Intolerancia

Pri sledovaní v kine sa dostavil podivuhodný zážitok: sledoval som tento celovečerný film bez jediného zvuku v poloprázdnej kinosále, sústredený výlučne na obraz, nerozptyľovaný sprievodnou hudbou. Dej tvoria 4 príbehy rôznych historických období spojené témou ľudskej netolerancie. Stvárnenie moderného príbehu - súdnej drámy so silným sociálnym akcentom, použitými prostriedkami presvedčivé a pútavé, striedme biblické zobrazenie Ježišovho ukrižovania a vypätý príbeh násilia počas bartolomejskej noci boli pre mňa bezchybné a ich čoraz rýchlejšie striedanie v postupujúcom priebehu plynutia filmu vytváralo zaujímavú kakofóniu pocitov rýchlo prebiehajúcich od jednej udalosti k druhej. Za použité výrazové prostriedky, kostýmy a tisíce štatistov v štvrtej, babylonskej príhode by sa nemusel hanbiť ani vysokorozpočtový spektákel dnešných dní . Chaotická spleť bradatých postáv a na seba sa podobajúcich tanečníčok v tejto epizóde bola pre mňa ale nezrozumiteľná a kvalitatívne rozriedila inak výnimočné dielo. Verím, že sa niekedy dočkám kinouvedenia celej rekonštruovanej vyše 4 hodinovej verzie. (18.02.2005)

Jit na Intoleranci v roce 1916 do biografu, asi bych tři hodiny čuměl s otevřenými ústy. Jednoznačný vrchol tehdejší doby, který neměl konkurenci. D. W. Griffith tímto monumentálním dílem stanovil směr, jakým se bude kinematografie ubírat. Jsem fascinován těmi davovými scénami či neskutečnou výpravou. Ale! Já jsem toho názoru, že pětihvězda udělená němému filmu, novému pornofilmu či komedii ze 60. let by měla mít stejnou váhu. Nehodnotit v rámci žánru a doby (tady by byla jasná). Za těch 95 let se i díky Griffithovi film dostal trochu dál. Intolerance je popravdě tak trochu tříhodinová nuda. Pokud jsem dal některým raným Chaplinovým komediím 4 hvězdy, neznamená to, že jsou lepšími filmy, jen mě více bavily. (25.08.2011)

Griffith byl prý posedlý tvořením velkého umění. A to je skvělé. Na Intoleranci je to vidět. Ta šílená délka je ale na němý film moc. Muselo to být moc v době vzniku a ještě víc je to teď. Velkolepé kulisy a extras ohromí, ale to ohromení nevydrží 197 minut Čtyři hvězdy jen a pouze z úcty k filmařským objevům. Za fakt, že by se měl na tenhle film někdo dívat v kuse, ale režisérovi dík nepatří. (08.05.2010)

Symbolismus rozhodně není ve filmu nic nového, vždyť jeden z průkopníků filmu, Georges Méliès, byl tím, kdo do filmu právě tohle vznesl, ale byl to D. W. Griffith, kdo to dovedl k dokonalosti. Závěr jeho geniálně rozporuplného eposu "Zrození národa" toho byl důkazem, snímek "Intolerance" v tom pokračuje, kdy žena houpající kolébku je nádhernou ukázkou takové filmové metafory. Ať se děje, co se děje, život pokračuje. I když jsou na sebe lidé hnusní, pořád mají naději. Naprosto úchvatná je forma vyprávění, kdy se prostřídávají čtyři různé příběhy, což byl také důvod, proč byl film pro tehdejšího diváka příliš náročný. Přeskakování mezi příběhy mátlo. Co si budeme povídat, diváci s tímhle stylem vyprávění mají problém i dnes. D. W. Griffith ale opět ukázal svou genialitu a schopnosti hrát si s mladým médiem, kterým film byl. To, co je předváděno s kamerou, se střihem, s narací, ale i s efekty, to jsou prvky, které jsou platné doposud. Mimochodem, i mezititulky zaujmou svou propracovaností, stejně jako odhalená ňadra, která později rozhodně nebyla samozřejmostí. Věrnost zachycení doby u historických příběhů je až dech beroucí. (18.01.2014)

Z hlediska filmového vývoje a historie jde bezesporu o dílo zásadního charakteru, a jako takové si bez zbytečné omáčky zaslouží plný počet, který také nadělím. Ovšem, kdybych měl film hodnotit čistě subjektivně, bilancovalo by hodnocení někde mezi 3 a 4. A to z jednoho prostého důvodu - je to tak manýristicky a megalomansky dlouhé, že jsem s obtížemi ustál (useděl) celou stopáž v bdělém stavu. (Kolosální spektákl je vskutku příměr bez skrupulí.) Přestože rozhodně nebyla nouze o náhlé frekvence nezapomenutelných scén (za všechny uvedu jako příklad úchvatné dobývání Babylonu a následné oslavy v ulicích města - 1916? Ha!), co je moc, to je příliš i na dnešní zadaptované diváctvo. (07.07.2008)