Kiseidžú: Sei no kakuricu

Jednoho večera zaútočí na obyvatele země parazité, kteří se snaží ovládnout svého hostitele tak, že mu nosem, nebo ušima proniknou do mozku. Jeden takový se pokusil proniknout do těla studenta Shinichiho, bohužel neúspěšně a tak v rámci svého přežití musel vzít za vděk jeho pravou rukou. Tak došlo k tomu, že se neúspěšný parazit a jeho mladý hostitel museli naučit žít ve vzájemné symbiozé a spojit se ve snaze zaručující jejich společné přežití. Navíc jsou ostatními parazity považovány díky této své koexistenci za potencionálně nebezpečné a proto každý styk s jiným parazitem vede zpravidla k boji o přežití... Ano, asi to má své mouchy (viz. diskuze), ale atmosféru se dle mého pánům autorům udělat podařilo i když s takovou kvalitní předlohou se vcelku ani nedivím a tak i když to má nedostatky, nějak si neumím představit, že bych tomu po tom co jsem viděl dal jen 4*, protože napětím, atmosférou i dějem a jeho hloubkou, která sice rozsahu předlohy nedosahuje, to je zkrátka podle mě rozhodně víc než jen nadprůměrný počin a po celou dobu mě to neskutečně bavilo... 9,5/10 (14.11.2014)

Rozhodně velmi zajímavé a dobré anime, které je zpracováno trochu dospělejším způsobem. Skvělé zpracování celého příběhu a hlavní postavy, která se postupem pomalu rozvíjí a posouvá dál. Není to úplně klasické anime a je zde i jakási filozofická část, která příběhu rozhodně jen přidává a odlišuje ho od ostatních akčních anime. Jen škoda, že se jedná a celkem nedoceněné anime. 8/10 (05.02.2023)

Pomineme-li, že se postavy občas chovají dost nelogicky, že některé (Murano!) jsou jen výplň času, že Shinichi na veřejnosti skáče z oken vysokých budov aniž by se mu něco stalo a ze dne na den má dokonalou fyzičku a nikomu to nepřijde vůbec divné, jedná se o docela povedenou podívanou. I navzdory tomu, že hlavní náplní prakticky všech dílů je jedno a to samé - objeví se parasite a Shinichi ho musí zneškodnit. Ale naštěstí to není jenom bezhlavá mlátička; je zde také hodně dobře zapojená psychologie hlavního hrdiny, má to atmosféru, místy je to napínavé jak trenky a seriál se snaží pořád přicházet s něčím novým, takže stereotyp se nekoná. Na druhou stranu zároveň ale bohužel nemůžu popřít, že občas to prostě nuda je, některé věci jsou fakt nelogické a poslední díl je naprostý výsměch, takže plné hodnocení nedám ani náhodou. Nicméně i tak po všech těch Pupách, Tokyo Ghoulech a podobných blbostech za poslední dobu je Parasyte příjemným závanem svěžího vzduchu hororového žánru. Jinak animace je docela pěkná, hlavně bojové scény jsou dobře propracované, soundtrack nevýrazný, na uřvaný opening si člověk časem zvykne a ending se mi moc nelíbil. 7,5/10 (19.02.2015)

No, to byla teda plytká břečka.. Na začátku jsem si to docela pochvaloval, ale neskutečně otravné postavy, debilní pseudopsychologické monology, pokus o naprosto banální ekoagitku tvářící se jako "velké poselství" které tomu celému dodává hloubku- z toho postupně dělaly až iritující záležitost... Možná, kdyby to bylo o polovinu kratší, ženské postavy se nechovaly jako totálně vylízané pizdy, vyškrtlo by se 90% dokola se opakujících a zbytečných monologů, možná by to bylo koukatelné.. Doprdele, to ti tvůrci jako fakt necítí, že z takové povrchnosti další NGEčko prostě neudělají? Z čeho tam jako chcou tvořit nějakou hloubkovou psychologii když všechny postavy jsou načtrtnuté jen nahrubo (no jó, maminka se popálila, uděláme z toho lightmotiv na celý seriál.)? Žádná filosofie se opravdu nekoná (navzdory Izumiho mikině). Chlapec se prostě jen dokolečka zamýšlí nad naprostýma banalitama..To není filosofie ale žvatlání pozérského emaře... Né, tohle prostě neberu. Potenciál to mělo obrovský, pár motivů funguje, ale jako celek je to ptákovina.. :/ (09.10.2016)

Výborná interpretácia Iwaakiho satiry na ľudskú spoločnosť. Štúdio Madhouse iba opäť raz potvrdzuje svoju poprednú pozíciu na trhu. Kým hrdinovia, ako napríklad polo-ľudský Kaneki zo seriálu Tokyo Ghoul absolvujú náhly, takmer doslova instantný zvrat vo svojom uvažovaní, za Šiničiho charakterom z Parasyteu stojí komplexný, duševný vývoj, ktorý sa neraz vymkne spod jeho kontroly, no stále ostáva dokonale uveriteľným. Ďalší za zmienku stojaci aspekt, by sa dala označiť Šiničiho dozrievajúca súdržnosť s Migim, ktorá síce na začiatku pôsobí skôr žartovne, než aby bola myslenou vážne, v neskorších štádiách seriálu vyvráti všetky pôvodné očakávania. Hudobná stránka zrejme figuruje ako jediná oblasť, ku ktorej by som mal vecnejšie výhrady, avšak pretože si uvedomujem, že i tá dosiahla nezanedbateľný úspech, jedná sa teda iba o nepodstatný konflikt s mojimi osobnými preferenciami. Nemôžem prispieť inak, než plným hodnotením. (26.03.2015)