Červený a čierny

Komentovat ? Čekám, když už někoho napadne dát tento film na DVD !!! To by byl kasovní trhák u PNS ! Protože mnoho lidi tento Stendhalův román četlo, vědí, že to je vynikající dílo, takže by doufali, že bude takový i film. A BYL !! Panebože, dej ať se opět točí aspoň pětina z celkové produkce takových filmů, jaké se točily v 60. letech. (25.06.2008)

Se Stendhalovým románem Červený a černý jsem se setkal během školní výuky v rámci povinné četby a nebyl to nudně strávený čas. S touto filmovou adaptací literárního díla mohu být spokojen díky představiteli hlavní role, který jednoduše a velkolepě zároveň dokázal přiblížit tuto postavu divákům zřetelněji a zvráceněji v celé její kráse i hrůzostrašnosti. Hlavní postavou je mladík Julien Sorel (skvělý Gérard Philipe), muž prostého původu s jasným záměrem, který míří na vrchol k bezstarostnému životu. Urozenou a bohatou vrstvou pohrdá a nenávidí jí, a přesto se každým svým skutkem pokouší do ní nastálo nakročit. Zakořeněná nenávist má své falešné ideály a modly, přesto je hnacím motorem obyčejná závist a zapšklost. Tato vnitřní rozpolcenost zanechává na hlavní postavě trvalé následky a jeho činy se stávají bezohlednějšími, zvrácenějšími, pokrytečtějšími i pomstychtivějšími. Závist žene na vrchol, závist žene k pokořování urozenějších, závist stravuje svého nositele chtíčem a marností, závist se mění ve strach, závist se mění ve zločin, závist je destruktivní pro svého nositele i jeho okolí. První hlavní ženskou postavou je starostova manželka a paní de Rénal (šarmantní Danielle Darrieux), která uvěří všem těm sladkým slibům a podléhá tomu lákavému svádění, aby věřila v lásku a prožívala očistec pokoření a znesvěcení. Zůstává pouze hořkost, samota a stud. Druhou ženskou hlavní postavou je markýzova dcera Mathilde de La Mole (půvabná Antonella Lualdi), která podléhá rafinovaně lstivému vábení bezcharakterní lidské zrůdy, která štve a rdousí a zanechává za sebou zkázu, bolest a zatracení. Z dalších rolí: Mathildin otec, otevřený, důvěřivý i tvrdý markýz de la Mole (Jean Mercure), zneuctěný liberální starosta pan de Rénal (Jean Martinelli), Juliánův rozčarovaný duchovní rádce a učitel abbé Pirard (Antoine Balpêtré), Rénalova odmítnutá mladá služka Elisa (půvabná Anna-Maria Sandri), další znechucený Juliánův duchovní pomocník a vedoucí abbé Chélan (André Brunot), vstřícný Mathildin bratr Norbert de La Mole (Mirko Ellis), či prostý, hrdý a čestný Juliánův otec (Alexandre Rignault). Na ambiciózních cílech jednotlivců není nic špatného, pokud nezanechávají po sobě pouze zhoubnou destrukci. Závist a zášť nejsou dobrými průvodci životem, svádí ze správné cesty a vedou krvavou cestou do záhuby a věčného utrpení. Talent je nespornou výhodou v životě, ale musí se používat tím správným způsobem. A Gérard Philipe exceluje. (17.08.2016)

Bol som mimoriadne zvedavý, ako na mňa zapôsobí film, ktorý som videl pred toľkými rokmi. Stendhal patrí medzi mojich dobových obľúbencov, lebo jeho diela nezostarli tak, ako Balzacove, Zolove, či Hugove. O to kritickejší pohľad mám na filmové adaptácie jeho diel. Červený a čierny považujem aj po 60 rokoch za vydarené dielo. Je pravda, že k tomu najviac prispel charizmatický Gérard Philippe, ale ani podiel Clauda Autanta-Laru nie je zanedbateľný. Nemám najmenší problém ponechať pôvodné štyri hviezdičky aj keď som počas sledovania viackrát udivene zdvihol obočie nad niektorými naivitami a nedokonalosťami, ktoré po tom dlhom čase trochu vystúpili do popredia. (05.01.2015)

Julien Sorel, postava z knihy Stendhala, zcela jistě zaslouží opovržení. Nicméně Gérard Philipe mu propůjčil kus sebe sama, vdechl mu lidskost, touhu a váhání, něhu i nenávist, a to potom nejde, opovrhovat. Nabízí se spousta otázek a málo odpovědí. Kolik hlav by asi padlo v dnešním světě při pravidlech minulých? (02.01.2019)

Nemůžu si pomoci, ale Rossellini (též adaptace Stendhala Vanina Vanini) a Visconti (Vášeň, Gepard) pojali romantickou epochu mnohem romantičtěji v duchu své doby. Z filmu tak zůstává pouze výkon Gerardův, vše ostatní je hodně popisná filmařina bez duše, ale i bez humoru Clairova (Velké manévry ) a Ophülsova (Rej). (19.12.2011)