Intolerancia

Griffith byl prý posedlý tvořením velkého umění. A to je skvělé. Na Intoleranci je to vidět. Ta šílená délka je ale na němý film moc. Muselo to být moc v době vzniku a ještě víc je to teď. Velkolepé kulisy a extras ohromí, ale to ohromení nevydrží 197 minut Čtyři hvězdy jen a pouze z úcty k filmařským objevům. Za fakt, že by se měl na tenhle film někdo dívat v kuse, ale režisérovi dík nepatří. (08.05.2010)

No páni! Konečně to mám za sebou. Představa téměř 3 hodinového filmového vzdělávání mě strašila několik let a nakonec to vlastně nebylo tak hrozné, jak jsem se bál. Ve výsledku musím před rasistickým filmovým praotcem Griffithem smeknout. První hodina a půl však nebyla tak pozitivní. Paralelním linkám věnuje Griffith nevyvážené množství času a namísto toho, aby vyprávěl co nejvíce obrazem (je to probůh přeci němý film!), používá neskutečné množství mezititulků, které absolutně ničí plynulost děje. Jednotlivé dějové linky jsou pak chvílemi trochu zmatečné a několikrát jsem si musel zpětně zjišťovat, o co že zrovna jde. Když však v polovině přichází na řadu velkolepá babylónská bitva, vizuální stránka Intolerance na sebe konečně strhává potřebnou pozornost a velké množství (podle mého soudu) zbytečných záběrů se dá mnohem lépe překousnout. S blížícím se závěrem mě pak Griffith strhl řadou střihových postupů (např. flashback, paralelní montáž), s jejichž pomocí dokázal vykouzlit opravdu dechberoucí momenty. Když si představím, že by se Intolerance prostříhala a zbavila by se těch opulentních a obsahově prázdných záběrů, byl bych z ní patrně nadšený. 6/10 (09.01.2018)

Griffithovo veledílo, které vzniklo hlavně proto, aby očistil svou pověst po svém rasistickém "Zrození národa". Film zobrazuje tato historická období – události v životě Ježíše Krista, starověký Babylon, Bartolomějskou noc a příběh ze současnosti, kdy je mladík nespravedlivě odsouzen za vraždu kamaráda a jeho milá pro něj vybojuje milost od guvernéra. Avšak nečekejte, že se tak děje postupně. Příběhy se neustále prolínají a dávají do přímého kontrastu. Pro film se postavila obrovská dekorace Babylonu na rohu Sunset a Hollywood Boulevard, ušili se nákladné kostýmy a Griffith film konzultoval s řadou zástupců menšin, aby zůstal politicky korektní. Když byl nakonec obviněn, že u Ukřižování Ježíše nebylo tolik Židů, tak scénu přetočil a doplnil je komparsisty Římanů. Film stál údajně astronomické 2 miliony dolarů a stal se gigantickým propadákem. Obecenstvo film nechápalo a Griffith proto film rozdělil do dvou částí Pád Babylonu a Matka a zákon. Přesto se Intolerance ani zdaleka nezaplatila. Film ovlivnil sovětskou kinematografii, především slavného Sergeje Ejzenštejna, který jí používal často jako citaci do svých eposů. Ostatně film se stal v Rusku obrovským hitem, přestože Griffith z toho nikdy nic neměl, protože tam běžely v kinech pouze pirátské kopie filmu. (01.02.2010)

Z pohledu člověka, který viděl jen z roku 1916 na 50 filmů mi nezbývá než napsat, že "Intolerance" je filmem do té doby nevídaným. "Zrození národa" bývá taky označováno za přelomový film, ale to si tak úplně nemyslím. Je to monumentální a fantasticky natočený film, ale podobně dobrých bych v té době dokázal najít další půltucet. "Intolerance" je jiný případ. Vzala si vše nejlepší z dobové tvorby a dokázala to posunout na nový level. Produkce, režie, kamera, narace, rozsah a celková komplexnost díla je jedinečná. Ano, film působí akademicky, místy možná manýristicky a ne každého diváka se mu podaří zaháčkovat. Ale to je dnes úplně jedno. Filmařský monument, ke kterému vzhlíželi naprosto všichni. (03.07.2021)

Epický monument z rané éry nového umění, nikoliv však vytesaný do kamene, nýbrž zachycený a navždy zvěčněný na filmovém páse. Griffith svým modernistickým přístupem ke kinematografii nejenže předčil svou dobu o celé roky (viz. unikátní práce s kamerou, paralelní montáž, střihová dynamika), ale především stvořil dílo s nesmírným humanistickým poselstvím navzdory tomu, že jeho obsah je totálně anti-humanistický. Nejvíce se mi líbily pasáže babylonské (velkolepé!), ale i ty o osudu Ježíše Nazaretského, tragédii Bartolomějské noci a výjevech z "moderní doby" mají obrovskou sílu (zvlášť ve skvělém montážním provedení). Přesto, že jednotlivé linie vypráví o různých epochách a každá o něčem jiném, dohromady Intoleranci spojuje strhující myšlenka zachytit stejnou nesnášenlivost napříč věky. A leč může působit poněkud těžkopádně, téměř megalomansky, právě to ji činí nesmírně komplexní. Pokud existuje pomyslný vrchol toho, co se dá v oblasti filmu dosáhnout, pak je to v mých očích právě Intolerance. (08.08.2023)