Logan: Wolverine

Viac, než dôstojné rozlúčenie Jackmana s Wolverinovou postavou. Čistá a skvelá demonštrácia toho, že hodnotné komixové filmy nie sú o dvoch hodinách efektov, ale o obsahu vo forme zdeleného príbehu a myšlienok. Čím viac sa žáner zbaví digitálneho sajrajtu, tým ľudskejšie filmy môžu vzniknúť. Logan je jedným z nich, po dhlšej dobe. Je mi smutno. 17 rokov stačí na to, aby Vám určité veci prirástli k srdcu. Aj preto nie za 5. (03.03.2017)

Převážnělý a rutinní blábol bez nápadu. Mangold je fakt sráč. Dostane eRkový rating, a tak snímá máchání drápama v close-upech, anebo stereotypně probodává lebky. O utrhaných končetinách se bohužel jen zpětně mluví a ta jedna v záběru ufiknutá kebule to moc nevytrhne. Ale to by bylo ještě v pohodě, kdyby měl film emoce. Ale nemá. 130 minut bez děje se pokouší tvářit jako Shakespeare, ale stejně je to celé o záchraně bandy nezáživných harantů, legračním superséru, které vede k berserku, se kterým si vytře zadek i cokoli z Posledního vzdoru, a záporácích bez osobnosti, jejichž ďábelským masterplánem je likvidace mutantů potravinami. Sorry jako, to už snad radši ty samurajské roboty než tuhle sbírku post-apo vykrádaček se scénářem, který každý zásadní script-hook zopakuje třikrát, aby vyústění očekával i úplný dement. Ale jak vidno, krev a těch pár srandovně mimózních fucků (hlavně od Stewarta) stačí většině ke štěstí. (01.03.2017)

Úplně na zadek jako někteří zdaleka nepadám, ale přiznávám, že je to solidní skok kupředu. Ač se vlastně loučíme. Ikonická role drsného Australana, který se jindy rozezpíval až k oscarové nominaci, je nyní ve fázi, že nenávidí vše kolem, je unavená, rezignovaná, ve tváři zarostlá, na duši silně pošramocená. Tempo není závratné, vizuál není vyleštěný jako u jiných comicsových zářezů, ale zemitější pojetí sázející na kontaktní akci je fajn. Zvlášť když začnou lítat hlavy, stříká krev a ta malá znepokojivá ďáblice Dafne Keen nasadí ten svůj drsný výraz. Mezi postavami to tepe, hašteření mezi dvěma legendami série funguje, atmosféra je hutná, některé nápady sympatické. Určitě spokojenost. Jen emočně jsme se všude tak úplně nepotkali. Čtyři drápy. (21.04.2017)

Na žádný díl univerza mutantů, včetně Wolverinových sólovek nebo neoblíbené Apokalypsy, nedám dopustit, a když už mám k danému filmu výhrady (Poslední vzdor), stejně si ho dokážu užít i opakovaně. Přesto si teď, půl dne po projekci, nedokážu představit, že se dále budou vyprávět příběhy z tohoto světa. Logan totiž ve sto a jednom způsobu funguje jako poslední kapitola a to ta nejlidštější a nejuvěřitelnější. Je to kapitola krvavá, nekompromisní, depresivní, ale právě proto v ní jasné poselství celé x-menovské ságy vyznívá mnohem hlasitěji, než bych se odvážil čekat. Při vzpomínce na takřka libovolnou scénu se mi svírá srdce a nostalgicky se utápím v časech, kdy jsem před sedmnácti lety vyrazil jako komiksu neznalý teenager do místního kina na cosi jménem X-MEN a v prázdném sále poprvé poznával, zač je toho adamantium. Mohl za to Hugh Jackman a ještě mnohem víc za to může může i dnes. Jenže tehdy poprvé a dnes naposledy. (04.03.2017)

Všechno má svojí cenu – Singer to zprvu věděl. A Mangold jí teď za všechny ty přešlapy, papundekly, digitální vatu a nedodělky platí s úroky. Brutální, explicitní, sociálně dystopické, přitom velmi nostalgické a citlivé k postavám, které film svléká z trikotů a špikuje je smrtelnými chorobami, kašlem a pochybami. Ne, Mangold není elitní režisér, občas je temný tón na hraně přehánění, občas je tomu strašně vidět do žaludku, ale při posledním záběru mě to stejně dráplo tak hluboko jako žádný jiný X-Men film. Je to svým způsobem eR(voluce). Logan ji využívá nejen k vulgarismům a nevšední anatomické názornosti, ale i k tomu, že otevírá hodně neradostnou vizi budoucnosti, ve které je hrdinství už jenom mátožnou vzpomínkou z ošoupaných komiksových sešitů. Amerika v roce 2029 budovaná z náznaků, ale velmi aktuálních. Potomci lidí v superhrdinské verzi. Logan bolí. A to je dobře. Film pro pesimisty, kteří nedokážou přestat věřit. (01.03.2017)