DavidAAAA

Od tohohle filmu jsem očekával hodně. Co se mi však dostalo, překonalo veškeré meze, emocionálně mne to vyždímalo až na dřeň. První půlka Vás dostane do deprese snad větší než celá Cesta a v momentě, kdy začnou týct první slzy a všechny ostatní filmy by končily báječným happyendem, se začíná rozvíjet část druhá, ještě hutnější a silnější, u které jsem teda alespoň já vyronil ohromný potoky slz. Tohle se nedá popsat, to se musí vidět a v hlavě mám strašné spousty námětů k přemýšlení. Pro příklad - jak bysme asi reagovali my, kdyby naše životy někdo takto totálně vyvrátil a změnil, vždyť Jack měl ten pokoj jako svůj jediný známý svět, kde se láskyplně ráno zdravil s Umyvadlem, Kytkou, Židlí 1, Židlí 2, protože jeho máma mu dokázala i v této hrůze a úděsnosti vytvořit zdání normálního světa. A na konci se se vším loučí.... Neskutečné. Skvělý výkon Brie Larson, za kterého dostala plešouna právem, skvělý výkon babičky Joan Allen, ale to, co předvádí ten prcek, to je z říše snů. Tak neskutečně uvěřitelně zahraná role od malého dítěte - nedovedu s ničím srovnat. První půlka filmu mne fyzicky bolela.

Až do dnešního dne pro mne byl nejsilnějším příběhem lásky zvířete a člověka Goro... To už neplatí. Když jsem si přečetl popis filmu, myslel jsem, že to bude jen další kýčovitý příběh o hodném pejskovi. Zarazilo mne vysoké hodnocení a nádherné komentáře i těch nejpragmatičtějších zdejších přispěvatelů. Pak jsem si uvědomil jméno režiséra a začal mít strach. Strach, který se proměnil ve skutečnost a to tu, že druhou polovinu filmu jsem pro slzy téměř neviděl. A nestydím se za to. překrásně, úchvatně a přitom citlivě natočený snímek podle skutečnosti, o neskutečné psí věrnosti, věrnosti až za hrob a na celý psí život. Hallstrom se vyhnul spoustě klišé,které se nabízely a předvedl nám v celé kráse psí duši oddanou svému pánovi. Ve filmu nenajdete jedinou zápornou scénu a absolutně si nedovedu představit nikoho, koho tohle nedojme. Film dává zapomenout na zásadu,že důležitý je děj. Je to ten nejbrutálnější útok na city a podvědomí. Je to od Hallstroma ten nejpodlejší způsob, jak vyždímat z každýho aspoň slzu. Nejbrutálnější doják filmové historie. Ale díky za to. Jo, a můj pes se jmenuje Hachiko, i když to není Akita..

Vůbec nezapírám, že jsem dost citlivej a u všeho hned bulím. A u tohohle jsem bulel a smál se a nechápal.. Hlavně když Colin Firth šveholí portugalsky, vím kulový co tý nosatý kočce říká a stejně bulím. Film nacpanej všema anglickejma hereckejma hvězdama a to tak, že Rowan Atkinson, i když jeho role není úplně z nejmenších, se ani nedostal do titulků mezi hlavní herce a krčí se až vzadu s plebsem spolu s Claudií Schiffer.. Nádherná spousta minipříběhů o lásce a je v tom všechno, lidi oškliví i krásní, chudí i bohatí, věrní i nevěrní, cudní i necudní, veselí i smutní, mladí i staří, slabí i silní... Zamiluje se tady anglickej premiér, uklízečka, nadrženej panic i herci z jakýhosi divnýho pornofilmu. Sakra, chybí tomuhle filmu vůbec něco? NE, NECHYBÍ. 99%

Dechberoucí, nesmírně smutný film. Film o beznaději, o lásce, o tom, že to špatné zevnitř musí nějak pryč. Conor se ventiloval přes svoji bujnou fantazii. Příběh nesmírně lidský a citlivě natočený. A konec? Takový hořký happyend. Film plný moudrých slov, která ale nepoučují, jen lezou do hlavy a emotivních okamžiků, které zasahují duši jako hořící šípy. Moc mne to zasáhlo, nad tímhle budu přemýšlet opravdu dlouho a je pravda, že mi došlo, že je nejspíš nutné změnit v životě pár věcí. Donutilo mne to k zamyšlení, kdo mne obejme, opravdu a s láskou, ve chvíli, kdy budu odcházet? Odpověď tuším a není pro mne příliš povzbudivá.

Na konci jsem regulérně brečel. A zase mne dostal ten Švéd. Pravidla moštárny vyprávějí vlastně úplně banální příběh kluka, který ze sirotčince odejde na zkušenou do světa a živí se jako sběrač jablek s partou černochů. Ale jak Irving svou knihou, tak Hallström svým filmem z tohoto příběhu stvořili naprostý klenot plný lidství, pokoje a naděje. Naděje v to, že i úplně obyčejný život může být nádherný, když jím člověk prochází s pokorou, nadhledem a respektem k druhým. Absolutně netuším, proč jsem si tohle nechával tak dlouho unikat. Dobrou noc, princové z Maine, králové Nové Anglie...

Neuvěřitelné. Lidské. Krásné. Těžko hledat nějakou chybičku, nějakou chvíli, která nudí, která nezapadá do celku jako takového. Absolutní maximum. To nejkrásnější, co jsem kdy viděl. Malý kousek před Forrestem.

Tak, asi po hodině se mi podařilo se uklidnit a nadechnout. A přitom to vše začíná tak nudně, skoro nevinně, první část je skoro k nepřežití. Herec, jehož jediným výrezem je buď idiotský smích nebo ještě idiotštější čumění do blba prochází stále se stupňující hrůzou jako skoro nezúčastněný divák. Zpočátku je režisér milosrdný, vidíme pěknou holku, roztomilá děcka a úděsné reálie sovětské vesnice, až si říkám, co tam proboha Hitler hledal. Špína, humus, shnilé chalupy. Pak najednou blik a pouze náznakem nám dojde, že jeho rodná vesnice byla kompletně vyhlazena, milosrdně jde pouze o náznak a snad dvouvteřinový záběr skoro mimo kameru. A začíná putování, kde sice sem tam někdo umře, ale je to takový spíš mimochodem. A pak potká mužika s koníkem. A v této chvíli začíná ta nejúděsnější zfilmovaná apokalypsa, jakou jsem zatím kdy viděl ( překonává i vyhlazení židovského ghetta z Schindlerova seznamu ). Tvůrci diváka absolutně nešetří a i když spíše nepřímo, ale o to tvrději lijou kýble děsu, hrůzy a zvěrstev, které vypadá, jako by nemělo vůbec skončit. Ne, tenhle film je absolutně mimo cokoli jiného, co jsem prozatím viděl. Neskutečné.

Nádherný a nesmírně krutý příběh o tom asi nejhorším, co může člověka potkat, o něčem, co ho zbaví lidskosti. Natočeno s úžasným citem a při otázce, zde je toto nebe, ze mne tekly potoky slz, složil jsem se jak malé děcko, a že jsem se tomu snažil hodně bránit. Na to, jak krutý osud dvojici život přichystal, je konec utnutý milosrdně. Moje asi první setkání s jihokorejskou filmařinou skončilo příjemným překvapením. A vím jen jedno, až tohle jednou potká mne, nechci už dál žít.

Chtěl bych taky investovat do firmy přes ovoce. Hlášky z tohohle nádhernýho díla jsou nezapomenutelný, příběh o tom, jak idiot ke štěstí přišel. Krásně natočený, krásná hudba, excelentní Hanks, excelentní český dabing. Jedno z mála děl, který se dají vidět donekonečna a stále hladí po duši a baví. A když mne tíží u srdíčka, vždycky, vždycky si říkám, že člověk má někdy málo kamenů...... Tenhle film jsem poprvý viděl u nás na vesnici v letním kině, plátno bylo po bouřce roztrhaný, ale pamatuju si jak doteď, jak sedím se svým tátou, kterej jinak ze všeho vidí akorát titulky na začátku a na konci, tak jak s ním sedím a nevěřícně zírám na to, co se na tom potrhaným plátně odehrává. UTÍKEJ Forreste!!!

Překrásná a laskavá pohádka o ... Vlastně pořádně nevím o čem, o lidství, o osudu, o dobru a zlu. O tom, co jeden pro druhého může znamenat? Co je na filmu dobře. 1. PŘÍBĚH - krásné a laskavé poselství o dobru a zlu 2. HUDBA - neuvěřitelně podmanivá a nádherná hudba Hanse Zimmera 3.) KAMERA - úchvatně nasnímaný pohádkový svět 4.) HERCI - jedna herecká hvězda vedle druhé a je vidět, že se opravdu hodně snaží. Co je na filmu špatně - JEHO DÉLKA, je příliš krátký, touhle pohádkou a její atmosférou bych se klidně nechal unášet mnohem, mnohem déle. Tak krásný pocit na duši a na srdci jsem po skončení nějakého filmu už dlouho neměl.