Muži, ženy a deti

Je vtipný, jak Reitman po celou dobu filmu osciluje mezi dost povýšenou kritikou současnosti a občasným zásahem do černého. Jako většina jeho filmů působí i Men, Women and Children trochu nedovařeným dojmem, jako by věděl, co chce vyprávět, ale vždycky do toho skočil moc po hlavě a po pádu mu zbylo jen pár zlomenin. Dobří herci, fajn ústřední romance. 60% (01.02.2015)

„Allison Dossová se zamilovala do Brandona Lendera v sedmé třídě. Jejím největším přáním bylo, aby první pusu dostala od něj. Brandon nevnímal zamilovanost Allison vůči němu, i když jednou mimoděk pronesl, že by ji ošukal, kdyby našel díru.“ Začátek byl krásně svěží, zábavný, měl nadhled a hlavně vypravěčku Emmu Thompson, která dodávala pronášeným informacím ještě vtipnější ráz. Nějakou dobu to tak pokračovalo a vypadalo na hodně povedenou tragikomedii, jenže pak se hlas vypravěčky začal pozvolna vytrácet, s ní také lehkost a postupně i zábavnost. Film byl čím dál víc vážnější a začal zabředávat do docela obyčejného, rutinního a nepříliš zvládnutého dramatu, konec byl už úplné klišé. Ve výsledku mi to tak vychází jenom na průměr, což je velká škoda. „Ta hra se myslím jmenuje Guild Wars.“ –„ To je jedna z nejhorších! Manželský pár v Číně hrál Guild Wars tak moc, že zanedbával své dítě, až umřelo z dehydratace.“ (15.01.2015)

Filmy Jasona Reitmana mi sedí, zejména svou poutavostí jinak poměrně všedních situací. Men, Women & Children je příběhem několika rodin se zaměřením na mezilidské vztahy a negativní vlivy informačních technologií - tedy něco podobného, jako předvedl předloňský Disconnect. Záměrně některé situace žene do extrémů, tak, abych byla zdůrazněna ona pointa, ale ne zase natolik, aby působily nereálně. Kladem je hodně příjemné obsazení, nejvíce mi asi sedla dvojice Ansel Elgort/Kaitlyn Dever - tenhle typ romance můžu kdykoli. Na scéně se nečekaně objevil i Adam Sandler, který opět dokazuje, že když zrovna ze sebe nedělá idiota, tak hrát opravdu umí. V podobných rolích bych ho velice rád viděl častěji. Příjemnou roli má i Dean Norris, který se tentokrát namísto minerálů stará o svého životem utrápeného synka. Film obsahuje i některé vedlejší dějové linky, které by si však zasloužily více dopointovat a poté bych možná i uvažoval o plném hodnocení. Disconnect byl možná hlubší, ale Men, Women & Children se příjemněji sleduje. (09.01.2015)

Reitman s největší pravděpodobností pomalu přechází k serióznějším vztahovým dramatům a rezignuje na ironickou a satirickou linku, což se potvrzuje i u Men, Women & Children. Jde o svým způsobem dost smutný film ze současnosti, který velmi trefně a nenuceně zobrazuje prázdnotu života dnešní (nejen) mládeže. Tvůrce skvěle pracuje s různými statusy na FB, SMS zprávami, které jednak zobrazuje přímo na obrazovce a jednak je využívá i dramaturgicky jakožto doplnění a rozšíření dialogů, čímž celý film dost oživí a zároveň posune do trošku jiné roviny. Poradit si umí i s velmi zvláštní posmutnělou atmosférou, která prostupuje celý snímek a ke konci se mění v melancholii a lehkou depresi. Body sbírá i obsazením, které je fantastické a všichni v něm odvádějí takřka dokonalé výkony (nejvíce zaujmou určitě civilní Sandler a Garner, Elgort tu upozorňuje na to, že patří k největším talentům své generace) a z některých postav (především autoritářská matka) běhá až mráz po zádech. Jediné, co bych filmu vytkl, je to, že onen ironický voiceover se do jeho pojetí příliš nehodil (ačkoli je většinou ukrutně vtipný) a pak i velké množství postav a jejich příběhů, z nichž některé bohužel nemají tu správnou gradaci a rezonanci a vyšumí do ztracena. Rozhodně je ale škoda, že o existenci Men, Women & Children moc lidí neví a v našich končinách jsme se ho zatím nedočkali žádným způsobem. Jeho poselství je totiž dost aktuální a důležité, neboť naše problémy, které pro nás mnohdy znamenají otázku existence, jsou v rámci celého vesmíru dost malicherné. 80% (22.03.2015)

Anorexie, rodičovský teror, manželská nevěra, mladá láska, honba za slávou nebo objevování vlastní sexuality. Všechny tyto příběhy spojuje "nebezpečný" prostředník - internet a virtuální světy. Jen je strašlivá škoda, že při závěrečných titulcích příběh působí neúplně. Jako kdyby někdo nakousl důležité téma, ale nebyl schopný jej dokončit. Jako nádech před vyřčením oné myšlenky. Možná, že kdyby se děj méně soustředil na čarovné záběry z vesmíru a vyprávění Emmy Thompson, mohlo zbýt více místa pro nedotažené linky. Například holčina s anorexií dostala až hříšně málo prostoru - její motivace byla vskutku nedotažená, příběh nedokončený. Nepůsobilo to tak úderně, jak by mělo; což se vlastně dá říct o celém filmu - především v porovnání s Disconnect, což je tématicky téměř totožná mozaika příběhů. Přesto, pro podobné filmy, které nastavují zrcadlo společnosti, mám slabost, takže nemůžu jít s hodnocením níž.:) (21.06.2015)