Réžia:
Leo McCareyKamera:
William C. MellorHrajú:
Victor Moore, Beulah Bondi, Fay Bainter, Thomas Mitchell, Porter Hall, Barbara Read, Maurice Moscovitch, Minna Gombell, Louise Beavers, Leo McCarey (viac)Obsahy(1)
Starší manželský pár Barkley (Victor Moore) a Lucy (Beulah Bondi) Cooperovi se ocitne v těžké finanční situaci a přijde o své bydlení. Musí se spolehnout na svých pět dětí, žádné z nich ale není ochotné se o oba rodiče postarat. (ČSFD)
Recenzie (11)
Tu netreba komentar , snad len poviem ze starnuci rodiacia urcite nie su pritaz. Ha, poznam vsak pripady, kedy sa decko doslova vysralo na rodicov, starka nevladala a decko jej nijak nepomahalo, nechalo ju tak, nech sa trapi. Starky mal - a to viem z praxe - 85, 86 rokov, byval sam v dome /decko byvalo par 100 m od neho vo vedlajsom dome na rovnakej ulici/, nedokazal si ist ani nakupit, stare suche rozky jedol od hladu, zima v dome viac vladla ako teplo. Dcera k nemu nechodila an i nakup mu nesla, vypinala mu kurenie .. .starky bol pre nu pritaz. Taketo haranty tu boli su a budu vzdy : 95 % ()
Tento film by mal byť premietaný každý rok. Namiesto otrepaných vianočných klasík. Pretože upriamuje pozornosť na to, čo väčšina chce zahrabať pod koberec. Nestarať sa o to. Áno, v jadre filmu je otázka, ako sa majú potomkovia starať o svojich starnúcich, a čím ďalej tým viac nevládnejších a chorľavejúcich rodičov. A zároveň sa rieši tiež to, ako sa k starým rodičom majú ich vlastné deti správať a rozprávať sa s nimi. Prijať ich, aj s ich chybami a chorobami? Alebo odstaviť na vedľajšiu koľaj, ako nevyhnutnú a zbytočnú príťaž? Ako otravný hmyz, s ktorým síce musíme nejako naložiť, keď tu už je, ale čím skôr sa ho zbaviť a odpratať do hygienických odvšivovní (domovov dôchodcov)? Vynikajúca záležitosť, ktorá ukazuje lásku a vďaku detí k tým, čo si celý život odtŕhali od huby, len aby sa deti mali dobre. Najprv rodičov od seba separujú (pretože žiadny z potomkov si ich k sebe nechce naládovať oboch naraz), čím obaja trpia. Potom ich všemožne dirigujú a šikanujú (hoci deti to vnímajú ako primeranú opateru). No a nakoniec sa rieši odstavný domov, len aby tá protivná starena nezavadzala v rozvoji kariéry a pri výchove vnučky. Len jednu vec si všetci títo nevďační potomkovia neuvedomujú: že situácia sa bude o pár rokov opakovať, a deti zvyčajne nasledujú výchovné vzorce svojich rodičov. ()
Jakoby tento nestárnoucí film předznamenával neorealistické uchopení obdobného tématu minimálně v poválečném Umbertovi D. Ale to téma - nevyhnutelná "přebytečnost" staré generace a nevděk generace nové - je evidentně věčné. Nemusíme jít až ke Králi Learovi, s geniální nadčasovoství ho zachytil třeba i náš mistr Neruda. Vzpomínáte? "Dřevo ukradl jsi v panském lese / komu děláš z něho koryto?" / "Dědovi; - již se mu ruka třese, / nádobí už všechno rozbito." / "Nauč mne to!" - "Vida toho kluka, / nač by tvá to ruka uměla?!" / "Až se tobě třásti bude ruka, / koryto ti synek udělá!" ()
Zní to skoro neuvěřitelně, ale tohle je opravdu důstojnej předchůdce Ozuových rodinných dramat (s humorem) ze 40. a 50. let. Skoro celej film jen koukáte s otevřenou pusou, s jakou nadčasovostí McCarey dokázal zobrazit smutek odstrkovanýho stáří. Takový to dílo, po kterým se k něčemu snažíte odhodlat, v tomhle případě k tomu, že svý rodiče nikdy nedáte do důchoďáku a vrátiíe jim to, co dali oni vám. Kéž by to vyšlo :-)! ()
Staří manželé přicházejí (kvůli dluhům) o střechu nad hlavou. Žádné z jejich pěti dětí nemá dostatek prostředků (či ochoty) se o ně oba postarat. Následuje něco přes hodinu ne úplně příjemných a záživných scén, kdy babička žije u jednoho ze synů a věčně jim někde překáží či něco kazí, zatímco děda zažívá něco obdobného u jedné z dcer. Velmi silných je závěrečných asi dvacet minut, kdy se oba po pár měsících znovu (na pár hodin) setkávají. ()
Reklama