Paddington

Najnevtieravejšia reklama akú si multikultúrna spoločnosť mohla predstaviť. Medveď Paddington učí láske k cudzím kultúram tým najsprávenjším spôsob a čo je veľké plus, je to špička na poli rodinného dobrodružného filmu. Elegantne natočený film v štýle zdravej popkultúry pre deti s odkazmi na Chaplinovky či na Mission Impossible s hromadu drobných nápadov a gagov koherentne zapadajúcich do konštrukcie celého filmu a navyše so sebauvedomelou naráciou (prechod hudby z diegetickej do nediegetickej polohy, prechod medzi reálnym domom rodiny a jeho zmenšeninou v podobe domu pre bábiky, extradiegetické vsuvky ako napríklad záber na sirotinec). Veľmi luxusná zábava. (01.06.2015)

Působivý, dojemný pohádkový příběh o jednom mluvícím medvědovi, který našel domov v centru Londýna. Britská produkce tu je hodně cítit, hlavně co se týče toho kvalitního, Amerikou nezkaženého humoru. Celkový dojem z filmu dle mého pohledu trochu kazil kýčovitý závěr v podobě hrdinských a srdcervoucích povídaček z úst hlavních postav alá Simpsonovi. I přesto je Paddington skvělá volba pro trávení rodinného večera. (29.04.2015)

Hlavní hrdina je miloučký a scény zachycující jeho zapeklitě složitou adaptaci na interiér jeho nového londýnského domova jsou skutečně perfektní. Humorná složka celkově potěší většinou jak dětské publikum, jež bude skákat nadšením při každém kotrmelci, který zmatený méďa vymete, tak i rodiče, kteří ocení její přístupnost i provařené morální poselství, jimiž Paddington coby klasický rodinný snímek nešetří. Co je ale na filmu vyloženě rušivé, je otravná postava Nicole Kidman a v podstatě celé dějové schéma v druhé polovině, které už zkrátka nemá čím překvapit a také se mu to nedaří.... S menším časovým odstupem musím snížit až na tři hvězdičky, vzpomínka na film totiž vybledla překvapivě rychle... 65% (15.07.2015)

"Každá rodina by mala mať Deň marmelády. A medveďa. Toho predovšetkým." Paddingtona je veľmi ťažké nezamilovať si. Hovoriaci macko z hlbín džungle Peru  po rodinnej tragédii skúša šťastie v ďalekom Londýne. Má síce meno, ale iba v medvedej reči a nedá sa príliš dobre vysloviť, tak ho rodina Clydeovcov pomenuje podľa stanice. Strašidelne mručí, ale nebojte sa, je neškodný. Miluje broskyňovú marmeládu (vie ju dokonca vyrábať), je pozorný džentlmen, slušne vychovaný, po schodisku chodí výlučne po zábradlí, má malý kufrík a v ňom plno pohárikov s mlsanicou, parádny širák a pod ním sendvič („pre prípad", ako mu vždy prízvukoval strýko). Má dobré srdce a vždy každému rád pomôže, ale je v meste nový a tak sa mu občas (alebo azda i častejšie?) podarí nechtiac niečo vyparatiť. Film Paddington je milý, vtipný (čivava, nepríjemný pohľad vo výťahu), zábavný, rozkošný, vynaliezavý, ľudsky hrejivý (dobrácky vojak) a dosaďte si sem ďalších 15 (ale pokojne aj 20, ak chcete) superlatívov. Množstvo scén je po vizuálnej stránke magických (Paddington vstúpiaci prostredníctvom kino plátna do milovanej džungle alebo staničná spomienka Jima Broadbenta) a postavy sú sympatické a prirastú k srdcu (až na Nicole Kidman a otravného suseda, ktorý sa poučil, ale i tak je tvorcami potrestaný vypadnutím z deja bez vysvetlenia). Plus obsahuje pozoruhodnú Kauzu Taxikár. "Stará mama, ty sa nečuduješ?" - "Odkedy som prvý raz videla mikrovlnku, nečudujem sa ničomu." (21.11.2016)

Přestože vizuální styl Paddingtona prozrazuje tvůrce Mighty Boosh (plynulé přechody mezi reálným a fantaskním světem, hodně výrazné barvy a kostýmy), dost si vypůjčuje také z filmů Wese Andersona (vycentrované frontální kompozice, mizanscéna jako nitro domečku pro panenky). Zápletka nápadně využívá motivů ze 101 dalmatinů, méně nápadně z Chaplinova Kida a dalších filmů o osiřelých mláďatech. Vyprávění strukturované jako série akčních sekvencí připomíná z novějších počinů Prokletí králíkodlaka nebo Tintinova dobrodružství. Neznamená to, ale že by byl Paddington prost původních nápadů a jen vykrádal druhé. Na pocitu familiárního je naopak založen. Přímočaře a upřímně vypráví tradiční příběh s oblíbenou postavičkou (minimálně v Británii). Svou návaznost na tradici sahající minimálně do roku 1958, kdy vyšla první paddingtonovská knížka, nezapírá a nestydí se za ni. Stejně tak neshazuje sentimentální scény a nerelativizuje své liberální poselství (jak se v éře stále větší nesnášenlivosti chovat k cizincům, obecně k těm, kdo se odlišují). Kombinace povědomých prvků z Paddingtona dělá navzdory tenounké zápletce, neprokresleným nebo nevyužitým postavám a medvědovým kompozičně chabě motivovaným nehodám adepta na novou vánoční klasiku. Zahraju si na Mirku a závěrem dodám, že původní znění, o které budeme v českých kinech bohužel ochuzeni, by filmu s velkou pravděpodobností zajistilo minimálně pět procent navíc. 75% (16.12.2014)