Volání netvora: Příběh života

Výtvarně pozoruhodné, režijně obratné, emočně ploché... víc mě zasáhly metaforické animované vsuvky než trochu necitlivá slovní chemoterapie skutečného života. To téma je strašně závažné, ale film si jím spíš k vlastní závažnosti alibisticky pomáhá, než aby ho dokázal skutečně obsáhnout. Vyhrocené scény bohužel v něčem evokují těžkopádnost Fesserova "onkologického" dramatu Camino, byť v podstatně snesitelnějším balení. Jako další výhonek větve "realistických filmů pro děti" (řekněme společně s Pete's Dragon) rozhodně zajímavá alternativa hlavního proudu. (27.03.2017)

Od filmu jsem čekal naprosto jiného. Asi nejemotivnější fantasy s duší které jsem kdy viděl. Někdo srovnává se Spielbergovým Obrem Dobrem, který byl více pohádka, ale na toto rozhodně malé děti neberte. Výborně namluvený netvor Liamem Neesonem a stejně dobře zahrané od všech herců. Ale...., něco tomu stejně chybělo a emoce to rozhodně nebyly: za 70%. (26.03.2017)

Jémináčku, máme tu další ufňukaný, sebelítostivý a rádoby slzopudný výron z dílny pana Bayony, jehož filmové produkty mají neomylně klesající hodnotu a kvalitu. Opět megaporce uslintaného pathosu, opět zfilmovaná fantazie nějakého útlocitného človíčka, kterého v dětství spolužáci šikanovali a on si to s nimi v dospělosti chlapácky vyřizuje prostřednictvím svých pohádkových knih/scénářů/filmů, ve kterých to hlavní hrdina, outsider a otloukánek, nakonec všem pořádně nandá díky svému vhledu, zvláštním schopnostem a nadpřirozeným kamarádům. Kde (a kolikrát) už jsem jenom takovouhle sračku viděl...? A aby to celé bylo ještě dojímavější a slzopudnější, přihodíme k tomu jako leitmotiv smrtelně nemocnou maminku. Takže: Umírající milovaná matka, lhostejný otec, zlá babička, zlí spolužáci, nadpřirozený kamarád a útěky do svého vnitřního světa - zkrátka koncentrované klišé a sladkobolný eintopf jak se patří. Dva body za tuze hezké animované sekvence a za vizuál vůbec, zbytek ovšem stereotypní, sterilní, prvoplánově dojímavá (a tedy nedojímavá) nuda. (17.02.2017)

Takhle nějak by to asi vypadalo, kdyby matku Malého prince sklátil mozkový tumor. Za tím přeceňovaným nesympatickým Malým zmrdem by pak nenaběhla existenciálně vyhřátá liška, nýbrž heideggerovsky zpruzený strom, který by místo „Ájem Grůt“ skoro dvě hodiny otravně recitoval Pojem úzkosti, prokládaný Metaforickým úvodem do dětské psychologie pro ambiciózní popeláře, dokud by se ten hnusný asociální pazneht nenaučil mít rád Ryplyjovou. Pokud tedy nemáte gumovou páteř, abyste se mohli bez zábran kousat do prdele nudou, nebo nechodíte se sveřepě samolibým výrazem a Kierkegaardem pod paží do tlučhubovských kaváren hledat sysla blití, zabavíte se daleko lépe, když si doma najdete tu nejtvrdší zeď, budete do ní sto deset minut pateticky mlátit hlavou a pobrukovat si při tom Ó Tannenbaum. (28.01.2017)

Prekvitajúce množstvo nápadov. Režisér sa hrá, komponuje a mieša. Emočne úprimné a zasahujúce presne tie miesta, ktoré to zasiahnuť má. Zároveň je to do určitej miery čarokrásne. Hlas Liama Neesona v úlohe monštra je nádherne povznášajúci. Viacej ako o charaktery, ktoré sú nositeľmi veľmi jednoduchých pocitov a emócií je pre režiséra dôležitá atmosféra a významovosť, ktorej úlohou je uľahčiť vnímanie smrti. Animované príbehy sa nesú v tejto nálade, rovnako ako atmosféra dedinky v ktorej sa príbeh odohráva. A Monster Calls je taký magický realizmus, ktorý netlačí na pílu a zostáva vo svojej negatívnej tématike nadmieru pozitívny. Také pohladenie na dušu. (27.04.2018)