Naše dovolená a jiné pohromy

"Když byl Doug malej jako Jess, lechtal jsem ho a on křičel >dost, dost<. Když jsem ho přestal lechtat, křičel >ještě, ještě, ještě<. Takhle jsem na tom já teď se životem... Nechci pohřbít, chci recyklovat, hodit do toho modrýho kontejneru na plasty a na dědečky..." Úžasný a vtipný nejen dětský dialogy, milej neotřelej příběh, vikingskej pohřeb, dobrá kamera, dobře zahraný. O umírání, smrti s humorem a přesto dojemně. Plus jako bonus napravení dospělých. Krásný dětský oko. Viděno v rámci Challenge Tour 2015. (05.04.2015)

Chvílemi dojemný obrázek z rodinného života. 1) Film je laciný, mělký a mdlý, ale není nevkusný._____ 2) 43letému přitažlivě štíhlému Davidu Tenantovi (otec Doug) to fakt sluší._____ 3) Jedna moudrost na závěr: Nemá cenu zlobit se na lidi, které miluji, za to, jací jsou. (13.05.2019)

Musím říct, že už začátkem jsem rostla... a rostla... a rostla, pak jsem si buď zvykla nebo se věci příjezdem do Skotska zlepšily, tzn. děti byly méně vytáčecí, postava otce se upozadila a matka neměla tolik příležitostí předvádět svou afektovanost - prakticky momentem, kdy se tahle "úžasná" rodinka vmísila mezi příbuzenstvo a děj se více soustředil na dědečka - oslavence, mě zvědavost, ač celkem neochotně, přiměla pokračovat. I tak vše, oč bych se připravila, bylo kromě krás Skotské vysočiny a k ní přiléhající typické muziky jen něco úsměvných situací, které potvrzují, že upřímnost a spontánnost se téměř výhradně váže k období začátku a konce života, tedy k dětem a starcům, zbavených tíhy společenských požadavků, kteří tak nemívají daleko od myšlenky k jejímu provedení na základě toho, co si opravdu přejí - mezidobí nás staví do pozic pozérů a intrikánů, stržených proudem konvencí a ohledů... Přes toto milé uvědomění jde o rodinnou komedii - nakolik přehnanou, přesto dietní - že si ji znovu rozhodně nedám. (12.05.2015)

Nestává se mně často, že bych se u filmu pobavil, zasmál a zároveň hlouběji zamyslel. Komedie, u které bych se nebál přidat přízvisko "psychosociální" (ikdyž to možná nezní příliš vábně) poměrně ojedinělým způsobem zlehka brnká na hlubší témata. V přívalu humorných scén a bezprostředních reakcí Malých i velkých herců, člověka však nenechá upadnout příliš do uzavřeného vážného dumaní nad bytím a nebytím... Je to sice přiznaná karikatura, ale v reáliích dnešního moderního informačního světa a vnitřního prostředí širší rodiny, tu vyznívá způsob, jakým lidé vnímají či ohýbají realitu ať už pro kohokoliv, když už si v těch záplavách informací přestali nachvíli rozumět a nebo spolu mluvit. Na filmu se mně líbí i samotný konec, který není tak úplně pohádkou a ani realitou. (06.07.2015)

Procenta dostatečná ke zkouknutí, ale po shlédnutí bych je očekával vyšší. Sice jde spíše rozpočtem, vizualizací, kamerou, hudbou a dalšími technickými parametry o průměrný televizní film, ale hlavní téma se povedlo. Okolní tlachání je také dost laciné, ale když na řadu přijdou děti a další rodinné pohromy, je film hodně vtipný a nápaditý. Jak děti většinou ve filmech moc nemusím nebo si mé sympatie získají až po čase, tak zde dětské postavy jsou tak skvěle napsané, že jim nešlo odolat hned od začátku. (14.09.2018)