Mokrina

Zbožňujem hispánske horory/trilery po roku 2000. Zle nevyzeralo ani La isla mínima a hoci to nakoniec nebola bomba, i tak šlo o pomerne kvalitnú kriminálku á la light verzie Temného prípadu a 8 MM. Okrem dobrých hercov filmu pomáha politicky zvláštna, nepokojná a neistá doba, v akej sa dej odohráva (retro osemdesiate roky, Francov režim, nikto si nemôže byť ničím istý). Zaujímavé sú tiež ohromné, ornamentné, výtvarne provokatívne panoramatické zábery krajiny. Bohužiaľ, samotný prípad je zaujímavý, ale tempo, akým ho hrdinovia vyšetrujú, je pomalé a neprináša žiadne šokujúce/desivé odhalenia. Ku koncu už je to len nuda s pár otázkami, na ktoré sme nedostali odpoveď. (08.12.2016)

Děj filmu se odehrává v roce 1980, v období po smrti generála Franka, jehož režim býval mnohými označován jako fašistický. Dva ideologicky rozdílní detektivové, mladší Pedro (Raúl Arévalo) a starší Juan (Javier Gutiérrez) jsou povoláni z Madridu do zapomenutého bažinatého zapadáková na jih země, který je znám jako Marismas del Guadalquivir. Zde už několik let řádí neznámý vrah, který unáší, mučí a zabíjí místní dívky. Všechny dívky mají společné to, že se znaly nebo chodily s pohledným Quinim (Jesús Castro), který jim měl pomoct dostat se z města. Místo toho ale všechny skončí mrtvé. Podaří se oběma detektivům překonat osobní rozdíly a dopadnout vraha včas, než zabije další dívku? Režisér Alberto Rodríguez pochází ze španělské Sevilly v Andalusii. Svůj předchozí film, městský thriller Zásahová jednotka č. 7 natočil v rodném městě. Ve svém dalším filmu se přesunul o něco jižněji do močálovitého prostředí andaluských bažin, které byly ideálním "podhoubím" pro temně laděný detektivní thriller situovaný do temných let postfrankovské diktatury. La isla mínima je "vzorově ukázkově" natočený noir thriller a také je ukázkovým příkladem profesionálně zvládnutého řemesla. Od propracovaného scénáře, který se soustředí na rozdílné charaktery obou detektivů, stejně jako na politický podtext doby, v němž se postavy pohybují. Jejich charaktery tu nejsou černobílé, a žádná z postav není vyloženě kladná. Stejně jako všichni protagonisté příběhu, i oba detektivové mají své mouchy. (05.05.2021)

Áno, ten kto videl True Detective, tak asi ho tento seriál pri pozeraní napadne. Aj tu hrá prostredie veľkú rolu pri budovaní atmosféry a ešte dotvára stiesnenosť a nepokoj. Španieli tak ako (takmer) vždy bodujú a pri pozerní som bol maximálne spokojný! Veľkým paradoxom a tak trochu sklamaním ostáva, že až po skončení filmu som chcel vedieť oveľa viac o postavách (najmä vyšetrovateľov), motivácii a pod. (nechcem prezrádzať záver). Takto mi spätne príde, že z tohto filmu sa dalo vytĺcť oveľa (!) viac, keby bol menej priamočiary a nekĺzal sa iba po povrchu. (04.04.2015)

Ponurý kriminální klenot. Temný případ z post-frankistického Španělska s naprosto dokonalou atmosférou a historickým přesahem, kterému zvláště tady u nás dobře rozumíme. Vyrovnání se s temnou minulostí totalitního státu. Neudělání tlusté čáry. Oportunistické zaprodání se totalitnímu režimu. Dva ústřední ,,smutní detektivové" odkrývají temné pozadí násilného zločinu...a zároveň postupně odkrývají temné pozadí podstaty člověka a jeho temných běsů...totalitní režim, který zbavuje člověka jeho Superega a dává šanci zvířeti uvnitř něho... Formálně vizuální skvost - zvláště Reitmanovské svrchu snímané ,,letecké" záběry (které použil v Lítám v tom) tvořící jakési předěly, vizuální intermezza...nádherná kamera a pomalý rytmus vyprávění...málokdy vídaná kombinace mediteránských světelných podmínek a temného thrilleru...účelová dualita slunce a temnoty uvnitř příběhu...naprosto skvělý herci... Nejlepší temná detektivka od Villeneuveho Zmizení... (11.02.2016)

„Minimálny ostrov” , španielsky a vidiecky, s dostatočnou vlahou, ale najmä s bohatou mokraďou, so samými húštinami, ale na úvod i s dvomi zmrzačenými mŕtvolami dvoch sestier, ľahkých dievčat, ktoré ešte pred smrťou, stihli nafotiť pikantné akty, a k tomu si taktiež pridajte aj dvoch fúzkatých a výstredných detektívov s neobyčajnými vyšetrovacími metódami, ktorí prichádzajú vyšetriť tento extrémne ohavný čin, kedy sa to postupne začína čoraz viac celé zamotávať, že postáv akosi neustále pribúda a síl zase strašne odbúda, hlavný podozrivý s puškou už v bielom Citroëne Dyane 6 s ešpézedkou SE-8348-T, na nich dávno číha, či aj záhadný muž v sombrero sa na všetky prizerá, keď ruku k dielu priloží i fotograf, no iba jeden človek skončí na odvetu - chladnokrvne dobodaný, alebo drogoví díleri sa na všetko z diaľky iba prizerajú, kedy tých zainteresovaných jedincov je oveľa viacej, než si dokážeme vôbec pripustiť, sme v retro roku 1980, päť rokov po poslednom výdychu diktátora Franca, že všadeprítomná, depresívna nálada by sa dala doslova pokrájať na najmenšie franforce... / Povedal by som, že som bol ešte vo väčšom rozpoložení, než naše postavy. Myslel som si, že film ovenčený desiatimi Cenami Goya zo 16. nominácii ! , bude mať aj takú váhu, ale namiesto toho som zažíval samé, rozporuplné reakcie, preplnené chaotickým vnímaním filmovej (fikčnej) reality. Prakticky sú ekvivalentom na americké Oscary, no nezakladajú sa až tak na kvalite, ako som očakával, skôr prevažuje kvantita, t. j. veľa ocenení versus (nad)priemerný kinematografický počin. Asi som príliš náročný divák, než aby som sa opäť nechal opiť filmovým roškom za pár centov. I napriek všetkým mojím negatívam, film nie je až taký zlý, ako sa môže zdať. Jednoducho mi nesadol, ako stavba, t. j. spôsob, akým bol postavený/nakrútený, i keď som si niekedy všímal pôsobivý vizuál. Architekt/Režisér Rodríguez sa extra snažil zapôsobiť, no na mňa to ani zďaleka neplatí ! (25.06.2020)