Barakamon

Barakamon ani nelze příliš poutavě popsat. Je to 12 dílů všednosti na jednom obyčejném ostrově téměř odloučeném od civilizace. Náš tokijský hrdina Handa se zde ocitá poté, co mu jedna nemilá událost téměř zničí kariéru profesionálního kaligrafa a doufá, že zde najde klid na práci. A zatím co pln vzteku a zklamání marně hledá inspiraci, tak nalézá trochu důležitější životní hodnoty. A to je vše. Celý seriál prakticky jen sledujete, jak se Handa adaptuje na vesnický život, hraje si s místními dětmi a vytváří si vztah k hrstce zdejších obyvatel. Vše samozřejmě podáno odlehčeným způsobem s naprosto skvělým humorem, který se mi přesně trefil do vkusu. Pokud hledáte feel good slice of life komedii, tak jste našli super kousek. Speciálně pokud jste introvertní povahy. :) (18.03.2021)

Právě jsem Barakamon dokoukal a nechce se mi rozepisovat :-) Třeba někdy jindy. Ale kdybych to měl shrnout - velmi slabý začátek, uvažování zda vůbec pokračovat, postupné nabývání úsměvu, pár slzí v oku (muška mi tam vlítla, potvora) a občasný, cca co týden, 20 minutový úsměv od ucha k uchu. Pro milovníky Mushi-shi, Natsume Yuujinchou, jak stvořené. Jediná výtka - nemá to "vyloženě hlubší myšlenku", což bych ale neviděl jako výtku :-) 85% (27.09.2014)

Nemyslím si, že je zcela na místě vychvalovat hlavní tvůrce Barakamonu za jejich schopnosti – stačí ostatně pohlédnout do jejich filmografie a posoudit, jakými dalšími výtvory se ve svém portfoliu mohou „pochlubit“. Spíše si odvážím tvrdit, že při daném námětu v podstatě nešlo na tomto anime co zkazit, ledaže by měli tvůrci na to pokažení vysloveně talent. Spíše tedy než o precizně vyrobené anime se jedná o kousek, u nějž zkrátka tvůrci vsadili na stokrát osvědčené ingredience, jimiž věděli, že vykompenzují své průměrné tvůrčí schopnosti a zavděčí se co nejširšímu spektru diváků. Příběh o rozjíveném mladém floutkovi z velkoměsta, který se napravuje a hledá nový smysl života na tom největším vidlákově mezi srdečnými vesničany a ještě nezkaženými dětmi je prostě tutovka, která se snaží diváka zahřát u srdéčka svou rádoby bezprostředností a vytlačit z něj emoce, leč mnohem vydařenějšími kousky zhýčkaný idiot Hromino se spíš po většinu sledování cítil jako paní Ivana z Kolotoče, kolem které to celé jen plynulo. Scénář a napsané postavy, jejich psychologie a interakce, hloubka příběhu, kvalita animace, hudba – to vše se pohybuje ve vodách průměru daného žánru, což má za následek, že jsem sice během sledování ani jednou nevyletěl z kůže nad mizerným scénářem, na druhou stranu mi Barakamon ani ničím výrazněji neutkvěl v paměti – na rozdíl třeba od Gin no sadži nebo Usagi Drop. Pustil jsem, viděl jsem, smazal jsem. (20.07.2019)

Rozmýšlela jsem se mezi 3* a 4*, ale nakonec to prošlo s odřenýma ušima na 4*. Přece jenom to byla taková veselá pohoda, kde člověk nemusel nic řešit a když si chtěl odpočinout, tak mu to anime dovolilo. Sice se tam občas opakovaly prvky, které mi moc nesedly, ale v součtu je to velmi milé anime o ztracené duši, která se najde na malém ostrově především díky dětem. Prostě pokud nikam nespěcháte, chcete se nechat oblbovat dětmi a spíš se usmívat než umírat z napětí, tohle je správná volba. (04.11.2017)

Barakamon Obamamon... chňá chňá, to jsem zase jednou vstal z postele vtipnou nohou. Jedná se o typické japonské anime - velice slibný začátek, který se postupem dílů rozplizne v stereotypní, nikam se nevyvíjící děj. Samozřejmě obsahuje jemné erotické narážky, které Evropanovi připadají zvrácené, ale Japonci nejspíš ani nemrknou. Hlavnímu hrdinovi musím zatleskat za jeho vytříbenou reakci na hanění svého díla, byť tomu postaršímu pánovi nemusel hned jednu vrážet pěstí, stačilo mu přeci jen zlomit hůl, vzít brýle, předběhnout ho ve frontě v krámě nebo se vydávat před pošťačkou nesoucí mu důchod za jeho vnuka. Jinak škoda, že nepochopil pravou příčinu své deprese, ze které se jel léčit na venkov... kaligrafie, totiž trávit celé dny tím, že se snažím načmárat novým způsobem něco, co jiný napsal, přece nemůže nikoho uspokojovat. (24.12.2014)