Homár

Ten kdo vymyslel námět filmu se asi v dětství hodně díval na Divoké psa Maxipsa Fíka, protože takový námět tě v kolně aut necinkne ani omylem. Musím říct, že jsem si na ten příběh/myšlenku zvykal vlastně celý film a stejně jsem jí nepřijal. Humr na mě působil děsně nepříjemně, což není kritika, ale pocit. Originalita je v první půli hodná výstavy, tady nemám co vyčíst, vše působilo zvráceně, ale přirozeně, ovšem v "lesní" části polevuje dusno, depresivnost a atmosféra plave v nedotaženosti vztahu havních hrdinů a ani přibývající počet myšlenkových dotazů "to jako fakt? " moc nepřidává. (22.03.2016)

Moje první setkání s režisérem Lanthimosem dopadlo uspokojivě, mám totiž slabost pro nejrůznější magory a podivíny. A u tohohle pána mám hned několik nesmělých tipů na diagnózu: Schizoidní porucha? Autismus? Klinická deprese? Sadomasochismus? Možná i depersonalizace nebo derealizace? Prostě zajímavá osoba, to se musí uznat. Ještě před sto lety byli podobní jedinci drženi v klecích a hlubokých sklepeních pochmurných novogotických blázinců, no a dneska si panečku běhají volně po svobodě a dokonce i natáčejí filmy, to je holt pokrok. Ba ne, vážně, zajímavý artově bizarní zážitek. Dokonce musím vzít tentokrát na milost i Sagvana Tofiho Farrella s očima sousedovic jezevčíka, který se mi snad poprvé herecky docela líbil, respektive mi nevadil. A Rachel W. je samozřejmě skvělá jako obvykle. K tomu čarovné irské hvozdy a nádherná hudba, třeba píseň Apo Mena Pethamenos s "chopinovským" začátkem je skvostná. Nebýt chaotické stavby scénáře a nevstřícné komunikace s divákem, připomínající mi nějakého Godarda nebo jiného novovlnného filmového anarchistu, neměl bych problém dát čtvrtou. (11.01.2016)

Nebudem "lobovať za Lobstera", ak tento málo pravdepodobný alternatívny svet niekomu nesadne, nič s tým neurobí. On je totiž tak "od veci", že môže byť iba metaforou sveta nášho a jeho pravidlá sú pravidlami ľudí s trochu odlišným myslením, ale zato rovnakými citmi, ako máme my. Nie je to pre mňa totiž svet budúcnosti našej, ale svetom jednoducho iným. Lobster by sa mohol stať kultovým dielom introvertov. Viac ho vnímam ako film o postavách a ich nutnej pretvárke, ako politickú alegóriu, bavilo ma si spájať ich hraničnú situáciu a rozhodnutia so stavom vzťahov našej doby. K úplnému nadšeniu mi však nestačí iba intelektuálny rozmer (ten tiež nemusí mnohým sadnúť), film ma musí aj silnejšie emocionálne zasiahnuť, alebo strhnúť, čo Lobster nedokázal. (20.01.2016)

Naprosto dokonalá šílenost, která často vyznívá spíše komicky, ale vlastně bych ji ani nebyl schopen zařadit do žánru, protože tohle je prostě jako něco, co jsem nikdy nikdy neviděl. Vše funguje naprosto na výbornou, ale musím přiznat, že více než druhá polovina filmu mě bavil Farrellův pobyt v hotelu, spíše než jeho putování s osamocenými a Rachel. Každopádně jsem nadmíru spokojený a nemůžu zapomenout vyzdvihnout ty dva úžasné plakáty, kde Rachel s Colinem objímají neviditelně toho druhého. To je prostě bomba! (31.12.2015)

Yorgos Lanthimos je tak divný až mě baví a po Jelenovi jsem dal dva roky odkládanému Humrovi šanci a jsem nadšen. Colin Farrel je pro tyhle divné projekty snad stvořený. Film vtáhne hned od začátku svým velmi bizárním nápadem a neobvyklým hotelem s divnými pravidly a drsným trestem. Film byl místy překvapivě docela drsný, místy naopak velmi vtipný a dařilo se mu i napnout či vyloženě šokovat. Tuhle kombinaci já můžu a některé scény byly vyložene skvostné. Řev ženské, která skočila z 10 patra na zem byl tak reálně zobrazen, že jsem měl husí kůži snad všude. Za mě pecka, ale nesedne to každému ( né každý má tyhle kontrovérzní bizární věci rád.). Zamrzí jen otevřeného konce. 85% (25.02.2018)