Bedári

Když v roce 2012 vyšla další z mnoha adaptací Bídníků v muzikálové podobě, řekl jsem si, že si musím tenhle známý příběh připomenout. Na muzikál jsem se dívat nechtěl a žádný z předchozích pokusů jsem si už pořádně nepamatoval. Proto jsem se mrkl rovnou na nejlépe hodnocenou verzi s Jeanem Gabinem z roku 1958. Dobře jsem udělal, film je skvělý a splňuje dle mě vše, co by měla zdařilá filmová adaptace literární klasiky splňovat. Chválit bych mohl jednu složku za druhou a trvalo by to dlouho. Mám jen jednu drobnou výtku. Vypravěč byl zbytečný. Jean Gabin je skvělý herec a nikdo mi nemusí popisovat, jak se cítí. Poctivé čtyři hvězdy a další z celé řady adaptací už vidět nepotřebuji. (15.05.2020)

Netuším jestli to Viktor takhle stupidně už napsal, nebo jestli mu to zkurvil až tenhle režisér, poněvadž je to první verze, kterou jsem viděl (když pominu něco možná viděno v dětství). Budu doufat, že b.) je správně. Protože takovouhle snůšku neuvěřitelných nespravedlností a útrap aby jeden opravdu pohledal. Vlastně celý Valžánův příběh mi přijde jako vycucaný z prstu. Celý život je vlastně perzekuován za úplnou banalitu. Není to zloděj, podvodník ani vrah. Ukradl pitomej chleba a odseděl si za to 19 let! Přijde mi trochu přitažené za vlasy, aby ho kvůli tomu popotahovali jako starostu jen pro přiznání, že je bývalý galejník, nějak mi to nedává smysl. Ale nechť, je to francouzská klasika, čert to vem. Nicméně v tomhle provedení jsou postavy tak jednostraně černobílé a ploché a děj taková červená knihovna, že jsou vedle toho všechny díly Angeliky dohromady nebo Belmondův Kartuš umělecká díla hodna Vláčila. Abych nebyl nespravedlivý, první díl byl ještě jakž takž koukatelný, ale dvojka už byla tak nestydatě stupidní až to bolelo. A jakmile se to začne točit kolem povstání, tak to už je opravdu vrchol. Nic tak přehnaně patetického už jsem sakra dlouho neviděl. Dialogy tak hloupoučky naivní, že jsem se co chvilku chytal za hlavu. Poslední hodina dvojky naprosto úmorná. Takže jednu hvězdu za Gabéna, který film táhne a kterého je tam (hlavně ve dvojce) zatraceně málo a za slušnou hudbu. Jinak bych tomu napálil bez skrupulí odpad. Nechápu to přemrštěné hodnocení tady - zřejmě nostalgie z dětství. Koukali jste na to teď někdy, nebo hodnotíte jen na základě vzpomínek? (18.04.2020)

Film, který mě okouzlil jako malé dítě, film, který patřil k mým oblíbeným v pubertě a film, který zůstane jednou pro vždy mým oblíbeným. Milující Jean Valjean, který našel nový smysl života v adoptované dceři, tragická Fantina, která pro ni zemřela, romanticky rozervaný Marius váhající mezi láskou a revolucí, nešťastná Eponina a nesmiřitelný Javert. Filmové adaptace knih mě jako čtenáře velmi často zklamou. Tady mě naopak film přivedl ke knize a nadšení jenom narostlo. Myslím, že Eponina věta: "Jak to bylo? Co mi dáte, pěknou pusu na Silvestra? Teprv máme červen!" je jedno z nejtragičtějších vyznání lásky, co kdy ve filmu zazněly. (31.08.2010)

Přestože je v tomto filmu zobrazen život se vším všudy, je v něm hluboká láska, nenávist, odvaha i zbabělost, touha žít i smrt, bída i bohatství, nepůsobí ani v těch nejvypjatějších okamžicích drasticky či zoufale, stále je přítomna naděje, smíření, odpuštění i pokora k životnímu údělu. Je to vlastně pohádka, která nemá za cíl diváka deptat, ale hladit ho na duši. Proto se jí dá odpustit i jistá míra naivity a romantického patosu. Dnes už se v podobném duchu netočí ani nepíše, ale i tak je snímek stále nadčasový. (09.09.2023)

Hugovi Bedári sa dočkali mnohých foriem spracovania. Takmer každý velikán francúzskej kinematografie sa ocitol v roli Jeana Valjeana, pričom taký Jean Gabin so svojimi hereckými kvalitami sa jej taktiež nevyhol. Až na muzikál s "Gladiátorom" v hlavnej roli, sa mi páčilo každé jedno sfilmovanie tejto famóznej predlohy. No a nie je tomu inak ani v tomto prípade. Veď s Gabinom to ani inak nešlo .. (10.12.2021)