Daj si pozor, La Tour!

Jeden z těch dobrých francouzských dobrodružně historických filmů. Hodně, ale opravdu hodně, mi to připomínalo Hrbáče rovněž s Maraisem. A to nejen dějem, ale i atmosférou. Pravda, je tu pár nedokonalostí, ke kterým patří i trošku odbytý konec a po nějaké době jednotvárnější děj, ale to se s Maraisovým charismatem dá snadno odpustit. Výprava je, jako v té době u většiny francouzských historických snímků, nejednotvárná a docela pěkná. Film sice spěje k rychlému a předvídatelnému konci rychlou a předvídatelnou způsobou, ale přesto je to zábavné. A i těch několik lidských figurek (policajt, měšťani) je dobře propracováno a očividně zahráno s gustem. (15.12.2006)

Roztomilá pohádka, která v první půlce pobaví (Marie Terezie jako sexy kráska v negližé uprostřed vojenského tábora či Turci mluvící skvěle francouzsky), zatímco v druhé nabídne klasickou, stokrát provařenou romantickou zápletku. Bohužel zde chybí velké šermířské finále a konec je dost odfláknutý co se týče akce. Naštěstí to vyvažuje začátek s divadelním představením commedie dell´arte. (27.08.2010)

Klasická dobrodružná, historická pohádka s dobrou výpravou a kostýmy, krásnými dámami a fešákem Jeanem Maraisem. Co víc dodat - snad jen, že dobro tu opět zvítězilo nad zlem. Příběh se odvíjí stejným způsobem jako ve filmu Hrbáč či Kapitán Fracasse. Souboje a bojůvky jsou s přihlédnutím k více než padesátiletému stáří filmu vedeny všemi aktéry bez triků a dopomoci techniky, což může z dnešního pohledu mladším divákům připadat málo akční. Pro nostalgiky, mezi které patřím, je to příjemný snímek na sobotní podvečer. Škoda toho nedotaženého konce. (24.05.2011)

Krásné ženy, dobrodružná příměs a Jean Marais. Z potulného komedianta se rázem stává psancem. Hodili na něj vraždu vévody a policejní prefekt na něj pořádá hon. Marais zase jednou předvádí svého typického sympatického hrdinu bez bázně a hany, s plavovlasou hřívou dostal jemný romantický rozměr. Ačkoliv si film drží tempo, jeho režijní realizaci chyběl větší výraz. Georges Lampin v minulosti za svoji kratší režijní kariéru spolupracoval s veličinami francouzského filmu Gérardem Philipem nebo Jeanem Gabinem. Ve svém předposledním filmu spojil tvůrčí síly právě s tehdejším miláčkem dámského publika Maraisem. A byl to právě hvězdný Marais, který udělal film zajímavým. Nejedná se o nikterak časově natahované dílo, takže do 80 minut se toho vešlo požehnaně. Úvod je sice poněkud zdlouhavější a nejméně záživný, Marais hraje a především zpívá v kontroverzní a posměšné divadelní hře a znepřátelí si vrchnost. Dále se film rozběhne v rychlejším sledu. Hrdina je pasován na rytíře, absolvuje bičování v průchodu uličky hanby, vydá se na útěk a je mu uložen trest smrti. Film má odlehčenou formu, takže většina scén nemá nikterak drastický ráz, ačkoliv se mohlo přidat na dramatičnosti. Marais byl na vrcholu, fyzicky dobře disponovaný, dámy mu padaly k nohám, ačkoli je nepreferoval. Pořád se něco dělo, režie preferovala udržení si spádu událostí a dobrodružného pojetí. Lokace poměrně  jednotvárné a moc se na jejich pestrosti nezapracovalo. Tohle koprodukční dílo je příjemnou připomínkou klasických dobrodružných časů s proslulou hereckou hvězdou. 6/10 (13.05.2023)

Dobrodružný kočkopes 1)  nabízí místy dost ujetý děj, podobně laděné dialogy, občasné historické (např. Marie Terezie) i logické (např. prokázání totožnosti Filipovy dcery) nesmysly a celkově (zvláště ve druhé trochu akčnější polovině) slabší, pravda, nicméně ucházející zábavu._____ 2)  44letý Jean Marais měl pěkně udělaný hrudník, ale to z něho mého oblíbeného herce neudělá. Prostě mě eroticky neoslovuje. Ne každý gay se mi musí líbit._____ 3)  Zato 13letý doslova okouzlující Jean-Pierre Léaud (kluk Pierot) ve své filmové prvotině ukázal nejen herecký talent, ale i šarm a jiskru, tak typické pro jeho další hereckou kariéru._____ 4)  Věk protagonistů uvádím k roku natáčení - 1957._____ 5)  Natáčelo se v Jugoslávii ve spolupráci s jugoslávskou armádou. Dvě italské továrny ušily na 10 000 kostýmů. (20.05.2023)