Super Duper Alice Cooper
VOD (1)
Obsahy(1)
Předtím než na pódia přišel Marilyn Manson, předtím než na plátna přišel Freddie Kruger, svět hrůzy ovládal Alice Cooper. Unikátně filmařsky zpracovaný portrét Vincenta Furniera, syna faráře, který se změnil v noční můru všech rodičů - Alice Coopera. Portrét mistra hororových show s funkční gilotinou a spoustou krve na pódiu. Příběh rockové ikony, který vypráví Alice Cooper osobně. (Atlantis Entertainment)
(viac)Videá (2)
Recenzie (27)
Životopisný dokument o jednom z nejznámějších rockových provokatérů ( ikdyž komu to jméno řekne někomu do pětadvaceti ) je celkem zajímavý v poutavé formě, ale pro mne zklamání, že to končí v osmdesátých letech, protože já Coopera znám jen díky jeho hitovkám z devadesátých let. Tento dokument samozřejmě nezmiňuje asi to nejzajímavější z roku 2017, kdy Alice Cooper našel na půdě obraz, který koupil od Andyho Warhola v roce 1972 ( respektive ho koupila jeho přítelkyně za 2.500 dollarů ) a dneska má odhadovanou cenu 11.000.000,- doláčů. Asi se mrknu na půdu. ()
Alice Cooper je můj nejoblíbenější zpěvák a umělec vůbec. Četl jsem jeho autobiografii, takže tento dokument mi nepřinesl úplně velké množství nových informací, ale bylo skvělé si k tomu o čem jsem četl, přiřadit i barevné obrázky. Dokument využívá kromě faktických záběrů z koncertů, rozhovorů a dokumentů také rozpohybované, animované fotografie, takže nedostatek vizuálního materiálu pro 50. a 60. léta vůbec nevadí. Celá mozaika je doplněna i o ilustrační záběry ze starých filmů - hlavně Dr. Jekyll a Mr. Hyde, Kabinet Dr. Caligariho a nebo staré universalovské horory. ()
Oproti naprosto k ničemu dokumentu God Bless Ozzy Osbourne má Alice Cooper jednu zásadní přidanou hodnotu a to mapování hudebního undergroundu konce šedesátých a začátku sedmdesátých let, ve kterém jsem byl až překvapen, jak nekonvenčně onoho času Alice Cooper zněli, jakkoli se posléze posunuli do primitivního osmdesátkovýho hejá hejá rocku (ale uznávám, že Eighteen je pecka jak hrom). Jenom však ten náhled do období, kdy nejošklivější muži na světě od sebe znuděně odtrhávali ty nejkrásnější děvčata na západ od Mississipi je vlastně dostatečnou satisfakcí za tím sledovat nesvéprávné a nijak zvlášť zajímavé alkoholiky, vykrádající svým matkám šatníky. Samotnej dokument si sám podkopává jakoukoli hodnověrnost strašlivými montážemi fotografií jak, kdyby tvůrci zrovna objevili nějaký nový editovací program a my můžeme jen bádat, jestli se při pořizování fotografie děly ty věci, které vidíme v takovém zmanipulovaném výsledku, nicméně potěší seznání tvůrců, že od '83 roku již přestala být postava Alice Coopera jakkoli zajímavá, ač s úspěchem koncertuje dodnes. Nenápadně tím poodkrývají, že celá osmdesátková hudební bouře byla nejen vizuálně, ale i hudebně totální faleš. Ještě aby už došlo na ty prašivý Queeny. ()
Tahle modla prošla s muzikou spoustu divokých období a dokázala svítit v hippie, punk i metalových éře. Nestála na jednom albu, ani na jednom stylu a pořád se vyvíjela i s tím rizikem, že sem tam šlápne úplně vedle. Kdo ze slavnějších tohle může říct? Bez ohledu na to, že už se téměř patnáct let hrabu v úplně jinačí scéně je Cooper pořád pán, co mě hudebně odchoval a jako takovej si zasloužil lepší dokument, protože materiálu na něj má habaděj. ()
Povedený hudební dokument. Nedostatek videomateriálu se vyřešil vytvořením různých 3d fotografií, na což je docela zajímavé koukat. Perfektní jsou střihy z němých hororových filmů (např Jekyll a Hyde z roku 1920), které krásně doplňují příběh. Záznam doplňují rozhovory s Cooperem, bývalými Coopery, dalšími hudebníky, ale i groupies. Mohlo by to být klidně i delší, časově dokument končí někdy ve chvíli, kdy se Alice zbavil drog. A pak hrál golf šťastně až do smrti. ()
Reklama