Na lane

Si tak říkám, když se náš provazolezec procházel podél Seiny a viděl věže katedrály Notre-Dame, pověsil mezi ně v noci lano a ráno udivil přihlížející, proč nás musel „otravovat“ další hodinkou a půl snem přelézt mezi newyorskými dvojčaty? Nečekal jsem nějakou pecku, zvlášť od filmu, který ani „nemůže“ být obsahově nabitý, ale.. takhle konvenční, polopatický a poměrně prázdný kousek jsem nečekal rovněž. Samozřejmě Robert Zemeckis nechal dokonale oživit slavné (i nechvalně) Twin Towers, závěr solidně vypiplal, takže přežijeme i ty odbité vedlejší postavy i zvláštní motivaci, proč do toho všichni vůbec jdou. Snílek Joseph Gordon-Levitt je fajn. Ve výsledku mě to ale nestrhlo, tak trochu vaříme z vody, tak trochu nám chybí upřímná hravost. Každopádně nic pro ty, kteří nemají rádi všechny ty blázny, kteří se bez jištění vydávají zdolat nejrůznější baráky. Z toho, co Petit dokázal, by se nicméně i Spider-Man beztak snažil vykroutit. (23.12.2015)

"Chci mezi věže Světového obchodního centra napnout lano a přejít po něm." Celníkům se má říkat pravda a Philippe si tím získal moje sympatie. Jeho kousky na laně se mi moc líbily, pantomimický rozhovor s Annie byl dokonalý a taky se musím přiznat, že jsem si nikdy neuvědomil, jakým problémem může být natáhnutí špagátu mezi dva baráky. Takže se dá napsat, že jsem byl vlastně s filmem spokojen, ale ona to není úplně pravda. Je totiž těžké být napnutý, když vím, že se to povedlo a ještě o něco horší je skutečnost, že jsem si hned po zhlédnutí tohoto snímku nezačal natahovat na zahradě lano mezi dva stromy. Tento pocit to ve mně určitě mělo vyvolat, ale nic takového se nestalo. (01.03.2016)

Jsem odzbrojen. Neskutečná řežba. Po pravdě moc jsem od toho nečekal a nebejt CSFD projekce, tak bych na to asi nevlezl a ejhle on se z toho vyklubal jeden z pocitově nejlepších kino zážitků jakej jsem v tomhle roce dostal. Chvilku to sice trvá než se to rozjede, ale ani ta úvodní polovina mě nenudila. Vtáhla mě do příběhu hlavně tím milým příjemným a až nakažlivě pozitivním pojetím, kdy sen hlavního hrdiny který si mě okamžitě získal se stal i mým snem. Dal bych 4*, ale za tu finální dvacetiminutovku kdy jsem se nejednou orosil potem a zmohl se jenom na čumění z otevřenou hubou tomu musím prostě napálit plnej kotel. Ano jistě může tu zaznít argument, že celej ten film je jenom taková líbivá 3D atrakce a bůh i ďábel vědí, že já nejsem zrovna příznivcem této technologie, ale tohle je jeden z těch filmů kde to fakt vynikne a není to jenom o tom. ten film má velký srdíčko, aby dojal i cynika mýho kalibru jehož první myšlenka po skončení byla : no jo teď už tenhle výkon nikdo nezopakuje, když Usáma a spol WTC zrušili, ale už dost slov. Sejmulo mě to. Mocně.95% (07.10.2015)

Při sledování Rivalů je úplně jedno s jakou postavou sympatizujete, jelikož chápete u obou dvou jejich postoje, názory, motivace, jen každý jde jinou cestou. U Muže na laně nesympatizujete s nikým, resp. nechápete motivace hlavní, ani vedlejších postav (přičemž se nabízí srovnání právě pro silnou vůli hrdinů dokázat "něco" za každou cenu). Tudíž se do nich divák nedokáže dostat a jsou pro něj naprosto ploché a bez zájmu. Koncepcí filmu a lacinými výrazovými prostředky (na dnešní dobu) zůstal Zemeckis zaseknutý někde 20 let zpátky, jenže nepochopil, že doba jde neúprosně kupředu a těhle pokusů už tady bylo mraky. Leč pochopitelně v méně vizuálně vytříbeném podání. Tolik nevyužitého hereckého potenciálu (Levitt, Kingsley), tolik zbytečně okatých scénáristických berliček a nedotažeností - největší zklámání áčkového Hollywoodu letošního roku. Forrest Gump byl od srdce. Tohle je pro amíky sice možná akorát tak do srdce, ale pro normálně smýšlejícího rácio diváka je to jen přehlídka mistrů na efekty. Jinak je to snůška keců, zbytečných slz a patosu. (10.10.2015)

Po finále PBS NY a story tady toho francouzskýho cvoka jsem teprve měl impulz a chuť k projekci. První hodinka je možná až moc natažená (neopodstatněně), ale jakmile dojde na "operaci", je tu dost napětí, strachu z výšek i krásných výhledů na retro Manhattan v prvotřídní digitální realitě. Nemám sice žádnou slabost pro cirkusácký píčovinky, ale podobný čin obdivuju a stejně jako kdysi Philippe Petit vdechl život nepopulárním chladným mrakodrapům (jak jsem je viděl i já), tak si je skrz něj konečně, byť posmrtně, snad i oblíbím. A sranda - dneska je běžný guerillově viset, hopsat a dělat selfies různě po střechách výškových budov, ale na tohle jsou všechny ty Instagramy krátký. Pěkně zfilmovaná šílenost, s přesným Levittem. (18.07.2017)