Rezistencia

Takže postavy a dejová línia sa nám predstavili v minulom diely a tým pádom môžu tvorcovia šľapnúť na akčný plyn a pustiť sa do čistokrvného dobrodružstva. Na to by však museli mať lepší cit pre napätie a dynamiku, pretože tento ďalší prírastok do YA kategórie nieje nič nové, prevratné a ani napínavé. Ak som pri predošlej časti v recenzii dúfal, že sa séria asi vydala tým správnym smerom, tentoraz to asi zoberiem späť. Ale stále ešte dúfam. (13.09.2015)

Film, který totalně podlamuje mojí sexualitu, protože je narvanej těma nejhezčíma chlapama, který Hollywood momentálně nabízí. V jejich světě bych asi byla nejradši taky divergentní, aby mi jedinej z nich neutekl. Co se kvalit filmu týče, jsou srovnatelné s jedničkou, jen ty simulace mohly být propracovanější, oproti té neohrožené působí zbývající jen jako nastavováná kaše. Když to porovnám s libovolným dílem Hunger Games, nebo Labyrintem, působí Divergence jednoznačně nejpřirozeněji. Blockbuster jak má být, i ta praštěná romantika se v něm dá ustát, třeba Hostitel s ní dokázal prudit daleko víc. Jen to 3D tu absolutně postrádá smysl a je po celou dobu nevyužito. (25.07.2015)

Insurgent překvapivě sází na úplně jiný feel, než měla jednička. Pomalejší, psychologičtější a celkově o něco méně naivnější. Avšak pořád dostatečně akční a vizuálně přitažlivé, byť ten digitál byl digitální někdy až přespříliš. Příběh se vyvíjí velice zajímavým směrem, celou dobu nás na něco připravuje a končí cliffhangerem, který slibuje mnohé, což je přesně to, čeho se obávám nejvíce. Obávám se totiž, že předloha není nosná natolik, aby závěr trilogie nebyl jen jedním velkým zklamáním. (15.07.2015)

„Uložíš ho nebo mám já?“ Sice jsem čekal úpadek oproti jedničce, ale…nic, samozřejmě přišel. Ovšem pěkně popořádku. Už úvodní ostříhání vlasů mě rozesmálo (to jsou alespoň problémy odbojářek) a naznačilo mi, že podobných scén dostanu (zase) hodně. Jakože Rezistence nabízí tu nejtěžkopádnější červenou knihovnu pro teenagerky, při které dávivý smích nahrazuje zvracení. Pak je člověk vděčný i za to „přetrikované“ efektní pozlátko, hlavně když se nemusí pořád soustředit jen na hormonální erupce hlavní hrdinky, která je takřka neustále na-přes-držku (vede srdceryvné „sérum pravdy“). Nicméně, pořád jsem doufal. V to, že přijde něco podobného tréninku a boji s vlastními strašáky z jedničky, což měla v Rezistenci obstarat Simulace. No, pravda, vrchol filmu to sice byl, ale zároveň jen slabší odvar výše zmíněného. A pak v to, že dojde na grandiózní souboj Naomi vs. Kate…který tvůrci sprostě odflákli. Čímž si u mě definitivně vysloužili krásné 2*, ehm. Nicméně věřím, že mě zvědavost zase přemůže a já (blbec) kouknu i na další díl. (13.07.2016)

Jakožto mladý, bystrý a nezpochybnitelně překrásný génius jsem si všiml, že poslední dobou se na databázi nebezpečně rozmnožují komentáře, kterým vůbec nikdo nerozumí, proto jsem se rozhodl jeden takový sepsat a velkoryse jej rovnou i opatřit výkladovým slovníkem. Takže jdeme na to. Tržby celosvětově: 17101985 dolarů (lidi milují tržby a je úplně jedno, že je to nějaká nesmyslná cifra, například toto číslo je datum dne, kdy jsem přišel o panictví). Nejsem sice žádný filmový kritik (ale myslím si to), takže nemám tendence cokoliv prvoplánově shazovat (rozhodně mám), ale zastávám názor (nemám nejmenší tušení), že filmové postavy k sobě měly příliš colegialas japo-nesaský vztah (tuto frázi jsem si právě vymyslel, však on to stejně nikdo googlit nebude a i kdyby ano, vyjedou mu akorát nezletilé japonské školačky). Celé se mi to zdálo takové tendenční a kompulzivně klastomanické (nemám ani páru, co jsem to právě vypotil za blábol). Shailene Woodley je tradičně skvělá, její křehký hlásek zní jako tající mléčný karamel a své postavě dokázala propůjčit brilantní prostopášnost ctižádostivé duše (zrovna používám honosnou a metaforickou řeč, kterou jsem opsal z nedělní přílohy Blesku, protože nechci aby někdo poznal, že pracuji jako třídič kuřat v Dobřemilické drůbežárně). Akční sekvence jsou sice na dobré úrovni, ale film jako celek je velice nekonzistentní, plný vztahových a motivačních klišé, takže při rozeznění závěrečných titulků pocítíte stejnou úlevu, jako kdybyste z balkónu osmého patra činžovního domu vyhodili automatickou pračku (právě jsem napsal vtip, který chápu jenom já, manželka a opravář praček Enrico, se kterým mi minulý týden utekla). Nemyslím si, že by se to v dohledné budoucnosti zlepšilo, naopak to vypadá divně a spíše se to zhoršuje (už nevím co psát, takže jsem právě citoval svého urologa). Opravdu nemám tušení, co tím chtěli tvůrci vlastně říct (a stejně tak nemám tušení, jaký je význam mé existence v tomto vesmíru). Závěrem bych sem rád postnul nejlepší písničku ze soundtracku (která tam sice vůbec nebyla, ale moc by se tam hodila!). (19.03.2015)