Agent Carter

Nadvakrát. V době vysílání první řady jsem se nedostal přes druhou či třetí epizodu. Nešlo to. Tempo je neúměrně pomalé, postavy až na Peggy a Jarvise naprosto nevýrazné, ploché a ničím nevyčnívající z komiksovýho a televizního klišé. Ale v zásadě poslední třetina série dostane tak nějak podivně dobrý impuls v podání celé té jakoby zápletky s ruskou špionkou, německýho hypnotizéra a v podstatě všechny vedlejší charaktery mají najednou svou roli, byť v mnoha případech totálně over the top. Jo a holky v éře čtyřicítek byly podle tohohle seriálu tak nějak víc sexy - že Hayley je dračice, to víme od Kapitána, ale Lyndsy i chladná Bridget jsou fakticky perfektně vyšňořené, učesané a vůbec vystajlované. Žeru tu stylizaci jak holek a kluků, tak samotnýho seriálu skrze hudbu, barevný filtry, design interiérů a radio show Kapitána Ameriky. To se prostě povedlo na výbornou. A teď hurá na druhou řadu. V tuhle chvíli škoda, že i poslední. (22.12.2016)

Po prvních dvou dílech můžu konstatovat, že se slečna Carterová postavila do řady s dalšími komixovými seriály celkem obstojně. Zápletka je přijatelná, akce o něco méně ale budiž, obsazení dobré. Jen mě trochu bije do očí, jak Peggy, nejlepší ve svém oboru, dělá sem tam chyby, který by tedy neměla. Nehledě na to, že rozkošné Hayley nevěřím, že je schopná uběhnout sto metrů v kuse, natož s podpatky. Navzdory tomu po pilotním dvoudílu hodnotím vesměs kladně a pokud to bude jednodílná minisérie, zkousnu to. (07.01.2015)

Tvůrci si pro navenek feministický seriál nemohli vybrat lepší časoprostor než poválečnou Ameriku, kde se zrodil „ženský mýtus“ (narážkou na to, že za války bylo postavení žen důstojnější, začíná každá epizoda). Ono hájení feministických idejí je ale opravdu hodně vnějškové a to, co postavy říkají, plně neodpovídá jejich narativním funkcím. Zejména během posledních epizod se nelze zbavit dojmu, že se série točí více okolo Howarda Starka (z jehož pověření Peggy jedná) a (nepřítomného) Kapitána Ameriky. Zmražený Steve Rogers, jemuž je hrdinka navěky oddána, slouží zároveň jako opatření proti námitkám, že Peggy nemá žádný vztah a žije jenom svou prácí. Úspěchu povětšinou dosahuje tím, že profesi podobně jako muži nadřazuje citům a rodině (kterou zřejmě vůbec nemá, nebo se o ní alespoň nic nedozvíme). Jako kdyby inteligentní, vždy perfektně upravená a sexy žena činu nemohla být zároveň ženou s bohatým vnitřním životem (což si tehdy většina společnosti skutečně myslela, ale v tomto případě jde o postoj seriálu, nikoli o reflexi postoje společnosti). Paradoxně jedině v armádě a po boku Rogerse mohla být Peggy sama sebou a nepředstírat, že je přihlouplou sekretářkou. Nostalgie za starými hodnotami jako čest a spravedlnost je zároveň steskem po ideálním chlapovi, kterému se žádný ze zbabělých trubců, jimiž je protagonistka po většinu seriálu obklopena, nevyrovná. Výjimečnost Peggy tak částečně vyplývá z neschopnosti mužů, s nimiž spolupracuje. Výjimku představuje vedle extrémně poddajného Jarvise o berli chodící agent Sousa, jehož paralelně běžící příběh o získání respektu dává vyniknout tomu, že ženství bylo dříve – a dodnes je – vnímáno jako svého druhu hendikep. Za subverzivní narážku lze počítat též povýšení agresivity, typicky mužského charakterového rysu, na hlavní hrozbu poslední epizody nebo upozornění na samozřejmost toho, že jsou hlavní zásluhy za úspěšně vykonanou práci přičítány muži. Tyto drobnosti ale neobratný pokus zakomponovat do mačistického superhrdinského narativu feministické myšlenky nezachrání. Kdyby Peggy byla přepsána na muže, ani by nebylo nutné provádět zásadní dějové úpravy (jenom by nás možná víc zaráželo, o jak charakterizačně odfláknutou a povahově bezchybnou postavu jde), což myslím nesvědčí o kdovíjak velké vnímavosti vůči „ženskému údělu“. 70% Zajímavé komentáře: HoneyBunny, maddy (27.04.2015)

Látka, která by s ohledem na své zasazení i styl měla stavět především na retro šestákové poetice, která tu však trestuhodně absentuje. Zbytek je pak typický výlisek z marvelácké výrobní linky, kde absentuje děj, ve výsledku o nic nejde a celé to jakž takž drží pohromadě pouze díky překotnému popcornovému tempu a škorpení dua Peggy/Jarvis. (08.03.2015)

Veľmi príjemné prekvapenie. Marvelovský vesmír funguje s omnoho väčšou presnosťou ako ten od DC - pre mňa je to trochu škoda, lebo som väčší fanúšik práve DC. Agentka Carterová je spin off seriál k jednej z ústredných postáv prvého Kapitána Ameriky. Vracajú sa nejaké staré postavičky a pribúdajú nové. Výhodou seriálu je jedna dejová línia s Leviathanom a akýmsi dokázaním že žena po vojne má svoje miesto v mužskom svete. Skvelé herecké výkony - hlavne D´Arcy ako Jarvis a Atwell ako Carterová. Prvú sériu som zhltol okamžite a som veľmi zvedavý kde sa príbeh bude uberať. Dobová atmosféra je aj napriek rozpočtu zobrazená nadmieru dobre a pripomína samotný film. Uvidíme kam sa to celé bude uberať, ale po prvej sérií som nadmieru spokojný. 1. séria - 80% Prvá séria síce zaváňala televíziou ale mala spád a zaujímavý dej. Druhá motajúca sa okolo temnej hmoty a neustálych prekážok ale začala byť po určitom čase ťažkopádna. Dôvod je celkom jednoduchý. Zatiaľ čo v prvej bola Peggy Carterová postavená do pozície pochybnej úradníčky a robila všetko na čierno, čo ju skoro stálo život, druhá s ňou pracuje ako s plnohodnotnou postavou - až na to , že tu máme mafiánov, šialencov a tajnú organizáciu, políciu nevynímajúc a očividne každému je jedno, že Peggy so svojou bandou riešia prípad. Pár dobrých nápadov a stále zábavný Jarvis v podaní Jamesa D´Arcyho. Ale aj tá Atwellová akokoľvek šarmantná tu stráca niečo na svojej kráse. Neviním spracovanie, ani hercov, ale zápletku, ktorá potrebuje 10 častí aby vypovedala niečo o nezaujímavej látke, zatiaľ čo prvá to zvládla za 8 a nevedel som sa od nej odtrhnúť. Pevne verím že tretia sa znova nakopne, lebo toto som mal naozaj problém dopozerať. 2. séria 55% (16.03.2016)