Střihač

Na moje prekvapenie, veľmi podarená pocta Talianskym Giallo filmom sedemdesiatych rokov. Aj napriek tomu že sa snímka nebrala absolútne vážne, by som sa priklonil k názoru, že išlo o takú svojráznu paródiu, a to je niečo, čo vo filmovom priemysle priamo nenávidím, ma nesmierne bavila. Editor je vo svojom jadre veľmi poctivé giallo, s toľkými detailami daného žánru, že ich dokáže plne oceniť iba skalopevný fanúšik tohoto okrajového žánru, ostatným určité vsuvky budú určite prekážať. Je tam toľko takých, tých, jednoduchých, malých vsuviek, ktoré ma, ako fanúšika dráždili, že aj keď si to robilo zo seba celý čas srandu a nebralo sa to vážne, bolo vidieť, že materiál mali uchopení pevne a keby chceli, tak by spravili aj smrteľne vážny film. Z nejakého pre mňa záhadného dôvodu to tak nespravili. Za to srandy popri natáčaní si mohli užiť kopec Príbeh je zasadení asi do polovičky 70´s rokov, podľa kostýmov, automobilov a makeuopu a všetkého okolo to tak dedukujem, a rozprával o jednom strihačovi filmu, ktorý má už svoju všetku slávu dávno za sebou, starne a momentálne už strihá iba brakové horrory a giallo filmy. Raz mu nervy natoľko praskli, že si náhodu odsekol prsty na pravej ruke, so strojom na strihanie filmového materiálu a tak si svoju prácu ešte viac skomplikoval. Pri natáčaní a strihaní nového braku sa vo filmovom štúdiu začnú diať záhadné veci. Postupne niekto likviduje protagonistov filmu a odsekáva im prsty rovnako ako strihačovi. Najprv je podozriví on, ale prípad sa tak zapletie ako v poctivom giallu, že až do posledného momentu neviete kto je vrahom. Nechýbajú tu surrealistické flashe, 70´s outfity, šteklivé erotické scénky, cigarety v každých ústach, nádherný pestrofarebný vizuál, dlhé zábery široko-uhlov kamerou, vrah v kožených rukaviciach, vynikajúci soundtrack Proste, to má všetko čo má poctivé giallo obsahovať. Iba že na rozdiel od tých ostatných, tento sa berie z nadhľadom a nieje to film Taliansky ale Kanadský. (18.10.2015)

Rouhačská parodie na italské filmové klenoty sedmdesátých let, zejména hororů, gialla, ale i třeba takového poliziotteschi. Možná i díky tomu se zde dnešní klasický hororový divák zcela ztrácí, na docenění všech odkazů musíte mít nakoukáno a v dnešní době, kdy letí zejména koupání ve Waně nebo třeba přežvykování halloweenských dýní i pro dnešní i-mladez.com, bych se širšímu zájmu či úspěchu tohohle filmového zjevení opravdu divil. Mě například hodně rozesmál hned dvojí a dokonale zparodovaný odkaz na Lo strano vizio della Signora Wardh (1971), ale kolik ze zdejších hodnotitelů to asi tak vidělo? A mohl bych pokračovat a pokračovat. Těch odkazů, podařených i méně podařených tu byla tuna a vlastně o nic jiného tu ani nejde. U mě povedený Scary movie po italsku pro fajnšmekry. Střihám čtyři prsty. (23.03.2021)

Hodnotím sice nízko, ale přesto doporučuju tento snímek ke zhlédnutí, protože v tomto případě je výsledný hvězdičkový příděl úplně jedno. Střídají se v něm scény pětihvězdičkové s takřka odpadovými, sekvence stylově nápodobující staré giallo filmy se sekvencemi takřka parodicky výsměšnými. Kdyby se jednalo o vážnou poctu, byl bych patrně nadšený (jako jsem skutečně byl v prvních minutách, dokud se nepřeplo z filmu uvnitř filmu do filmu), ale s tou esenciální komediální meta nadsázkou, na které celý film stojí, v tomto konkrétním případě nesouzním a nepřijde mi vtipná. (19.09.2015)

Sice lepší, než Father's Day, ale pocitu zklamání jsem se stejně neubránil. Střihač je totiž až nečekaně bizarní úlet, navíc silně podpořen podivnou gay atmosférou - a to i přes vydatnou porci koz a bobrů. Absenci štědřejšího rozpočtu nezapře, snímek však tvořili fandové pro fandy, a je to na něm sakra znát. Nechybí téměř nic z propriet "žlutých" detektivek (barvičkama to jen svítí, hudba je v několika případech vyloženě lahůdková, gore zas purpurově šťavnaté), ale divák tu občas (schválně?) tápe, co je ještě film a co už realita, a to mně moc nevonělo. Z čeho jsem ale měl vyloženě radost, tak z doslovných citací některých giallo klasik. Třeba úvodní ochrnutí pomocí pavoučího jedu evokuje snímek Black Belly of the Tarantula, kniha Three Mothers jasně cituje Argentovu Suspiriu, pes nalézající lidskou ruku zase Fulciho Rozparovače z New Yorku, a třeba ostří sekery vs. hlava za dveřmi dává vzpomenout i na jeho Dům u hřbitova. Takže jak vidno, Střihač je hlavně pro milovníky téhle staré Itálie, ti ostatní to zřejmě nepoberou. A v podstatě se jim nelze ani divit. (09.09.2015)

Máte-li rádi úmyslně béčkově hozené ptákoviny, které mají obrovský nadhled, neberou se vůbec vážně a čerpají z let 70. až 80. a k tomu si ještě přičtete několik giallo prvků, tak by mohl být Střihač něco pro vás. Sám si ale říkám, že vlastně přesně tenhle typ filmu by se mi měl taky líbit, ale ouha. Střihač je sice hodně odlehčená zábavovka, ale ten humor byl pro mě takový makový a rádoby vtipný a ač jsem se smál, tak to pobavení nebylo tolik od srdce a "naprdelposedávající". Asi mi vyhovuje trochu jiné pojetí "záměrných brakovek". (01.11.2014)