Ján Hus

U Jenďoura z Husi opět končí humory. Jde o další z děl zpracovávajících látku, sahající knedlíkům až do samotné podstaty jejich národnostního uvědomění. Po turbulentních veletočích, které pověst pána Jána prodělala, od štelování do pozice šajtána nečistého, přes bijce feudálů, největšího obrozence, pionýra komunismu či třeba oportunistického mouly, dospěla do dnešních časů, časů vyprázdněnosti a zpochybňování všeho. Svoboda tak na popud centrálního Miloše lidstva zkusil nahlédnout na látku jinak, lépe, radostněji a konečně prý ,,bez ideologického podtextu". V úvozovkách, neboť mám podezření, že Kňažka obsazoval a otextoval sám Duka. Historickou přesnost bych ponechal odborníkům z hysterických věd, protože oni si rádi zabreptají, já se juknu ve svém obsáhlém a do podrobností zacházejícím slohovém útvaru na filmové aspekty díla. Tedy - Kocáb nacákal poslední zbytky své soudnosti do súdánské dcerky, Hádek má charisma plže a Dolanského obsadili, abych mohl při jeho přehrávání chcát smíchy do výše nevídané. Tři, za Javorského, odvahu a výdrž. Mou. (06.10.2015)

"Všichni stojíme před soudem božím.." To třeba i všichni stojíme, ovšem velezkušený režisér Jiří Svoboda stojí i před soudem diváckým, a ač léta platí za jistě velmi slušného řemeslníka, tentokrát si možná ukrojil až příliš velký krajíc.. Nový Jan Hus není vyloženě špatný, nicméně.. Jedno velké nicméně.. Zatím po dvou částech těžko soudit, leč zdá se poněkud paradoxní a také velmi výmluvné, tedy kromě stovky hodnocení už během první části, že jak Vávrův velmi rozporuplný historický opus, tak i ten výroční Svobodův vyznívá jako na objednávku natočený projekt, byť tentokrát s poněkud čistšími motivacemi, nesmírně poplatný době svého vzniku.. Jako velmi iritující složky snímku však lze už nyní zcela jistě vnímat jak zbytečně přepjatý Kocábův soundtrack, který trestuhodně zbytečně ubírá na vtírající se napínavosti a často přímo ruší nejen svou modernou, i jak už jsem si poslední léta zvykl, neskutečně bizarní šroubované dialogy, které prostě nelze nazvat jinak než hybridy.. Vladimír Smutný se sice tentokrát nehoní za kýčovitými obrazy, byť tu naopak poněkud překáží ta temná manýra jako z Tudorovců, jimž se však většina postav svou neživou umělostí nepřibližuje ani na dohled, ovšem některé dlouhé záběry zase zavání zbytečností, nemaje jakéhokoliv smyslu či funkce.. Ostatně ty směšně karikované postavy samotné nikomu nedávají příliš možností k nějakému charakternějšímu herectví, byť především Matěj Hádek s Honzou Dolanským to celé táhnou hodně nahoru, navíc nechápu, proč se u nás stalo zvykem v těchto historických záležitostech tolik přehrávat.. A aby Hus, vysokoškolský rektor, působil jako rozohněný mládeneček, chvílemi i dost arogantní, to se mi dost těžko trávilo !! Musím však přiznat, že se rozhodně těším na zbylou část triptychu, o jehož přílišné rozmáchlosti by se však rovněž daly vést diskuze, a to určitě není málo.. Což však rozhodně nelze brát jako omluvu, protože snímek nedokáže využít to množství klišé k něčemu většímu, přes svoji třeba vizuální čistotu působí nesmírně uměle a účelovitě, když nakonec o samotném Husovi při takové stopáži řekl málem jen, že se rád koupal a měl hlavu plnou královny Žofie.. Jiří Svoboda tak vyloženě nezklamal, zato Kantůrková s bývalým panem ministrem však na celé čáře.. (30.05.2015)

Bilance tohoto díla je v mnohém bilancí polistopadové umělecké dramatické tvorby vůbec. Není náhodou, že do třídílné televizní inscenace bylo vloženo mnoho nesporné práce a úsilí dvou příslušníků dvou starších generací (mezi Kantůrkovou a Svobodou je věkový rozdíl 15 let). Snaha o dokumentárnost a přesnost dobových, zejména ideových reálií je kontraproduktivní. Nemá smysl popírat, že Hus byl hluboce věřící křesťan a že žil a myslel v náboženských kategoriích; stejně tak je ale nešťastné, když se v nich utone přespříliš. To, co je na Husovi a jeho památce podstatné, tkví v něčem jiném. V tom, čím a jak přesáhl svou dobu. V tom Vávra zůstává nedostižným právě proto, že důsledně respektuje Palackého, Masaryka a Jiráska. Je to vztažitelné i na pojetí Husovy postavy. Štěpánkův Hus je mužem zástupů, strhujícím řečníkem, mužem, který plane, a proto za ním jdou zástupy. Tím spíše, že je mužem lidským, chybujícím; že jeho světectví je skrnaskrz lidským. Hádkův Hus je cosi mezi dospěvším Jeníkem Ratkinem a introvertním intelektuálem nové doby. Jako Husovo osobní alter ego je výtečný, jako alternativa ke Štěpánkovu výkonu neobstojí. Naopak pozoruhodná a působivá je gradace závěrečného dílu. Hus v ní vstupuje do věčnosti; neznámý kněz se mění v nadčasový symbol, oběť justiční vraždy vítězí nad koncilem, který v některých ohledech usiluje o totéž jako český mučedník ctnosti a pravdy. Z druhé strany je televizní Hus nesporným vrcholem české televizní polistopadové dramatické tvorby a přináší i nejedno významné dokreslení detailů velkolepé Vávrovy a Mackovy fresky. Svoboda v plné kondici - a tady se tak představuje - je víc než filmový řemeslník; výkon, který odvedl, je dílem zralého umělce. Tragické husovské výročí - v mezích naší doby - bylo uctěno důstojným způsobem. Součástí tohoto nesamozřejmého úspěchu je i skutečnost, že jinou cestou potvrdilo výjimečnost zatracované vávrovské husitské trilogie. A s ní i celý vzmach českého národního hnutí v předminulém a minulém století. A tak to, co Česká televize nabídla, je až překvapivě silné a v daných podmínkách vlastně velmi zdařilé. Je to podstatně víc, než jsme mohli čekat. (02.06.2015)

Pakliže budu hodnotit zatím shlédnuté dva díly, za první jsou to jasné čtyři hvězdičky a to hlavně a především za Václava výtečného Vladimíra Javorského. Viděla jsem inteligentního krále milujícího víno a Žofii, leč též osobu rozporuplnou, ctižádostivou, zkrátka krále s klady i zápory. Co se mistra Jana týče, byl duše velmi poctivá, leč naivní v poznání lidí a jako jeden z mála Bibli poctivě četl a řídil se jí. Kostýmy a vůbec výprava byly na slušné úrovni, interiéry skvělé vybrané ,v zajímavé hudbě mi pouze místy silně vadil skřehotavý, protivný hlas, který ji celou pokazil.Shrnuto, jsem opravdu ráda, že se do natáčení někdo pustil, je zajímavé, že ač jsou naše dějiny tak bohaté, nikoho to moc nebere. Král římský, císař, Waldštejn, no to by toho bylo, tak snad se dočkáme! (06.02.2018)

Tak po dokoukání všech tří dílů říkám, že dílo má vzestupnou tendenci. Svobodovi jdou nejlépe komorní konfrontační situace, takže scény z vězení a vyšetřování jsou to nejlepší, co může film nabídnout. Dosti dobře je zvládnuto podání schizmatu v církvi. Herecké výkony považuji za velmi slušné, zvláště na dnešní dobu a téma. Ovšem Kocábova hudba je naprosto tragická a nechápu ten nápad nechat ji zkomponovat právě jeho. Nejen že se nehodí dobově, ale neobstojí ani sama o sobě (to už by byl lepší nějaký Sabaton). Spíše než s Vávrovým velkofilmem bych to porovnával s vynikajícím Ecce Konstantia. Jsem na vážkách mezi třemi a čtyřni, nakonec se přikláním ke třem. Ano, hudba za to může. Update 22.3.2016: Mno, poté, co jsem si přečetl (víceméně) odsouzení od jistého teologa a historika církve, z kterého ač v rozsahu cca 2 stran jsou věcné tak tři věty, zatímco zbytek až neuvěřitelně připomíná kejhající potrefenou husu, jsem se přece jen rozhodl své hodnocení zvednout na 4*. Krom toho dodávám, že mám občas pocit, že panuje přesvědčení, že když se nějaká věc nepodá dostatečně "kontroverzně", že to automaticky snižuje hodnocení. (30.05.2015)