Keď zvieratá snívajú

Ejhle paranormální romance. Bez kýče, patosu a trapnosti. Paradoxně mnohem lepší v přirozené (tedy nenadpřirozené) rovině, než v té později rozjeté nadpřirozené. Hodně dobré obsazení, hlavní hrdinka hrozně příjemná a sympatická, prostředí super, romance přijatelná. Asi bych řekl, že ten film kazí ta nadpřirozená linie. (27.03.2016)

Najväčšou devízou filmu je mrazivá atmosféra rybárskej dedinky, kdesi na škandinávskom pobreží, ktoré dokonalo dokresľuje bezútešný život miestnych obyvateľov. Podobne Sonia Suhl je úplne famózna, má to proste v krvi (charizma a neobvyklý zjav). Bohužiaľ scenár je mizerný; obyčajná báchorka na pár strán, bez vierohodných emócií, s plytkými postavami a celá podľa jednej predvídateľnej schémy. A práve preto je scestné označovať Når dyrene drømmer za nový Let the Right One In, lebo práve to bolo najväčšou devízou švédskej upírskej pecky. (30.07.2015)

Dánský režisér vsadil při své prvotině na osvědčené prvky, které zdobí skandinávské filmy a to převážně ponuré prostředí a pomalu se stupňující mysteriózní atmosféru. Přestože se zápletka nedá považovat za zrovna originální, lze na ní najít několik pozitivní věcí, kvůli kterým stojí tento film vidět. Mnozí jej přirovnávají k filmům jako Let the Right One In, nebo Ginger Snaps (jelikož jsem však první z nich neviděl a druhý se mi docela líbil), dal jsem tomu šanci a nešel do toho s žádnými předsudky či velkým očekáváním. Nakonec však toto mysteriózní drama v mých očích nedopadlo zas až tak špatně a to hlavně díky kombinaci s vlkodlačím tématem. První polovina filmu má dost pomalé tempo, které toho moc dopředu neprozrazuje a spíše slouží k seznámení s hlavní hrdinkou. Sonia Suhl mi sice zrovna dvakrát sympatická nebyla, ale podala slušný průměrný výkon. Přesto jsem však dával větší pozornost vykreslení samotného prostředí (rybářské městečka) a jeho obyvatel. To bylo pěkně ponuré, ale nějak zvlášť zajímavé. Většina obyvatel makala v místní fabrice, kde čistila ryby a po večerech to zapíchla v místním podniku. Děj se tak většinu času točil okolo Marie a její rodiny. Ono by na tom nebylo nic hrozného, kdyby scénárista zapojil trochu víc svou představivost a divákovi tak nabídl kupříkladu několik zajímavých flashbacků z minulosti. Leč bohužel se tak nestalo. Je nám sice podstrčeno několik indicií, cože se asi v minulosti odehrálo na ruské lodi a jakou roli v tom hraje matka dívky, ale tím to končí. Naštěstí si o tom dokáže divák udělat vlastní představu. Teprve s postupnou proměnou Marie se začne zvyšovat i míra napětí. Ovšem i tady to dost skřípe. Kupříkladu ve chvíli kdy je dívka pronásledovaná motorkáři mi chyběla větší akčnost a ve chvíli kdy dojde k útoku, je vše až moc zbytečně ponořeno do tmy (takže z toho máme kulové). V tu chvíli ve mně začalo převládat spíše zklamání, ale naštěstí to alespoň částečně zachránil závěr na lodi. Přesto si myslím, že se tvůrci mohli více odvázat. 50% (13.02.2015)

Mělo se jít hlouběji do psychologie postav (tady se toho o nich vlastně zas až tolik nedozvíme), anebo přitlačit na pilu co se týče krve a děsu. V této podobě je film příliš matný, nevzrušivý, nemastný a neslaný, dalo by se říct. Na depresivní severské drama příliš mělké, na horor příliš nezúčastněné. Záměr přinést vlkodlačí Låt den rätte komma in chápu, ale bohužel, nezdařilo se. (14.01.2015)

Taký smutný príbeh jednej holčiny, ktorá zdedila po matke veľmi zvláštnu chorobu a začne sa postupne premieňať. Do jej života vstúpi láska, ale keďže obyvatelia malého, prímorského mestečka sa jej boja, chcú jej to spočítať, takže sa to podľa očakávania vyhrotí (aj keď toho sa divák dočká až v záverečných minútach, ktoré celý film aspoň trochu oživia). Dovtedy je to celé také spomalené a monotónne, ale vôbec nie zlé. Chválim predovšetkým hudbu, prostredie a peknú atmosféru. Na "Let the Right One In" sa to však ani u mňa nechytá, ten mi pripadal omnoho zaujímavejší. Zase na druhej strane, ja mám takéto chladné, severské, melancholické snímky celkom v obľube. Len netreba mať príliš vysoké očakávania. (03.01.2015)