Ján Hus

U Jenďoura z Husi opět končí humory. Jde o další z děl zpracovávajících látku, sahající knedlíkům až do samotné podstaty jejich národnostního uvědomění. Po turbulentních veletočích, které pověst pána Jána prodělala, od štelování do pozice šajtána nečistého, přes bijce feudálů, největšího obrozence, pionýra komunismu či třeba oportunistického mouly, dospěla do dnešních časů, časů vyprázdněnosti a zpochybňování všeho. Svoboda tak na popud centrálního Miloše lidstva zkusil nahlédnout na látku jinak, lépe, radostněji a konečně prý ,,bez ideologického podtextu". V úvozovkách, neboť mám podezření, že Kňažka obsazoval a otextoval sám Duka. Historickou přesnost bych ponechal odborníkům z hysterických věd, protože oni si rádi zabreptají, já se juknu ve svém obsáhlém a do podrobností zacházejícím slohovém útvaru na filmové aspekty díla. Tedy - Kocáb nacákal poslední zbytky své soudnosti do súdánské dcerky, Hádek má charisma plže a Dolanského obsadili, abych mohl při jeho přehrávání chcát smíchy do výše nevídané. Tři, za Javorského, odvahu a výdrž. Mou. (06.10.2015)

Srovnání s Vávrou se tu asi těžko vyhneme, ale není to fér. Nejde ani tak o možnosti, které Vávra oproti Svobodovi měl či o hereckých esech, které tehdy byly k dispozici, ale především o to, jak je daná látka uchopená. Pokud pomineme ideologickou podbarvenost 50.let, tak Vávra nabízí přímočarý příběh o hodném kazateli, kterého semele zlá církev a proradný německý král. Tomu se Svoboda snaží vyhnout. Nejde ani tak o samotnou postavu Jana Husa. Jeho atributy jsou dané a Svoboda s Vávrou se na jeho osobě vlastně shodují, ale Svoboda Husův příběh ukazuje více zeširoka. Dává tak nahlédnout do zákulisí kostnického koncilu, snaží se alespoň povrchně osvětlit politické souvislosti a dokonce, byť trošku naivně, ukazuje Husovo soukromí, ať už v rodinném kruhu nebo v řece, ve které se jako malý kluk cachtá ve společnosti Jeronýma Pražského a Štěpána Pálče. Církev samotná tu samozřejmě není vykreslená nijak pozitivně, ale i mezi preláty nachází Svoboda s Kantůrkovou rozumné lidi. Vizuální stránka věci působí příjemně, protože se vyhýbá jak syrovému stereotypu posledních let, tak přemrštěné smršti barev Vávrova podání. Celkovou atmosféru narušuje jen Kocábova hudba, za kterou by měl dotyčný dostat nějakou anticenu. Nechápu, že to s ní vůbec pustili do světa. Spokojenost u mě vládne i s herci. Matěje Hádka jsem si jako Husa nedokázal příliš představit a počáteční rozpaky neměl na svědomí jen stín výjimečného Štěpánka. Ale jak minuty ubíhaly, tak jakoby Hádek získával jistotu a dokázal se celkem obstojně popasovat i se stále se opakujícími frázemi, které mu tvůrci vkládali do úst. V posledním díle to už pak byl z jeho strany koncert. Upoutat dokázal i Vladimír Javorský v roli neustále se opíjejícího a bezradného Václava IV a zamrzelo málo prostoru pro Michala Dlouhého coby krále Zikmunda. Potěšil i Milan Kňažko v roli dominikánského mnicha, ačkoliv jeho úloha Husova zastánce mi zrovna na dominikána neseděla. Kdo mě ale nejvíc překvapil byli Jan Plouhar jako Jeroným Pražský a hlavně Tomáš Dastlík jako Jan XXIII. Ten kontroverzního papeže s pirátskou minulostí vystřihl jako z partesu. Jediným problémem tak pro mě byl jen Jan Dolanský. Jeho přehrávání mi lezlo na nervy a Štěpán Páleč v jeho podání jakoby spíše patřil právě k Vávrovi. Celkově spokojenost a jsem rád, že se mé obavy nenaplnily. Zároveň hřeje u srdce, že dokážeme dát dohromady slušný historický projekt. Příští rok to bude 700 let od narození Otce vlasti Karla IV., tak jsem zvědav, jestli naši filmaři s něčím přijdou. 85% (31.05.2015)

Vážně tady někdo čekal dalšího Vávru?:-) Na televizní projekt to nebylo špatné, délka mi nevadila a na rozdíl od toho (mála), co se učí ve školách, nabízí Svobodovo zpracování alespoň nečernobílý pohled, viz. Václav a Zikmund. Potěšil mě výběr herců (jak do hlavních, tak do vedlejších rolí), nepotěšila mě hudba. U "Máje" jsem trochu té moderny zkousla, tohle je ale přeci jen "trošku" něco jiného, takže ta elektrická kytara při vedení Husa na hranici byla "trošku" fail. A sakra, spoiler.:o)) (01.06.2015)

Po dokoukání všech tří dílů konstatuji, že trilogie má výrazně sestupnou tendenci. Byl bych opravdu raději, kdyby látku o Husovi dostal Jirka Strach a ne komunista Svoboda. Vůbec nechápu stanovisko ČT. Co jako chcete? Unylý tendenční film odpovídající tomu, jak lidé chtějí Husa vidět? Ano, to jste dostali, vážení. Dále absolutně nechápu nesoudnost ve výběru hudebního skladatele. Proč propánakrále zrovna Kocáb?????? To nemáme skladatele, kteří umí komponovat symfonickou hudbu? Jasně, Hapka umřel, ale žije ještě např. Jan Jirásek a mnoho dalších. Hádek je jako Hus strašlivě nevýrazný, jeho teologické řeči a kázání absolutně nedokážou strhnout a působí bohužel prázdně a okázale. Zato Vladimír Javorský zahrál Václava IV. naprosto dokonale a s takovým citem, že při dalším studiu doby tohoto rozporuplného panovníka si jej budu vizuálně představovat s tváří tohoto znamenitého herce. I Kňažko hrál velmi uvěřitelně. Trochu bych vytkl Zbyňka Zajíce z Házmburka, řečeného Abeceda, který byl spíše voják, ale tady působí spíš ukňouraným a slabošským dojmem. Jinak k hercům výhrady nelze mít, snažili se všichni do jednoho. Oceňuji i výpravnost (na celé trilogii mě nejvíc bavilo poznávat naše památky, nikoli sledovat špatně vyprávěný příběh, bohužel). I kostýmy byly povedené. Ale co naplat, když je film k uzoufání nezajímavý!? To u nás opravdu, milá ČT, nemáme režiséra, který umí hernajs aspoň trochu dobře odvyprávět historický příběh? Ani jedna scéna nedokázala pořádně zaujmout, vtáhnout do děje, neřkuli aby ve mně vyvolala emocionální reakci. K místním pseudoznalcům na čsfd - kdyby slovutní tlučhubové a samozvaní soudci dějin českých verbalova formátu používali tu divnou věc mezi ušima, pak by hodnotili především film a ne dějiny, o kterých ví prdlajz. Jen pitomec grandiózního rozměru může jednou větou shrnout charakter dlouhověké, rozrůzněné a mnoha generacemi různých lidí tvořené církve, která samozřejmě měla a má plno chyb, ale řekněte mi, který člověk chyby nemá? Vím pouze o třech lidech v dějinách (těm chytřejším dojde, o kom mluvím). Zpochybnit kulturní a civilizační přínos katolické církve může jen naprostý historický analfabet. Kde chybí přemýšlivost, převládají verdikty. Mám dojem, že kdyby takový Hus mohl, vlepí verbálkovi takovou facku, že se z něj stane nonverbal. (02.09.2015)

“Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu.“ Také Jan Hus. Vcelku kontroverzní prohlášení proti jeho víc než klasickému “Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie... A stejné pocity mám i já po zhlédnutí nejnovějšího počinu České televize na toto téma. Značné zklamání. Čekala jsem dramatický příběh muže, obhajujícího svou pravdu, tápajícího, váhajícího, nejistého, ale přece jen muže, jenž si byl svými morálními hodnotami a svými názory tak jistý, že pro ně raději zemřel, než by odvolal. Čekala jsem temný obraz temné doby, čekala jsem drama, které mě od začátku vtáhne, a nepustí. Že takový ten příběh být může, to víme, mistr Vávra to dokázal. Čekala jsem hlavního hrdinu, charismatického člověka, ne vůdce, on opravdu nemusel být vůdce, ale charisma mít musel, musel svými projevy dokázat strhnout davy lidí, a to zdaleka ne jen prostých. Čekala jsem marně. Dostala jsem nudné cosi mezi hraným dokumentem (byl-li by to hraný dokument, hodnotila bych vysoko) a konverzačkou ze současnosti v historických kostýmech. Jan Hus působil nemastně neslaně, vůbec ne jako člověk, kterého by chtěl kdokoliv následovat. Dokonce mě i překvapilo, že toho nenápadného mužíčka vůbec na konci basilejský koncil neosvobodil, vždyť byl téměř neškodný – ve skutečnosti, kdyby to nebylo napsáno ve scénáři. Postavy jednaly tak, jak by jednaly postavy dnes – zejména to bylo patrné na vztazích Václav – Žofie, Jan – Žofie. Na královském dvoře všech dob se přece dodržuje protokol, za všech okolností. S hodnocením jsem váhala, velmi dlouho váhala. Nakonec s těžkým srdcem dávám tři hvězdy, strašně slabé tři. Ne proto, že by si je ten film zasloužil. Stejně jsem hodnotila i mnohem lepší filmy. Dávám tři jednak proto, že jsem ráda, že se Česká televize po velmi dlouhé době do historického projektu vůbec pustila, a jednak za snad jediný klad této inscenace – Vladimíra Javorského v roli krále Václava IV. Tady měl Jiří Svoboda šťastnější ruku než mistr Vávra kdysi. Karel Höger byl, při veškeré úctě, příliš velká persona na to, abychom mu věřili, že hraje sice vzdělaného, ale slabošského panovníka. Střet Václav IV. Javorský a Zikmund Pivec by naproti tomu byl naprosto dokonalý. “Pravda je jen to, co jest dobrem všech.“ (12.09.2015)