Mokrina

Hodně atmosférický film z jihu Španělska, kde to působí trochu jako v Louisianě. Spousta chudých lidí, kteří se živí, jak to jde, mizející dívky, ze kterých zůstávají jen torza a dva policajti, co jsou na tomhle místě za trest. Oba v souvislosti s čerstvě skončenou diktaturou, ale každý z přesně opačných důvodů. Jako kriminální příběh to samo o sobě až tak výrazné není, ale právě ta atmosféra a propojení s dějinnými událostmi z toho dělá výjimečně povedený film. (01.10.2022)

Je strašne osviežujúce vidieť takto skvelo zvládnuté remeslo. Všetko šľape, ako má. Kamera je nádherná - najmä tie letecké zábery na bažiny, ale aj iné zábery napr. scéna snímaná cez stekajúci dážď po okne auta. Herci sú skvelí a to nielen tí v hlavných rolách. No vrcholom je scenár. Síce mu chýba silnejšie rozuzlenie, ALE: 1. Storytelling je bravúrny, scenáristi si uvedomujú, ako dávkovať divákovi informácie. Celý príbeh je vyrozprávaný cez pohľad dvoch hlavných postáv - detektívov. Nie cez voice-over, proste divák vidí len to, čo vidia oni. Úplne základné jednoduché pravidlo, ktoré netuším prečo väčšina podobných filmov porušuje. 2. Väčšina postáv tu má poctivý background. Nie sú to len figuríny, ktoré musia povedať repliku, aby posunuli vyšetrovanie ďalej. Majú svoje vlastné príbehy, ktoré ale nezaberajú veľa filmového času, ale sú umne vložené do pár viet, ktoré prednesú. 3. V neposlednom rade skvelo využité je vloženie príbehu do Španielska čerstvo po konci Francovho režimu, čo ešte viac prehlbuje jeho uveriteľnosť. Kiežby sa z toho stal scenáristický štandard. PS: Okrem obvious choice True Detective mi to atmosférou pripomenulo taliansky The House with Laughing Windows. (22.04.2017)

Děj filmu se odehrává v roce 1980, v období po smrti generála Franka, jehož režim býval mnohými označován jako fašistický. Dva ideologicky rozdílní detektivové, mladší Pedro (Raúl Arévalo) a starší Juan (Javier Gutiérrez) jsou povoláni z Madridu do zapomenutého bažinatého zapadáková na jih země, který je znám jako Marismas del Guadalquivir. Zde už několik let řádí neznámý vrah, který unáší, mučí a zabíjí místní dívky. Všechny dívky mají společné to, že se znaly nebo chodily s pohledným Quinim (Jesús Castro), který jim měl pomoct dostat se z města. Místo toho ale všechny skončí mrtvé. Podaří se oběma detektivům překonat osobní rozdíly a dopadnout vraha včas, než zabije další dívku? Režisér Alberto Rodríguez pochází ze španělské Sevilly v Andalusii. Svůj předchozí film, městský thriller Zásahová jednotka č. 7 natočil v rodném městě. Ve svém dalším filmu se přesunul o něco jižněji do močálovitého prostředí andaluských bažin, které byly ideálním "podhoubím" pro temně laděný detektivní thriller situovaný do temných let postfrankovské diktatury. La isla mínima je "vzorově ukázkově" natočený noir thriller a také je ukázkovým příkladem profesionálně zvládnutého řemesla. Od propracovaného scénáře, který se soustředí na rozdílné charaktery obou detektivů, stejně jako na politický podtext doby, v němž se postavy pohybují. Jejich charaktery tu nejsou černobílé, a žádná z postav není vyloženě kladná. Stejně jako všichni protagonisté příběhu, i oba detektivové mají své mouchy. (05.05.2021)

Příklad hodně primitivní detektivky, která těží jen a pouze ze své působivé atmosféry, navozované primárně volbou prostředí a minimalistickou stylizací mizanscény. Přestože nelze dopředu odhadnout vývoj, chybí moment výraznějšího překvapení či scéna, která by chytla jen trochu zkušenějšího diváka za koule a pořádně zalomcovala. Závěr velmi dobrý, ale to násilné propojení s temnou dobou postfrankovského režimu (opět sloužící jen navození okolní atmosféry) není ani zdaleka dotaženo k žádoucímu efektu a je v podstatě nadbytečné. Přesto solidní a sebevědomá žánrovka... 65% (07.08.2017)

„Minimálny ostrov” , španielsky a vidiecky, s dostatočnou vlahou, ale najmä s bohatou mokraďou, so samými húštinami, ale na úvod i s dvomi zmrzačenými mŕtvolami dvoch sestier, ľahkých dievčat, ktoré ešte pred smrťou, stihli nafotiť pikantné akty, a k tomu si taktiež pridajte aj dvoch fúzkatých a výstredných detektívov s neobyčajnými vyšetrovacími metódami, ktorí prichádzajú vyšetriť tento extrémne ohavný čin, kedy sa to postupne začína čoraz viac celé zamotávať, že postáv akosi neustále pribúda a síl zase strašne odbúda, hlavný podozrivý s puškou už v bielom Citroëne Dyane 6 s ešpézedkou SE-8348-T, na nich dávno číha, či aj záhadný muž v sombrero sa na všetky prizerá, keď ruku k dielu priloží i fotograf, no iba jeden človek skončí na odvetu - chladnokrvne dobodaný, alebo drogoví díleri sa na všetko z diaľky iba prizerajú, kedy tých zainteresovaných jedincov je oveľa viacej, než si dokážeme vôbec pripustiť, sme v retro roku 1980, päť rokov po poslednom výdychu diktátora Franca, že všadeprítomná, depresívna nálada by sa dala doslova pokrájať na najmenšie franforce... / Povedal by som, že som bol ešte vo väčšom rozpoložení, než naše postavy. Myslel som si, že film ovenčený desiatimi Cenami Goya zo 16. nominácii ! , bude mať aj takú váhu, ale namiesto toho som zažíval samé, rozporuplné reakcie, preplnené chaotickým vnímaním filmovej (fikčnej) reality. Prakticky sú ekvivalentom na americké Oscary, no nezakladajú sa až tak na kvalite, ako som očakával, skôr prevažuje kvantita, t. j. veľa ocenení versus (nad)priemerný kinematografický počin. Asi som príliš náročný divák, než aby som sa opäť nechal opiť filmovým roškom za pár centov. I napriek všetkým mojím negatívam, film nie je až taký zlý, ako sa môže zdať. Jednoducho mi nesadol, ako stavba, t. j. spôsob, akým bol postavený/nakrútený, i keď som si niekedy všímal pôsobivý vizuál. Architekt/Režisér Rodríguez sa extra snažil zapôsobiť, no na mňa to ani zďaleka neplatí ! (25.06.2020)