Alice Cooper

Životopisný dokument o jednom z nejznámějších rockových provokatérů ( ikdyž komu to jméno řekne někomu do pětadvaceti ) je celkem zajímavý v poutavé formě, ale pro mne zklamání, že to končí v osmdesátých letech, protože já Coopera znám jen díky jeho hitovkám z devadesátých let. Tento dokument samozřejmě nezmiňuje asi to nejzajímavější z roku 2017, kdy Alice Cooper našel na půdě obraz, který koupil od Andyho Warhola v roce 1972 ( respektive ho koupila jeho přítelkyně za 2.500 dollarů ) a dneska má odhadovanou cenu 11.000.000,- doláčů. Asi se mrknu na půdu. (09.09.2020)

Alice Cooper je můj nejoblíbenější zpěvák a umělec vůbec. Četl jsem jeho autobiografii, takže tento dokument mi nepřinesl úplně velké množství nových informací, ale bylo skvělé si k tomu o čem jsem četl, přiřadit i barevné obrázky. Dokument využívá kromě faktických záběrů z koncertů, rozhovorů a dokumentů také rozpohybované, animované fotografie, takže nedostatek vizuálního materiálu pro 50. a 60. léta vůbec nevadí. Celá mozaika je doplněna i o ilustrační záběry ze starých filmů - hlavně Dr. Jekyll a Mr. Hyde, Kabinet Dr. Caligariho a nebo staré universalovské horory. (02.11.2016)

Oproti naprosto k ničemu dokumentu God Bless Ozzy Osbourne má Alice Cooper jednu zásadní přidanou hodnotu a to mapování hudebního undergroundu konce šedesátých a začátku sedmdesátých let, ve kterém jsem byl až překvapen, jak nekonvenčně onoho času Alice Cooper zněli, jakkoli se posléze posunuli do primitivního osmdesátkovýho hejá hejá rocku (ale uznávám, že Eighteen je pecka jak hrom). Jenom však ten náhled do období, kdy nejošklivější muži na světě od sebe znuděně odtrhávali ty nejkrásnější děvčata na západ od Mississipi je vlastně dostatečnou satisfakcí za tím sledovat nesvéprávné a nijak zvlášť zajímavé alkoholiky, vykrádající svým matkám šatníky. Samotnej dokument si sám podkopává jakoukoli hodnověrnost strašlivými montážemi fotografií jak, kdyby tvůrci zrovna objevili nějaký nový editovací program a my můžeme jen bádat, jestli se při pořizování fotografie děly ty věci, které vidíme v takovém zmanipulovaném výsledku, nicméně potěší seznání tvůrců, že od '83 roku již přestala být postava Alice Coopera jakkoli zajímavá, ač s úspěchem koncertuje dodnes. Nenápadně tím poodkrývají, že celá osmdesátková hudební bouře byla nejen vizuálně, ale i hudebně totální faleš. Ještě aby už došlo na ty prašivý Queeny. (26.12.2016)

Dokument je to výborný, přičemž v udělení maximálního počtu hvězdiček mi brání jediná, zato ale podstatná výhrada. Začnu obecněji: V posledních letech se v dokumentu prosazuje trend minimalizovat mluvící hlavy a ponechávat stále větší část výpovědí mimo obraz. Trend jistě chvályhodný, i když ne vždy univerzálně samospasitelný. Portrét Alice Coopera jde do extrému: vypovídající je představený v obraze fotografií a titulkem se jménem, ovšem pouze při prvním vstupu; dál už je na divákovi, jestli si každý konkrétní hlas zapamatuje a při dalších promluvách bude správně identifikovat jeho původce. Dokáže se ale jen podle sluchu divák orientovat v celkem patnácti hlasech? Pokud někdo takový existuje, má můj obdiv. Já rozeznával mužské hlasy od ženských, z těch mužských (kterých je výrazně víc) jsem si podle barvy hlasu, dikce atd. zapamatoval zhruba polovinu, zbytek jsem musel odhadovat podle obsahu v daném kontextu, no a poslední část, což mohlo být možná skoro 20 % výpovědí, pro mě zůstalo původu neznámého... Takže musím znova opakovat: je lepší nejdřív zapojit mozek a zvážit všechna pro a proti, než otrocky používat nějakou metodu vždy a za každých okolností. Tím spíš, že občasný krátký (tři vteřiny by pro připomenutí bohatě stačily) prostřih na vypovídající osobu by vizuální styl ani celkovou atmosféru tohoto filmu určitě nenarušil. -------- V titulcích filmu uvedeno: český i orginální název Super Duper Alice Cooper. (30.09.2020)

Další z veteránů a legend, kteří mě doprovázejí mým rockovým životem už od raného mládí. Vždycky jsem tvrdil, že kdo umí hrát, nepotřebuje dělat na pódiu žádné blbosti. Alice Cooper je výjimkou. Jeho hudba je kvalitní a navíc vystoupení je i pastvou pro oči. Viděl jsem ho na živo jen jednou a koncert patří k těm nezapomenutelným. Co se týče jeho excesů s alkoholem a drogami, tak to k rockovým hvězdám tak nějak patří. (30.08.2016)