Pátranie

Zde udaná stopáž je mylná, protože po katastrofálních reakcích v Cannes a komerčnímu průšvihu po nasazení ve Francii byl The Search přestříhán na 135 minut a Hazanavicius údajně dokonce prohlásil, že se nám na tu filmařinu může taky už vysrat. Inu děkujeme panu profesorovi za jeho závazek, nicméně na rozloučenou bych se ho ještě rád optal, proč opět jako každý druhý natáčí film o humanitární katastrofě způsobem, který se tváří, jakoby jiné filmy tohoto typu neexistovaly. Je možné, že se předem počítá s tím, že tato témata oslovují vyloženě specifické publikum, které primárně chodí na podobné snímky žehrat nad neutěšenou situací kdesi za horami namísto obvyklých filmových diváků, vnímajících toto médium i jinak než jako observační melodrama. Ono vážně irituje vidět dvacátý snímek o konfliktech posledních tří dekád, který na diváka jde přes děti, utrpení nebohých civilistů a odvrácené tváře světových lídrů. Neříkám, že je nutno se automaticky schovat do ulity pohodlného cynismu, ale demonstrovat válečné hrůzy na jednom národu skrze sklopené mlčící tváře špinavých otrhanců, tiše úpících pod kalachy zlého vojáka provádí celé té tragédii také medvědí službu. Budou-li se opuštěné děti stávat pravidelnými spouštěči diváckých emocí, brzy se veškeré pokusy o poselství rozmělní v otrávenou diváckou apatii. Nakonec to dopadne tak, že se při sledování protiválečných filmů budeme paradoxně těšit na každý další výbuch, který nás probudí ze stereotypní letargie. PS: abych jen nekecal, tak za ideální přístup k problematice čečensko-ruského konfliktu doporučím Michalkovovo '12'. PPS: mimochodem na to, jaký je to jinak nevybočující snímek, tak má Search překvapivě slušné produkční hodnoty (masky, efekty, výprava) a taky linie s deformací mladíka na vojenskou gumu je sama o sobě dost zdařilá. Tolik klady. (05.07.2016)

Francouzský film s originálním vzácným námětem války v Čečensku, který sleduje jednak malého sirotka Hadžu, kterému povraždili rodiče a on putuje sám do Ingušska, kde se ho ujme sympatická Berenice Bejo a druhak ruského vojína Kolju, který se ze sluníčkářského kytaristy stane armádním drilem ruské armády a válkou bezcitný kokot. Film má spousty zdlouhavých až nudných pasáží, ale zároveň má pár scén ( např. útěk civilistů před bombardováním) , které vtáhnou diváka do pocitů bezbranných civilistů celkem přesvědčivě. Slabší čtyři hvězdy hlavně za sílu námětu. (14.11.2018)

[IFF 2014] Humanistický apel, ktorý vyvážene kľučkuje medzi dvoma nie úplne vyváženými pólmi, zaváňajúcimi pátosom a festivalovou exploatáciou, no vo výsledku zámer dokonale spĺňa (a nie je to tak iritujúce ako The Artist). Viac viz. festivalový denník. (13.11.2014)

Takhle to dopadne, když se chce komediální tvůrce popasovat s dramatickou látkou a svou manželku obsadit do role, kterou v Zinnemannových Poznamenaných (1948) hrál Montgomery Clift. Linie s rekrutem Koljou je chabým odvarem Kubrickova Full Metal Jacket, a když malý Hadži zničehonic vysekne taneček, z něhož by svářečka Alex (Flashdance) zezelenala závistí, už jsem slzel smíchy. Což se mi ovšem u Hazanaviciusových "komedií" nikdy nepovedlo. (10.07.2018)

Velice silný a na jednu stranu těžký film. A to jenom díky délce. Protože ono sledovat dvě hodiny takového psychologického plácání ve válce není žádný med. Bohužel toto je velmi těžká situace během které sledujeme nádhernou ukázku války, která se nestala tak dávno a jde o velmi intimní záležitost. Takovou která nakonec má hezký konec, ale hořký, protože na začátku se vlastně dostaneme na konec. Zajímavý pohled na důležitou kapitolu východní Evropy. Náročnost se ale nezapře. (08.02.2021)