Fanfan tulipán

Ne zcela doceňovaný francouzský režisér Christian Jaque reprezentuje z toho mála, co o něm vím, ve francouzském hraném filmu XX. století nápaditou komediální linku, která vzdor lehkému žánru, do nějž se při povrchním pohledu zdá hlásit, nerezignuje na myšlenku a satiru (MADAME SANS GENE). Gigant herecké Francie, tragicky předčasně zesnulý Gérard Philipe spolu s divokou, krásnou a hladivě mladou Ginou Lolobrigidou rozpoutávají gejzír gagů, bláznivých nápadů, ale také vážných chvil a nezastírané ironie v pohledu na stavitele Versailles a vůbec rádobyelitu francouzského předrevolučního "starého režimu". Levicový poválečný radikalismus, stále živený doznívající hrůzou z nedávné války, která zůstávala živou vzpomínkou, i přetrvávajíci poválečnou hospodářskou krizí, se projevuje v až parodickém pojetí klíčových válečných scén, karikaturním zpodobením velících generálů obou válčících stran i nezastíranou sympatií tvůrců filmu pro lidové hrdiny-francouzské vlastence. Zdá-li se někomu patos slavné Vávrovy husitské trilogie nepatřičný, zde nalézá důkaz, že se nejednalo o deviaci, ale o všeobecný stav duše tehdejšího evropského člověka. Dobrodružno sloučené s nezpochybnitelnou uměleckou kvalitou již dávno tomuto proslulému skvostu francouzské kinematografie propůjčily nadčasovou, klasickou hodnotu. Hodnotu stále živou a podnětnou. (20.10.2007)

Režisér filmu „Fanfan Tulipán" Christian Jaque je jedním z nejosobitějších představitelů soudobého francouzského kinematografického umění. Naši diváci měli v posledních letech možnost seznámit se s některými význačnými filmy tohoto umělce, jako je ku příkladu zpracování povídky francouzského klasického spisovatele Guy de Maupassanta „Kulička", filmový přepis známého Stendhalova románu „Věznice parmská", nebo životopis zakladatele Červeného kříže Henri Dunanta „Člověk člověku". Tentokrát si Christian Jaque zvolil za hrdinu svého nového filmu legendární postavu francouzských lidových písní — Fanfana Tulipána, čestného, nespoutaného a neohroženého vyznavače volnosti a radosti ze života. Scénáristé filmu zpracovali motiv známé písničky o bubeníkovi, který se chce oženit s královskou dcerou, v ucelenou historii dobrodružných osudů Fanfana Tulipána, která se stává nejen oslavou tohoto lidového hrdiny, ale která též svou ostrou, satirickou formou je výrazem nenávisti autorů k nesmyslným válkám, vedeným mocnými tohoto světa na účet lidu. Tuto vůdčí myšlenku filmu správně postřehla nejen pokroková francouzská kritika, ale i široké vrstvy diváků, které přivítaly Fanfana Tulipána s takovým nadšením, že se tento film rázem stal jedním z nejúspěšnějších děl francouzské kinematografie v roce 1952. — Pro nás je „Fanfan Tulipán" novým, přesvědčivým důkazem, že francouzská kinematografie se dokáže ve svých nejlepších dílech oprostit od vlivů dekadentní existencionalistické filosofie, že je schopna vybřednout z beznaděje, pesimismu, formalistických hříček a vytvořit dílo plné optimismu a zdravého lidového veselí, dílo, které svým způsobem vyjadřuje pravé smýšlení a cítění zdravé části francouzského národa a napomáhá jeho mírovému úsilí. Filmový přehled 30/1953 (12.03.2003)

Ako byť nešťastným, keď sa tu podáva prvotriedne voňajúce dobrodružstvo, romantizmus a tie najkrajšie pahorkatiny :) Nevzrušivo podvedený v množstve definícií, ktoré minulá tvorba vo vybraných prototypných snímkoch dávkovala rozumne, avšak s plnou gráciou, dôverou s cieľom priniesť oživenie všetkých zmyslov. Prorocké zvolanie Phillipea, že nebude mať dlhý život, pri ktorom sa aj slza vyroní. (videné 06.01.2016,STV1 archív) (06.01.2016)

Další z filmů mýho dětství. Jde sice prvotní dějovou linií jenom o pseudohistorický dobrodružně romantický "škvár", přesto je to mnohem hodnotnější, než různé jiné áčkové produkce. Humoru i nadsázky je dost a Gerard je ve vrcholné formě. A hlas Petra Kostky mu opravdu sedí. Gina je krásná a padouši zlotřilí, dobrodružství sice trošku za těch padesát let znaivnělo, ale i tak je na co koukat. Hrdina je hrdina a nakonec opravdu dostane, co mu patří. A je už jen na nás, jestli chomout budeme brát jako trest, nebo jako odměnu. (01.12.2005)

Málokedy sa pri hodnotení nechám ovplyvniť nostalgickými spomienkami z mladosti, ale v prípade Fanfána Tulipána som to pred desiatimi rokmi urobil vedome. Je iba málo filmov, ktoré videli všetci potenciálni diváci, boli nimi nadšení a dodnes na ne spomínajú. Fanfán takým filmom je. Nemá zmyslu vymenovávať jeho prednosti, ale tiež nie je vhodné ostávať v zajatí nostalgie a ignorovať jeho skutočnú hodnotu. A tá je, či chcem alebo nechcem, iba priemerná. V danej dobe vrchovato postačovala, v súčasnosti môže byť maximálnou mierou uznania milosrdný úškrn. Nezmenšuje to však miesto, ktoré v spomienkach seniorov a vo filmovej histórii má. (14.08.2010)