Daj si pozor, La Tour!

Laciná kostýmní podívaná, která byla vyšumělá už v době svého vzniku: výprava chudičká, Jan Marais obstarožní a vtip nebo esprit bys z toho nevydoloval, ani kdybys do toho píchl kordem. Celé je to hrozně naivní a hloupoučké, ze služky se stane bohatá vévodkyně jen tím, že někdo někde zaslechl, že je snad možná levobočkem právě zesnulého vévody – a všichni tomu hned věří. To musela být úžasně důvěřivá doba. La Toure a jeho divadelní skvadra předvádějí na jevišti nejnudnější nepochopitelnou pantomimu, která má být vtipná, ale místo toho je předlouhá. A závěrečné padnutí dívky do La Tourovy náruče se dá zdůvodnit jen tím, že utrpěla těžký psychický šok. SHRNUTÍ: Omšelý trubadůr už nezabrnká ani na rozvrzanou mandolínu. (15.05.2023)

Po delší době jsem si oživil tenhle film a tentokrát mě zaujalo, jak úsměvně je v daném žánru dokazování identity osob, kdy jeden druhému řekne, že třetí se jmenuje XY a bez fotek a dokladů nutno spoléhat pouze na "čestné slovo" - viz například rozhovor: "Filipova dcera je vězněna tady dole v kobce." - "Tomu nemohu uvěřit." - "Pojďte se mnou a uvidíte", no co je toto za průkazní materiál?:-) Úsměvná je i vsuvka s Marií Terezií, o níž je známo, že se šestnácti dětma byla dvacet let permanentně těhotná ve Vídni, zatímco tady z ní udělali šviháckou vojandu v polním ležení. Nicméně, přes tyto a další výhrady (ech, do Maraise se zamiluje dívenka o třicet let mladší?... pedofil jeden!) se mi tohle prostě líbí, má to spád. (07.12.2011)

"To je ale vejška. Kampak mě to vedeš? Do sedmého nebe, přece." :-) Potulní herci tu jsou. Harlekýn, Pierot, Mirabelle... a na závěr souboru - La Tour, nejlepší z nejlepších, trubadúr, co jako slavík pěje a jako lev se bije. Švarný, udatný. Filuta jeden. Pasován na rytíře, kterému sluší ostruhy dobrodružství i plavé kadeře. Překážky intrikáře i osobní obvinění na dvoře vévodském přemůže, dceru jeho z kobky, osidel zákeřných, vysvobozuje a za ženu si ji béře. (21.02.2016)

Klasická dobrodružná, historická pohádka s dobrou výpravou a kostýmy, krásnými dámami a fešákem Jeanem Maraisem. Co víc dodat - snad jen, že dobro tu opět zvítězilo nad zlem. Příběh se odvíjí stejným způsobem jako ve filmu Hrbáč či Kapitán Fracasse. Souboje a bojůvky jsou s přihlédnutím k více než padesátiletému stáří filmu vedeny všemi aktéry bez triků a dopomoci techniky, což může z dnešního pohledu mladším divákům připadat málo akční. Pro nostalgiky, mezi které patřím, je to příjemný snímek na sobotní podvečer. Škoda toho nedotaženého konce. (24.05.2011)

Jeden z těch dobrých francouzských dobrodružně historických filmů. Hodně, ale opravdu hodně, mi to připomínalo Hrbáče rovněž s Maraisem. A to nejen dějem, ale i atmosférou. Pravda, je tu pár nedokonalostí, ke kterým patří i trošku odbytý konec a po nějaké době jednotvárnější děj, ale to se s Maraisovým charismatem dá snadno odpustit. Výprava je, jako v té době u většiny francouzských historických snímků, nejednotvárná a docela pěkná. Film sice spěje k rychlému a předvídatelnému konci rychlou a předvídatelnou způsobou, ale přesto je to zábavné. A i těch několik lidských figurek (policajt, měšťani) je dobře propracováno a očividně zahráno s gustem. (15.12.2006)