Mefisto
Mephisto
Mephisto
Mephisto
Mephisto
Réžia:
István SzabóKamera:
Lajos KoltaiHrajú:
Klaus Maria Brandauer, Krystyna Janda, Ildikó Bánsági, Rolf Hoppe, György Cserhalmi, Péter Andorai, Karin Boyd, Christine Harbort, Tamás Major (viac)Obsahy(1)
Filmová dráma, nakrútená podľa rovnomenného románu Klausa Manna. Protagonistom príbehu je talentovaný a ambiciózny herec a režisér Henrik Höfgen, ktorý svojej bezmedznej ctižiadostivosti a túžbe po sláve podriadi svoj súkromný život, umelecké ambície, politické presvedčenie i všetky morálne zásady. (RTVS)
Recenzie (142)
Místy dechberoucí, místy sice snad trochu uspávající. Ale síla symboliky a náznaku je uplatněna v plné míře. Skvělý herecký výkon v hlavní roli podpořený mocným vyprofilováním celé postavy v průběhu filmu, dává jakýsi pocit bezděčného naplnění. Szabó tnul do samotného nitra lidského bytí. ()
VÝBORNÉ herecké výkony! ()
Unikátne natočený a po mnohých stránkach pôsobivý snímok o jednom neobyčajne ambicióznom umelcovi, ktorý je kvôli úspechu v kariére ochotný spláchnuť všetky svoje dovtedajšie ideály a presvedčenie. Mannov román som nečítal, teda možné odchýlky od predlohy som pochopiteľne vôbec nebral do úvahy, takže môj dojem je možné označiť v tomto kontexte za "čistý", teda nezaťažený prípadnými komparáciami s predlohou. Svoj pohľad som však zameriaval najmä na formálnu stránku, respektíve vizuálnu stránku filmu, ktoré sú pre mňa vždy prvoradé. Zorné pole kamery je väčšinou limitované na tvár, či v určitých prípadoch i na figúru niektorej z postáv, pričom pozadie a priestorová forma, do ktorej sú v jednotlivých scénach charaktery zasadené, tu plní iba funkciu sekundárneho, avšak nevyhnutného rámca; pochopiteľne, nevzťahuje sa to však na divadelné scény, ktoré zobrazenie širokého priestoru nevyhnutne vyžadujú. V kontexte vyššie načrtnutého a v súvislosti so skutočnosťou, že vo väčšine filmových sekvencií nehrá žiadna hudba, nepôsobí neustále strihanie záberov vôbec dynamicky a "živo", práve naopak, dodáva snímku punc niečoho až "chladného", či odťažitého, čo však v tomto prípade vôbec nebolo na škodu. V porovnaní s oveľa viacej živelnými, senzuálnymi, či miestami až "ľahkovážnym" Talianmi, však pôsobí Mefisto v rukách maďarského režiséra Szabóa až príliš "prusky prísne", čo nie je môj šálok kávy. Veľký dôraz je kladený na postavu samotného herca Klausa Maria Brandauera, ktorý podľa mňa presvedčivo stvárnil ústrednú postavu konformného a oportunistického herca, aj keď občas pôsobil trochu preafektovane. Atmosféra doby postupujúceho nacizmu (až na jedinú výnimku, kedy vidíme popravu) je stvárnená prakticky iba mrazivými dialógmi ale doslova exceluje v bravúrnom, symbolickom závere, za ktorý nakoniec tvorcom prihadzujem ešte jednu hviezdičku. Slabé štyri. ()
Mefisto. Pod mistrnou taktovkou režiséra Istvána Szabó exceluje Klaus Maria Brandauer. Počátek filmu je zasazen do kosmopolitního Hamburku, kde žije levicová herecká avantgarda meziválečného Německa. Hlavním hrdinou je sebestředný a cholerický herec, který se snaží dostat se do centra dění z periferie. Střetává se s mladým sociálně-nacionalistickým oponentem, který ovšem není tak talentovaný jako on. Střih. Podepisuje smlouvu v Berlíně v Pruském divadle, stává se známým hercem, začíná se přibližovat elitám hlavního města, po výtězství nacistů se stává jejich přímým pochlebovačem (zároveň ho opouští liberálně smýšlející manželka). Ovšem stále si vydržuje německo-africkou milenku (výborná Karin Boyd)... Vrcholem dévotnosti je pak odmítnutí starého soka, který přichází s "peticí" proti novým pořádkům (tím není nikdo jiný než starý známý fašista z Hamburku). Opět ztvárňuje roli Mefista tohoto pokušitele Faustova. Je obdivován dokonce samotným ministerským předsedou. Stává se faktickým vedoucím divadla, jeho moc roste, je v něm ovšem stále vnitřní rozpor. A po hamletovsku ho svírají pochyby. Závěr je otevřený.... Jeden z nejdůležitejších evropských filmů 20. století, majstrštyk... skvělá kamera! Bravo ()
Nečetl jsem ani jednu knihu od Klause Manna a dosud neviděl ani jeden maďarský film. A tohle byla hodně mrazivá a kvalitní premiéra. Herecký výkon Brandauera je výjimečný. ()
Tento film by povinně měli vidět všichni, kdo trdlují na předvolebních mítincích politických stran, podepisují kdejaké petice a pak tvrdí "já jsem jenom herec" (zpěvák atd., dosadit podle okolností). ()
MEFISTO: "Na tuto roli jsem se připravoval celý život...". Mistrná obžaloba divadelního herce, jenž od počátečního apolitismu získává stále větší až mistrný cit pro kariérní přežití ("Svoboda? A k čemu"). Smutně pravdivý příběh se skvělým Brandauerem.. ()
Místo recenze použiji slova Klause Manna: ,, Herec, jehož zde představuji, má sice talent, jinak však málo z toho, co bylo hodno obdivu. Obzvláště se mu nedostává vlastností, které shrnujeme pod pojmem "charakter". Místo "charakteru" existuje u Henrika Höfgena pouze ctižádost, samolibost, touha po slávě, snaha zapůsobit za každou cenu. Není to člověk, pouze komediant. Stálo vůbec za to psát o takové figuře román? Ano, neboť komediant se stává představitelem a symbolem veskrze komediantského, hluboce nepravdivého a neskutečného režimu. Mim triumfuje ve státě lhářů a pokrytců." ()
No, nejprve jsem k tomuto filmu přistupoval s trochou vlažnosti a podezříval jsem jej z nudnosti, jak to obvykle u dramat mívám. Na začátku filmu mi byl představen ambiciózní, usměvavý a především talentovaný umělec - divadelní herec Hendrik Hofgen, který ze všeho nejvíce nesnáší úspěchy ostatních a tak brečí, zatímco jeho herečtí konkurenti zažívají na jevišti aplaus. Hold silná ctižádostivost. Díky svému talentu si zahraje nejen v divadle v Hamburku, ale také se ukáže v Budapešti. Doba 30. let v Německu je "neklidná" a Hendrik dostává mnoho návrhů k emigraci - může zůstat v Budapešti, odcestovat do Paříže nebo také do Ameriky. Za manželku si vezme krásnou blonďatou Barbaru, která je z bohaté rodiny a dostane ho až do divadla do Berlína. Také si ovšem udržuje aférku s černoškou Juliet, se kterou kromě vášnivého tance také velice rád vášnivě kopuluje. Takže typický umělec, plný emocí, vášnivosti, lásky k ženám, ale také perfektní znalec světové divadelní klasiky. Role ďábla Mefista ve Faustovi mu byla napsána přímo na tělo. Doba je však neklidná a jednoho škaredého dne se k moci dostanou nacisté a začíná tak nová doba, proměna německé kultury, odstranění cizích, židovských, levicových a dalších nevhodných vlivů a naopak propagace mládí, kultu těla a síly a hlavně německé národnosti. V tomto novém prostředí se musí Hendrik zbavit části své minulosti, zapomenout na své divadelní angažmá v Hamburku, kde velice koketoval s bolševismem a hrami, kterým rozuměli prostí dělníci. Také se musí zbavit všech vazeb na svou manželku, která emigrovala, a také se rozloučit s kopulováním s tou roztomilou mouřenínkou. On je ale přece jen herec a snaží se pomáhat lidem okolo sebe, tak proč by na jeho nové roli intendanta v pruském národním divadle mělo být něco špatného? Kdyby tam nebyl on, byl by tam někdo horší. Režim však neustále utahuje šrouby a Hendrik musí hodně zapřít své svědomí, když pozoruje, jak jsou jeho bývalí kolegové zatýkáni a "páchají sebevraždy" a ani agitace u jeho přítele, generála a pruského ministerského předsedy nejsou účinné - "Vypadni ty komediante!". Ve filmu si tedy doplníme znalosti klasických autorů a jejich díla, podíváme se na to, jak hrají opravdoví páni herci a nahlédneme do složitého vnitřního konfliktu jednoho z nich, který přece nemohl za to, do jaké doby se narodil a v jaké době musel žít. Knižní předlohu od Klause Manna jsem nečetl, protože kdybych měl číst knižní předlohy ke všem zhlédnutým filmům, tak by mi na jejich sledování nezbýval vůbec čas! ()
Zřejmě je chyba vidět film krátce po dočtení vynikající knížní předlohy. Film se v něčem liší (návštěva Paříže či ,,zabudování,, Budapešti do děje) a hlavně z něj nečiší osobní angažovanost autora, který se dle mého vtělil do postavy Sebastiana. Na evropské poměry jde o vynikající film, kterému vévodí herecký výkon Klause Mariii Brandauera. Jeden z nejlepších hereckých výkonů neanglicky mluvícího. Dokázal se do postavy Hofgena vcítit (jas v očích, manické stavy) stejně, jako Hofgen do postavy Mefista. Ostatní herci mi přijdou takoví nemastní, neslaní... Trochu chaotický děj pro neznalého knížní předlohy tím spíše (některé postavy se objeví po hodině, kdy už ani nevíte, kdo to vlastně je) zachraňuje nadprůměrná hudba. Celkově lehké zklamání... ich bin nur Schauspieler ()
Filmy řešící otázky morálky a svědomí bývají pro mě často dost schematické a plné pseudofilisofických dialogů. Mefisto je pěkně plastický, propracovaný, po pomalejším rozjezdu slušně graduje. ()
První půlka naprosto nudná, ovšem poslední třetina opravdu velice "výživná". Proto stojí za to vidět a ohodnotit 4* ()
Vynikající snímek. Klaus M. Brandauer zde předvádí jeden z nejlepších hereckých výkonů, co svět filmu pamatuje. Oscara by si zasloužil nejen on, ale rovněž i skvělý Rolf Hoppe za vedlejší roli. Oba jsou úžasní. Do mé elitní desítky se "Mephisto" nevejde jen těsně. ()
Vynikající snímek o tom, jak se člověk mění "pod vlivem okolností". Zpočátku sympatický umělec postupně podléhá všudypřítomnému tlaku a brzy přechází do zcela jiné pozice. Hlavní hrdina v podání herce Brandauera hraje výborné divadlo. které vlastně stojí na bedrech jediného umělce. Připomíná mi to výkon Hrušínského ve Spalovači mrtvol. Tohle je na 100% dobré. ()
Asi nejslabší díl z celé trilogie a místama mi přišla ubíjející délka filmu. Brandauer ale jako vždy výborný, Hoppův generál (nějak se mi nezdá, že by zrovna nějakej generál luftwafe měl takovou moc jako ten ve filmu, spíš někdo z SS) byl též jako záporák skvělý. ()
Hrdinou tohoto snímku je herec a umělec Hendrik Hoefgen. Od číšníka a malých rolí se postupně dostává na své vytoužené místo. Je z něj uznávaný umělec a role Mefista je považována jako jeho životní role. Stane se dokonce i ředitelem divadle, ve kterém sám hraje. Děj se odehrává v nacistickém Německu, kdy se Hitler dostává k moci. Spousta přátel a Hendrikova manželka opouští Německo, ale Hendrik zůstává, aby mohl dále žít svůj sen. Ve filmu jsem postrádala určitou gradaci a nějaký více dramatický konec (prozření mi nepřišlo jako dostačující závěr). Divák čeká přes dvě hodiny na vyvrcholení a nic moc se nestalo, aspoň podle mého názoru. Výkon Brandauera byl však vynikající. Zvláště při záběrech kdy ztvárnil onoho Mefista. ()
Linie symbolu (světlo - oslnění - maska - zrcadlo - sebeklam) funguje dokonale, někdy je ale sdělení až příliš jednoznačné a doslovné. Jinak však absolutní herecký koncert Brandauera a Rolfa Hoppe, jejichž civilnost a citlivost topoří chlupy na zádech. ()
Film o osudném rozhodnutí nadřadit slávu a úspěch svému svědomí, udělá s postavy poslušný nástroj nacistů. Teprve na vrcholu slávy poznává, že za své úspěchy zaplatil ztrátou vlastní identity a zradou svých blízkých. Na jevišti je jeho Mefisto ohromující a parádní role, v životě se dobrovolně paktuje s dáblem. Závěrečná scéna ukazuje Hofgena jako člověka, který bloudí olympijským stadionem zoufale koktá: ,,Co ode mě chcete? jsem přece jenom herec."Stejně jako u Mannovo předlohy nejde ani Szaboovi o nacházení paralel s historickými postavami, nýbrž o nastínění typu, který pomohl na svět fašismu. ()
Vcelku tendenční drámo o zbabělém herci, který se na závěr nestačí divit. ()
Jestli je na filmu něco dobrého, vděčí za to knižní předloze, takže film sám nepřispěl vlastně ničím podstatnějším. Pokud se vám Brandauerův výkon zdál nadstandardní, možné je se zamyslet, zdali to nebylo famózním projevem Jiřího Štěpničky. Když chcete prožít intenzivní zážitek, stačí si přečíst knihu, film k tomu nepotřebujete. V rámci žánru za 3. ()