Rekonstrukce

Z této řecké Rekonstrukce mám rozporuplné pocity. Velice atraktivní děj s tématem vraždy uprostřed horského řeckého venkova, příběh vyprávěný obrazem s minimem slov, nádherná kamera v pomalých záběrech, exteriéry i zbylé reálie umožňující skoro až autentický (byť černobíle nasnímaný) náhled do života v cizím kraji... To vše mě pohltilo, že jsem film odsledoval na jeden zátah bez pocitu znudění. Na druhé straně jsem postřehl velice slabý zájem o postavy jakoby nejen z mé strany coby diváka, ale i ze strany režiséra, protože víme o nich strašně málo. Veškeré dění je stylizováno značně chladně, bezemočně a vyprávění neustále proskakuje mezi současnou linkou a retrospektivou. Tohle vše zase způsobilo, že jsem si k postavám a příběhu nenašel žádný hlubší vztah nebo soucit. Zůstalo tudíž u sledování těch krásných záběrů a obstojného filmařského i hereckého řemesla, jakoby v té nejčištší podobě bez dalšího přesahu. Nejednou jsem se přistihl, že sice sleduji všechny ty scény (vizuálně) se zájmem, ale neustále přitom myslím na spoustu zcela jiných věcí, ačkoliv jsem si na takto náročný umělecký film schválně vynahradil speciální rozpoložení. Pomalé tempo částečně vynahrazuje kamera, případné podněty k přemýšlení však chyběly. O dva roky starší rumunský film se stejným názvem Rekonstrukce se mi líbil víc. [70%] (05.12.2022)

Velice solidní režijní debut nesmrtelné režisérské legendy, řeckého krále formalismu Thea Angelopoula (který se mimochodem narodil ve stejný den jako já, tedy 27.4.), v němž prostřednictvím autentické rekonstrukce zločinu zkoumá jeho následné konsekvence a fatální následky. Spíš než narativ můj interest bezprecedentně atakovala samotná forma, která je svým konceptem velmi civilní - navíc černobílá desaturace umocňuje již tak velice skličující atmosféru. Určitě dávám palec hore! (24.08.2020)

Angelopoulosove začiatky, kde cítiť, že už zhruba vie akou formou chce v budúcnosti točiť, ale v Rekonštrukcii jeho štýl ešte nepôsobí takým vyzretým dojmom. Skákanie v čase, nerozoznateľnosť niektorých postáv na tmavom čiernobielom obraze skôr diváka mätú, akoby ho vtiahli do príťažlivej zápletky tajomnej vraždy. Občas som netušil, kde a kedy sa nachádzam a na koho sa práve pozerám. Hlavný vyšetrovateľ a novinári boli aspoň jasní. No a záver to zaklincuje až si poviete, že si to budete musieť pozrieť ešte raz. (22.05.2017)

Jedná se o rekonstrukci zločinu. Žena s milencem zabijí manžela. Zločin nevidíme, takže nevíme, jak se ve skutečnosti odehrál. Při vší úctě k Theo Angelopoulosovi mi tento film přijde dost nevyrovnaný. Některé úseky jsou dobré, některé zase docela nudné. Hlavně ve mně film nevyvolal skoro žádné emoce a vlastně mi bylo jedno, jak to dopadne. (23.03.2012)

Pomalá, až na závěrečné vesnické pnutí nevzrušivá rekonstrukce jedné vraždy, která ke své škodě místo lineárního vyprávění zmateně přeskakuje v čase a nedovoluje tak člověku lepší vcítění se do příběhu. Takto koncipovaný příběh pak ovšem nenabízí žádné morální otázky ani své postavy nesoudí, nýbrž pouze neemotivně zobrazuje jednotlivé fáze následující po vykonaném (a ve filmu nezobrazeném) činu. To spolu s nevysvětlenou motivací hlavních postav představuje naopak pro vyznění filmu výrazný plus, což navíc podtrhuje i působivá závěrečná scéna, která místo odpovědí ještě více diváka znejistí. Zajímavá je určitá podobnost s o dva roky starším rumunským snímkem Reconstituirea, která ve mně zanechala otázku po možné Angelopoulosově inspiraci. Lepší 3*. (09.10.2012)