Trabantem Jižní Amerikou

Úžasná cestovatelská sága o tom, jak několik šílenců jelo přes Jižní Ameriku v polorozpadlých autech a na jedné staré motorce. Nejde jen o ten nápad, ale tím, že je divák u všeho co naši partu potká, má pocit že jel s nimi. Dokument je bezprostřední jak jen nejvíc může být, nikdo z výpravy si na nic nehraje a vše berou s humorem a to i když se nedaří a nervy pracují. Co je na tomto doku-seriálu tak výjimečné je, že se podařilo velice citlivě zkomponovat nádherné scenérie, cestovní záběry, záběry z ruční kamery, záběry s dialogy výpravy a to vše velmi živě a profesionálně sestříhat, tak že se divák rozhodně nenudí a vše si v klidu může vychutnat. Kromě toho má Trabantem Jižní Amerikou jisté "vyšší kouzlo", ve kterém je skryto i vše ostatní co z výpravy přímo vyplývá: když je nejhůř vždy se najdou lidé co ti pomohou a nebo to, že občas je dobré podívat se na svět z druhého konce planety. (19.06.2014)

Mám dobrodružnou povahu a na cestu trabantem po Jižní Americe bych se klidně vydal taky, ale s jednou drobnou změnou. Vzal bych si s sebou několik kamiónů náhradních dílů a doprovodný tým složený z kuchařů, hoteliérů, mechaniků z automobilky Sachsenring a jednoho MacGyvera, kdyby došlo na nejhorší. Protože při sledování tohoto putování došlo k tolika trablům, že bych se odtamtud vrátil pěšky, bohatší o tři infarkty či nějakou tu malárii a zase takový dobrodruh nejsem. Takže hodně štěstí a doufám, že příště už ta splašená trsátka dosáhnou některého z vrcholu v Himalájích. Určitě na to mají a kdyby náhodou ne, tak je tam chlapi určitě vynesou. Blázni jsou na to dost velcí. (05.06.2014)

Dalo by s e o tom psát nebo mluvit hodiny a hodiny a stejně by člověk nepopsal potěšení a radost, kterou přinesl každý díl. Miluji cestopisné filmy, když jsem to ale začal sledovat, napadlo mě srovnat to tak trochu s Top Gearem nebo cestami Hanzelky a Zikmunda. A Dan Přibáň a spol. z toho vycházejí jednoznačně nejlépe. To není ani státní mašinerií a výrobcem podporovaná cesta, kterou režim dokázal ve své době patřičně propagandisticky využít a když užiteční idioti (omlouvám se, ale jiný výraz mně nenapadá....) splnili svoji úlohu a domnívali se, že do "toho" můžou taky mluvit, byli rázně a jednoznačně vykázáni do patřičných zemí, jako v případě Hanzelky a Zikmunda ani to není Top Gear, kde za zdánlivým dobrodružstvím notoricky známého tria stojí obrovský štáb lidí a takřka neomezený rozpočet jedné z nejbohatších televizí světa....Přitom za použitím trabantů i malucha není žádné pozérství, těžko se dají najít trvanlivější a jednodušší auta, která lze opravit na koleně a celkem kdekoliv. To nejsou auta za dvě stě nebo pět set liber....a na konci mně až dojalo, když cestovatelé konstatují, že by pro ně bylo asi levnější auta nechat tam "na konci světa" a vrátit se do Buenos Aires "hromadnou", ale bylo by to stejné, jako dát věrného koně po dlouhé cestě do salámu. A nejvíc mně dostal ten apel, aby si každý zkusil nějaké to dobrodružství, nějakou tu cestu. Vždyť to nemusí být nakonec takhle úžasné a dlouhé dobrodružství, stačí třeba jenom mnohem méně....cestování a poznávání cizích zemí a lidí v nich je totiž jedním z nejvíce obohacujících věcí v životě. A pod pojmem cestovat ale nesmíme chápat let s cestovkou někam, přesun do hotelu a dva organizované fakultativní zájezdy k neprofláklejším pamětihodnostem, ani pobyt v hotelu kdesi na kongresu či obchodním jednání, kde je vrcholnou atrakcí společenská večeře a jedna návštěva na pracovišti partnera.....Takže Danu Přibáňovi a spol. díky a ještě mnoho dalších dobrodružství, o která se s námi jistě rádi podělí. (22.06.2014)

Dálky voní a touha po dobrodružství je velká. Trabanti to ve mě znovu vyvolali. Stačí odvaha, pár švestek v báglu, mapa a můžete odjet, kam jen chcete. Existuje tolik možností, až si kolikrát nedokážeme zvolit ani jednu jedinou. Proto jsou potřeba seriály jako je tenhle, které pozvednou lidského ducha a i to kinematografické srdíčko během sledování nad tou jednoduchostí a krásou zaplesá. Není to žádná náročná podívaná, ani hraní si na cokoli, je to ukázka toho, že "když se chce, tak to jde". Kdyby se dávaly peníze raději na takovéto projekty ... smekám před účastníky jihoamerické anabáze (včetně těch na kolech) a přeji mnoho zdaru a tvůrčích sil do dalších dobrodružství! 100% = 5/5 (25.06.2014)

Fenomenální pokračování výprav trabantových pošuků. Neskutečná atmosféra latinský Ameriky je jen půlka příběhu; ta druhá vypovídá o tom, jak to všechno zorganizovat, zařídit a probojovat se systémem ochromeným byrokracií, je opravdu nelidský úkol a utvrzuje mě v názoru, že takový výpravy jsou zaplaťpámbu jen pro výjimečně silný osobnosti a nemůže si je dovolit podniknout každej hospodskej žvanil. Sral mě akorát neskutečně arogantní Přibáň, kterej navíc nezavře hubu a neustále obšťastňuje diváka až skoro parodickou pražskou češtinou. (06.05.2014)