Vrahovia poriadku

Až zavřu ústa, která se mi otevřela v němém úžasu nad tím, co Francouzi dokázali natočit, možná budu schopna více slov. Tahle jen zkonstatuji, že šlo o fenomenální souboj dvou pánů herců, kterým nikdo nezavazel. Carné se svou slabostí pro šanzoniéry měl opět velmi šťastnou ruku při výběru představitele hlavní role. Zahrát ji by zřejmě zvládlo více lidí, ale ty náramně naivní oči by nikdo jiný než Brel neudělal. (23.07.2014)

Príbeh inšpirujúci sa skutočným prípadom sa točí okolo praktík, ktoré používajú policajti pri vyšetrovaní. Zmlátili podozrivého a ten následne podľahol... Prípad dostane sudca Level ( Jacques Brel ) a začína mravčia práca. Nemohol som sa zbaviť dojmu, že ak by režíroval film niekto skúsenejší v podobnom žánri, mohlo to dopadnúť lepšie. V každom prípade doporučujem. (12.09.2014)

Tyhlety kritiky justice, systému společnosti apod. uměla vždycky francouzská kinematografie, dobře vyobrazovat. A dokázal i to Carmé v tomto filmu, který zaujme na první pohled už jenom svým výstižným názvem a přesvědčivým bojovníkem Brelem, ale také jeho odporným protihráčem Dennerem. Tempo filmu velmi pomalé a zpracování klidné. Objeví se, pravda, i hlušší místa. Ale to je mi úplně jedno. Protože každý inteligentní divák, pozná v čem spočívá pravá podstata tohoto filmu. A kde je ta nadčasová pointa. Ovšem, ta zde není jenom jedna. To mám vždycky rád. Závěrečná scéna na schodech dává celému filmu zcela jiný rozměr. Jaksi ho pozvedává ještě někam výš. Nebudu zde psát nějaké moudro, které mi film řekl a jestli si myslím, že Level prohrál nebo vyhrál. To je už trochu subjektivní kolonka. Jak si to kdo vyloží, podle závěrečných Levelových slov je na něm. Takže jenom řeknu, že jsem viděl velmi přínosné drama, které bych doporučil. No a hlavně mě zase donutí k nějakým myšlenkám. (03.12.2017)

V Belgicku za zvláštnych okolností zomrel 28. februára 2018 v policajnej cele slovenský občan. Existuje dôvodné podozrenie, že ho v rámci vypočúvania zavraždili policajti, z ktorých jedna policajtka, podľa zverejnených záberov, pri mučenom Slovákovi veselo hajlovala. Film spred 49. rokov sa sústredí na súdne vyšetrovanie smrti muža, ktorého polícia zatkla pre podozrenie lúpeže o šiestej hodine ráno v jeho dome a o 12.00 toho istého dňa oznámila manželke, že muž zomrel. Samozrejme, že v dôsledku policajnej brutality. Videozáznamy však neexistovali, ozbrojené zložky a prokuratúra si navzájom kryjú chrbáty. Vyšetrujúci sudca a jeho blízki sú neustále zastrašovaní políciou. takisto je zastrašovaná a zosmiešňovaná hlavná svedkyňa. Ruka umýva ruku, zopár spravodlivých ešte revolučnú jar v policajných, sudcovských ani prokurátorských zložkách neurobí. Ako vidieť téma filmu je aj takmer 50 rokov od jeho nakrútenia neustále živá, pri policajných zásahoch neustále umierajú nevinní. Zásahy polície sa ututlávajú, trestaní sú len výnimočne a zväčša veľmi mierne. Otvorená ostáva otázka, či a ako budú trestaní belgickí policajti za smrť slovenského občana. Film pokračuje živou realitou. (04.09.2020)

Príbehy o zhnitom systéme, ktorý si vie rôznymi prostriedkami nakloniť spravodlivosť na svoju stranu mi dvíhajú žlč ako v reálnom živote, tak aj vo filme. Škoda, že filmu chýbalo väčšie tempo a dosť mi vadil Brel v hlavnej úlohe. S jeho výzorom by sa hodil skôr do úlohy kriminálnička v cele, než do úlohy spravodlivého sudcu. Mne by tu celkom pasoval napríklad Yves Montand, no ten by to tu asi aj viac rozprúdil. Naopak, obsadenie trojice obžalovaných bolo presné, Lonsdale sa do úloh slizákov narodil. Z filmového hľadiska poteší aj záver, ktorý by v Hollywoode nemal šancu na úspech, no v talianskych a francúzskych filmoch podobného typu nie je ničím neobvyklým. (22.02.2023)