoby Hádek získával jistotu a dokázal se celkem obstojně popasovat i se stále se opakujícími frázemi, které mu tvůrci vkládali do úst. V posledním díle to už pak byl z jeho strany koncert. Upoutat dokázal i Vladimír Javorský v roli neustále se opíjejícího a bezradného Václava IV a zamrzelo málo prostoru pro Michala Dlouhého coby krále Zikmunda. Potěšil i Milan Kňažko v roli dominikánského mnicha, ačkoliv jeho úloha Husova zastánce mi zrovna na dominikána neseděla. Kdo mě ale nejvíc překvapil byli Jan Plouhar jako Jeroným Pražský a hlavně Tomáš Dastlík jako Jan XXIII. Ten kontroverzního papeže s pirátskou minulostí vystřihl jako z partesu. Jediným problémem tak pro mě byl jen Jan Dolanský. Jeho přehrávání mi lezlo na nervy a Štěpán Páleč v jeho podání jakoby spíše patřil právě k Vávrovi. Celkově spokojenost a jsem rád, že se mé obavy nenaplnily. Zároveň hřeje u srdce, že dokážeme dát dohromady slušný historický projekt. Příští rok to bude 700 let od narození Otce vlasti Karla IV., tak jsem zvědav, jestli naši filmaři s něčím přijdou. 85% (31.05.2015)

U Jenďoura z Husi opět končí humory. Jde o další z děl zpracovávajících látku, sahající knedlíkům až do samotné podstaty jejich národnostního uvědomění. Po turbulentních veletočích, které pověst pána Jána prodělala, od štelování do pozice šajtána nečistého, přes bijce feudálů, největšího obrozence, pionýra komunismu či třeba oportunistického mouly, dospěla do dnešních časů, časů vyprázdněnosti a zpochybňování všeho. Svoboda tak na popud centrálního Miloše lidstva zkusil nahlédnout na látku jinak, lépe, radostněji a konečně prý ,,bez ideologického podtextu". V úvozovkách, neboť mám podezření, že Kňažka obsazoval a otextoval sám Duka. Historickou přesnost bych ponechal odborníkům z hysterických věd, protože oni si rádi zabreptají, já se juknu ve svém obsáhlém a do podrobností zacházejícím slohovém útvaru na filmové aspekty díla. Tedy - Kocáb nacákal poslední zbytky své soudnosti do súdánské dcerky, Hádek má charisma plže a Dolanského obsadili, abych mohl při jeho přehrávání chcát smíchy do výše nevídané. Tři, za Javorského, odvahu a výdrž. Mou. (06.10.2015)

Vážně tady někdo čekal dalšího Vávru?:-) Na televizní projekt to nebylo špatné, délka mi nevadila a na rozdíl od toho (mála), co se učí ve školách, nabízí Svobodovo zpracování alespoň nečernobílý pohled, viz. Václav a Zikmund. Potěšil mě výběr herců (jak do hlavních, tak do vedlejších rolí), nepotěšila mě hudba. U "Máje" jsem trochu té moderny zkousla, tohle je ale přeci jen "trošku" něco jiného, takže ta elektrická kytara při vedení Husa na hranici byla "trošku" fail. A sakra, spoiler.:o)) (01.06.2015)

První díl zas taková mizérie není, historické prostředí funguje dobře a maskuje i ten neinvenční styl filmařiny, jako je například statická kamera a záběry přímo do ksichtu. Největší WTF prvního dílu je však dramatická hudba hrající minimálně ve dvou momentech. Hudba s prvky moderní hudby z doby patnáctého století? Dobrej tah.. Michaeli Kocábe. (30.05.2015)

U příležitosti 600. výročí upálení mistra Jana Husa, si já nehodný dovoluji napsat komentář k touto dílu. Dle mého skromného a neodborného názoru Jiří Svoboda vytvořil zdařilou poctu bojovníkovi za pravdu. Herecké výkony Matěje Hádka, Jana Dolanského, Milana Kňažka, Vladiíra Javorského, Mariky Šoposké, Michala Dlouhého, Tomáše Dastlíka mne zaujaly. Bohužel hudba Michaela Kocába je jednou z největších slabin filmu. Ano, jsou tu jisté historické nepřesnosti, jako třeba vzhled Betlemské kaple údajný vzhled Husa samotného. Nicméně komu se Jan Hus nelíbil může si počkat na případnou americkou verzi ve stylu Kněžny Libuše. Tam třeba bude Hus osvobozen z hranice na břehu Rýna gardou královny Žofie v čele s Lucy Lawless vyzbrojenou dvěmi rotačními kušemi. Pak by odpadla i kritika, že to mělo předvidatelný konec. Slyš pravdu, mluv pravdu a braň pravdu. (06.07.2015)