Ostrov

Němé, obrazové vyprávění o tvrdohlavé lásce, která povolí až když se dostane do kontrastu s brutalitou a bolestí. Přesně s touto komparací Kim Ki-duk pracuje, nejdřív jsou to pěkné obrazové scénerie a poetická atmosféra versus srací scény, pak násilí a lacinný sex versus silně emocionální pohledy touhy a nakonec nezapomenutelná scéna s rybářskými háčky, která představuje obojí zároveň. Jenže jinak není tento snímek zdaleka tak bohatý a propracovaný jako mnohem krásnější 3-iron, či Jaro, léto, podzim, zima. Těžko žádat od tak poetického a metaforickém filmu více dějě, ale ono to opravdu chtělo více /něčeho/ a nemyslím tím delší stopáž. 7/10 (07.05.2009)

Víc než tolikrát zmiňované scény s háčky, které dobrovolně skončí tam či onde, aby byly následně vyprošťovány, což chápu, a jinak se to snad ani nedá, jako metaforu, mě zaujala scéna, kde rybář svoji zdravou rybu v návalu vzteku rozmašíruje nožem na kaši, aby se nad druhou rybou, zmrzačenou od jiného rybáře, který jí kus odřízl, ochutnal a následně hodil zpátky do vody, slitoval a dal jí "svobodu", což - a nevím, jestli režisérovi nepodsouvám něco, co tak nemyslel - vidim opět jako metaforu. Ženy, muži, lidi - potřebují dávat a přijímat bolest, aby se skrze ní dobrali lásky? (29.10.2005)

Kimův film s minimem dialogů a maximem hnusných scén. Ano, je jich povícero. To, že má Kim rád prostitutky bych mu neměl za zlé (naopak mám leitmotiv jeho filmů rád), ale sraní do vody, zabíjení zvířat a ty pověstný háčky ... fuj, hanba, styď se. Filmu jsem asi neporozuměl, přesto mne zaujal. Ale na něco bych musel být asi Jihokorean, abych měl jasněji ... (03.10.2010)

Můj první od tohoto režiséra. Minimum dialogů, většinou bez hudby (ale když už hudba je, tak výborná a pasuje) - docela drsné výrazové prostředky a působivé prostředí. Nevím, jestli jsem závěrečnou scénu nepochopil, nebo je tak jednoduchá, možná by to bylo lepší i bez ní. Nevím, musím si ještě srovnat všechny ty symboly, zatím za 4*, později možná názor změním .) 8/10 (05.12.2005)

Ostrov je silná dávka poézie, žiada si otvorenú myseľ, ochotnú neustále prehodnocovať, nechať sa viesť i vrátiť na začiatok a opäť to skúsiť inakadiaľ a to všetko, nech sa páči, už pri prvom sledovaní, pretože áno, je čas si triediť myšlienky. Ale úplne najlepšie je možno neriešiť nič, iba si dušu aj telo ukolísavať vlnením vodnej hladiny, nechať sa vzápätí strhávať záchvatmi ukrutnej bolesti, tíšiť ju inou bolesťou alebo kratučkým šťastím a slasťou ...a celý ten čas tušiť či vedieť, že tam niekde dole nás čaká bezhlasná, temná a chladná hlbina. Ostrov, muž, Žena... všetko! [100%] (22.07.2008)