Drsňák

Muži: agresivní a nadržená hovada. Ženy: agresivní a do krve se sexu bránící kravky. Po kolikáté už nám tohle náš hodný pan režisér nabídl? Po šesté? Po sedmé? A kolikátý že je tohle jeho film? Křik, křik, ještě větší křik, facka, facka z druhé strany, kopanec, větší kopanec, sex, poprvé však ztroskotá, následuje další hádka, ostří v briše, cihla na hlavě, rvačka, sex, který se uskuteční, ale přeruší ho třetí osoba, pak dlouho nic a všechno se zopakuje. A v dalších filmech znovu a znovu. Iracionální chování, prostitutky, které se brání své profesi, voda, pohledné dívky s evropskými rysy v hlavní roli...Geniální provázanost všech autorových filmů nebo naprostý nedostatek invence a originality? A co, my jsme vlastně pořád v červeném, takže jen tak dál. (09.06.2007)

Ki-duk Kim a jeho neutěšený svět, kde ženy dobrovolně i nedobrovolně zastávají roli loutek a muži slabochů... Možná jeho pointy směřují právě k vymanění hrdinů z těchto stereotypů... Bohužel pro mě se málokdy cítím dost vtažen jeho filmem, abych chtěl tu poetickou bezútěšnost rozlousknout... Chyba je spíš na mojí straně, zkrátka se tomuhle typu filmů neumím tak úplně otevřít... Přesto mě ale zajímají, i to někdy stačí. (16.09.2012)

Duk je podobný, ako jeho postavy. Moc toho nenakecá, ale veľa povie. Dokáže byť príjemne skratkovitý a zdelný, človek pri jeho sekoch nemá pocit, že by o niečo dôležité prichádzal (len je prekvapný). A nakoniec, potom čo odrozpráva príbeh dostane nápad a dotočí nejaký osobitý záver. Čo nie je zlé (Time), ale zrovna toto je ten prípad, kedy to nevyšlo. Už chýbal len modrý kľúčik. 70% (21.10.2007)

Och bože, po zhlédnutí tohoto filmu už nikdy nejde mít ke střepům stejný vztah jako předtím. Jednou za čas mě popadne strašná chuť vidět nějaký asijský film, a výběr čehokoli od Kim Ki-duka je v takovém případě vždy sázkou na jistotu - DRSŇÁK mě i na druhé zhlédnutí bavil stejně jako poprvé. Film je to neobyčejně násilný, krutý, možná až šokující, ale skoro jistě ne bezútěšný - překvapivý závěr lze pojímat jako svérázný happy end podle Kim Ki-duka. Svět jeho filmů se mi sice jeví mimořádně nehostinný - brutálními fackami, mlácením a řezáním lidí se zde rozhodně nešetří, scény s agresivním naháněním sexuálních zákazníků jsou potom kapitola sama pro sebe a jeden velký neuvěřitelný bizar - ale přesto tam v pozadí (mj. díky nenápadné melancholické hudbě v mnoha scénách, kde zdánlivě kontrastuje s násilnou povahou obrazu) pořád cítím jistou něhu a křehkou krásu lásky. Ta je zde sice vylíčena na míle daleko od podoby, v níž je zobrazována v klasické euroamerické romantické produkci, ale osobně mě tenhle alternativní pohled hodně baví. Pokud jste už dávno otrávení z běžných romantických cajdáků, které jsou od sebe k nerozeznání, tenhle film by na vás mohl zapůsobit jako živá voda. Výtečné obsazení je pro mě dalším důvodem, proč se mi na tenhle film tak dobře kouká - oba herečtí představitelé hlavních postav jsou velice pohlední a zajímaví, a jejich herectví mě baví. Co na tom, že celý děj je tak šíleně nepravděpodobný - u asijských filmů mi to prostě tak nějak nevadí, možná i protože CHCI, aby to skutečně bylo nepravděpodobné. Protože nevím, jestli bych chtěl žít ve světě, kde se může stát něco takového... (20.01.2015)

Filmová tvorba korejského režiséra Kim Ki-Duka se dělí na dvě části. První část zahrnují Kimova starší díla ( Krokodýl, Ostrov, ), ve kterých je hlavním tématem sex, násilí a jejich vzájemné propojení. Druhá část jeho tvorby je tvořena jeho posledními filmy ( 3-iron; Jaro, léto, podzim, zimaa jaro), které opouštějí od násilí, jsou o poznání lyričtější a laskavější, dalo by se říci až meditativní. Drsňák je ukázkovým příkladem filmů z první skupiny. Pokud tedy váháte, jestli strávit čas sledováním filmů tohoto uznávaného režiséra, je Drsňák pro začátek správnou volbou. Film vypráví o zvláštním vztahu nemluvného pasáka a mladé školačky, který po celý film prochází, tedy ze strany školačky, drastickým vývojem. Pasák Han-gi se jednoho dne zakouká právě do školačky Sun-hwa, a proti vůli její i jejího přítele ji na veřejnosti dlouze políbí. Znechucená dívka odchází a pasák je zmlácen skupinou vojáků. Následující dny dívku pronásleduje a rád by jí „vlastnil“. Dívka je dopadena při loupeži v knihkupectví a následně donucena upsat své tělo prostituci. Sun-hwa je zdrcená, odmítá prodávat své tělo na ulici a ani Han-gi zpočátku nechce, aby na jeho dívku šahali jiní muži. Postupem času se ale dívka podvoluje a pasák se smiřuje s tím, že ona tu není jen pro něho. Sun-hwa pasáka nesnáší za to, kam jí dostal, ale později se na něm stává závislou a jeho city začíná opětovat. Pasák ale není jediným, koho Sun-hwa okouzlila a mezi postavami vznikají konflikty.Titulním drsňákem je právě pasák Han-gi, který od začátku filmu až do závěru ani nepromluví. Je těžké sympatizovat s někým tak krutým a násilným, s někým, kdo se chová proti společenským normám a opravdu budete drsňáka zezačátku nenávidět. Postupem času se ale divákův vztah k tomuto člověku mění, stejně jako vztah dívky Sun-hwa. Největší změnou ale prochází samotná postava Sun-hwa. Na začátku se jedná o nezkušenou a bojácnou pannu, která se o sebe neumí sama postarat, ale ke konci si na prostituci zvyká, je o dost silnější a dokonce se svého nového života už ani nechce vzdát. Drsňák Han-gi naopak pod tíhou lásky slábne a ke konci dokonce i promluví a vy pochopíte, proč do té doby nevydal ani hlásku.Žánrově bych film nazval romantickým dramatem, i když se jedná o romantiku velmi nezvyklou a zvrhlou. Přes všechnu tu špínu a krutost zde ale naleznete opravdovou lásku na první pohled, která má bohužel vlivem prostředí, ve kterém se film odehrává, neskutečně hořkou pachuť. Většina filmu se odehrává v noci, v temné uličce osvícené neony, či v potemnělých pokojích prostitutek. Kim Ki-Duk se nebojí zobrazovat násilí, niky neodvrací kameru, naopak všechno pozoruje nezúčastněně , dalo by se říci, že až šmíruje, tak jako drsňák šmíruje Sun-hwa přes průhledné zrcadlo v jejím pokoji. Objevuje se zde i několik bizardních scén, které jsou pro Kim Ki-Duka typické ( háčky v pochvě v předchozím filmu Ostrov ), například scéna s plakátem použitým jako zbraň, či útok kusem skla.Drsňák není lehkou podívanou. Je to opravdu drsný (29.08.2006)