Proti vetru

Opäť jeden film úplne iný, než všetky ostatné (čo som videl). Miesto dialógov sú v ňom čítané listy. Pohyblivé scény sú nahradené (väčšinu času) statickými na spôsob živých obrazov. Herci akoby skameneli v situáciách, ktoré ilustrujú čítaný text. Musím uznať, že tie scény sú vizuálne veľmi pôsobivé, plné vypiplaných detailov a predsa nepôsobia umelo. Je to silne "atmosferický" film, čo znamená, že ak máte tú správnu náladu, pocítite závan veľkého umenia. V opačnom prípade film len odzívate, prípadne vôbec nedopozeráte. (06.03.2017)

Poetika v tragédii. Ale tá forma film zabila. Je to vlastne typická festivalovka, ktorá chce ponúknuť niečo netradičné, zvláštne , originálne. A do istej miery sa to podarilo. Ale v tom prípade je to určené pre veľmi špecifického diváka. Pretože pár obrazov, okolo sa točí kamera nerobí dobrý film. Nakoniec to bolo len o občasne peknej hudbe a čítaní z denníka. Na to by postačila aj audiokniha. Z témy by sa dal inak urobiť veľký film. (18.04.2022)

Epická kostra filmu je výborná, ale ten formát so statickou "freezing" kompozíciou a poetickým rozprávaním mňa osobne vôbec nebralo. Strašne mi to pripomínalo nejakú vojnovú výstavu v etnografickom múzeu, kde sa tiež často nachádzajú podobne zostavené kulisy a scény. Figuríny sa nehýbu a z reproduktorov znie naturalistický podklad, občas aj s odborným výkladom. A presne takýmto štýlom na mňa pôsobil aj tento film. Možno keby to tvorcovia poňali ako pseudo-dokument, tak by to bolo prirodzenejšie ako silou mocou z toho robiť epické nehybné divadlo. Samotná kostra deju bola samozrejme vynikajúca, a mali by sme mať na pamäti, že holokaust neprebiehal len v nacistických koncentračných táboroch, ale plynulo v tom pokračoval agresívny Sovietsky Zväz. Na to NIKDY nezabudnúť!!! (21.04.2019)

Neobvyklý, ale originální koncept "živých" obrazů stylizovaných do podoby černobílých fotografických snímků doprovázených četbou zápisků a dopisů estonské ženy Erny svému manželovi Heldurovi dělá z Risttuules jeden z nejzajímavějších filmů poslední doby (vedle Saulova syna). Funkčnost fotografie jako prodloužení a zároveň znehybnění vteřin prožívaného času je v této své 3D verzi mnohokrát umocněno, jen zvuky v pozadí jakoby ubíhaly svým nesmiřitelným tempem a dokreslovaly atmosféru scén. To Barthesovo "punctum" jsem si našel v každé "fotografii" (ruka ženy na pažbě pušky, poslední objetí před transportním vlakem...) a zdá se mi, že filozofie fotografie měla v celém konceptu zásadní roli, ale to není podstatné. Ano, minulost je přesně tohle, zabývat se tím, jaký to mohl být "pocit", být kvůli své národnosti prohlášen za nepřítele a násilně vystěhován na Sibiř, sledovat naposledy cestu ke svému domu, být odtržen od svých blízkých, krást chleba pro své nemocné dítě... zkušenosti, které nám svou blízkostí klepou na dveře... (16.05.2016)

Zvláštní film, a to především ve způsobu, jakým je natočen. Pokud byste čekali drsné drama ze sovětského gulagu, což se tak nějak podle základní anotace nabízí, tak dostanete něco naprosto jiného. To hlavní je vyprávěno slovem, v podstatě dopisy, které psala jedna z žen v gulagu uvězněných. Obraz funguje spíše jako lyrické dokreslení, což nemusí nutně oslovit. (12.12.2016)