Kráľ Artuš: Legenda o meči

Spalující sága vášně, která překonala vesmír i čas! Budete otřeseni! Účinkuje 1000 slonů! Jenže ve skutečnosti je to jen jeden velbloud stokrát kolem kamery, podvod na diváka, který pak pro velblouda nevidí poušť. Ten film se sice jmenuje po známé legendární postavě ohánějící se neméně legendárním mečem a kolem toho se občas míhají postavy obdobně zvučných jmen, ale nejen že jejich představitelé jsou natahaní na práci ze všech kontinentů, ale i všemožné epizodky jsou natahané ze všech možných zdrojů, od videoher přes všemožné spravedlivé revoluce až po znak státu Mexiko. Větší pocit nemístnosti jsem měl snad už jen z Bratrstva vlků a tamního kung-fu Indiána. To vše je obaleno kolem nudné psudogangsterské story s otravnými postavami, nesmyslnými rozhodnutími, mizernými (nepřehlednými, digitálními) akčními scénami (jo, s ubohou choreografií) a tragickým záporákem i gerojem. Zkrátka něco, co by se dalo korektně nazvat univerzální příběh, kde je dle mínění tvůrců "všechno" a ve skutečnosti naprosto nic, jak je pro současné pojetí výpravného filmu příznačné. Žádná vazba s něčím konkrétním, atmosférou určitého místa, mytologií (to co tam dali, je okleštěně, nezajímavé, nedopracované a nesouvisející jakkoli s Artušem), mentalitou, zvyky, nic z toho není jakkoli svázané s artušovskou legendou, klidně by se postavy mohly jmenovat Pankrác, Servác a Bonifác a vyšlo by to nastejno. Je jedno, jaká jména postavám dáte, kam to formálně zasadíte, protože na tom ve výsledku v tomto pojetí vůbec nezáleží. Něco z toho by možná samostatně mohlo i v nějakém filmu s lepším scénářem fungovat, ale tohle je doslova splácanec hodný Kolíka Aťsepicnu. Jděte s tím do hajzlu. Normálně i blbinám přeju výdělek, když si tím lidi kazí dobrovolně vkus, ale téhle sračce vyloženě přeju ten totální komerční propad. (06.08.2017)

Guy Ritchie potvrzuje pravidlo, že na mě to prostě neumí!! Legenda o Excaliburu? Že bych se nějak těšil? Vůbec. A to se také potvrdilo. Dle mého stále nedospělý Ritchie navíc neumí natočit „normální“ film, v tomhle případě dobrodružnou podívanou, což by mělo být ku prospěchu. Jenže není. Je to kombinace nudné nepřehledné digiakce a moderních fíglů, sic v ní je pořádný kus rukopisu tohohle Angličana, nicméně předkládá nesoustředěný mišmaš, který nechutná a jen se vysmívá artušovským legendám. Vyznívá příliš zkratkovitě a zároveň i příliš dlouze. Přidrzlý floutek z vykřičeného domu hláškuje za běhu a mohl by se v klidu přidat mezi současnou gangsterskou smetánku, páč tahle postmoderní stylizace je na mě až příliš přehnaná. Prostě k legendě by se podle mého mělo přistupovat jinak. Poctivěji a méně extrémně. Místy těžká nuda. (03.07.2017)

Výborné fantasy! Dobre kaliborovná jazda kombinujúca skvelú hudbu, brtiský CAST a nezameniteľný rukopis Guya Ritchieho. Pomer akcia/humor/napätie je v dokonalej symbióze. Ja som si tento film kvalitne vychutnal. Extra spokojnosť. There's an army of you, there's only one of me! I'll talk, I'm happy to talk. But there is NO WAY that I am fighting. (30.05.2017)

Nedá se Guy Ritchiemu upřít fakt, že jeho filmy dokáží mít styl. Co on natočí, to je efektivní pecka. Jenže se nemůžu zbavit dojmu, že pokaždé si ušetří nějakou scénu, kde to trošku přetáhne. Tady třeba už samotný rozjezd. První scéna efektivní jako prase, vypráví příběh Artuše od dětství až do zásadního věku, od kterého se odvíjí zbytek příběhu. Celé je neskutečně rychlé, zábavné, zajímavé a originální. Originální je to ale do konce asi první hodiny, kdy se podobné nápady začnou ředit a opakovat. A v tu chvíli celý film ztrácí šťávu a stává se z něj standardní film od Guye Ritchieho. Nápaditost mu sice nelze upřít, ale prvotní nadšení u mě osobně rychle opadlo. A i když oceňuji snahu točit fantasy příběh Krále Artuše z trošku jiného pohledu, pořád jsem měl co dělat, abych se v příběhu vyznal a nezbylo mi nic jiného, než koukat na digitální čáry, máry pod kočáry. (02.08.2018)

Blábol nad blábol. Souhlas s 666teenem. Další film kterému ubližuje, že se hlásí ku své předloze. Co to pak dělá té předloze, to se raději ani neptat. Protože kdyby název stál třeba v podobě: Jarda Poklop, legenda o tom, jak kdekoho, někoho, toho i onoho, vykuchal, tak by šlo o trikově perfektní a dějově snesitelnou fantasmagorii. Která by si samozřejmě od kulyčka vysloužila razítko z hezčí brambory, než takto. (07.09.2017)