Psie dni

Čudesný, niečo medzi dokumentom a hraným filmom sploštený výpek každodennej rutiny, kde Seidl manifestuje monotónnosť ľudských činností do realistického extrému. Unikátnosť diela je zvýraznené nie iba karikatúristickými absurdnosťami, ktoré na nás vrhajú odtieň márnomyseľnosti, lenivosti a bezživotnej energie, ale aj silnou psychologickou výpoveďou o činnosti nášho libida a pocitu narušenej konformnosti. Na experimentálny film príliš presvedčivé a živé, na dokument zase farbisté so silným subverzným presahom [ART Film Fest, 2019]. (23.07.2019)

Znáte deset nejbizarnějších postav ze Psích dnů? 1, Zoufalej chlápek s tenisákem. 2, Neskutečně drzá a ukecaná stopařka. 3, Žárlivej macho z diskotéky. 4, Za ním dolézající blondýnka. 5, Uklízečka - striptérka. 6, Dědek s kšandama. 7, Podomní prodejce alarmů. 8, Stará nymfomanka. 9, La cucaracha nabíječ. 10, A jeho úchylnej kámoš, co si tři roky nevrznul. Nerad bych někoho opomenul, ale ono to desatero je dostačující a v tomhle filmu docela populární, byť v jiných obměnách. Ještě si neodpustím napsat, že Ulrich Seidl je úchyl. Tím pádem já se svým hodnocením taky, ale to už není takové překvapení : ) (Viděno během dubnové Challenge Tour 2015) (13.04.2015)

Kultovní rakouská Seidlova šílenost, která nám připomene, že na světě (potažmo ve Vídni) nežijí jen lidé bohatí, šťastní a psychicky zdraví. Naopak, tenhle film strávíte ve společnosti samonasíracího protivného důchodce, mladého ultražárlivého macho-mana ve vytuněném Opelu Calibra, vystresovaného prodejce domovních alarmů, těžce submisivní a nadržené učitelky na základní škole a další spousty narušených, nenávistných, nešťastných lidí na předměstí Wien-Favoriten. Přestože se vám to bude zdát strašné (a ono se na to moc koukat fakt nedá), stojí za to to zkusit. Něco takového jste totiž ještě zaručeně neviděli. Zoufalost, beznaděj a malichernost vás vlepí do sedačky. Výborná sranda ovšem je popovídat si o tomhle filmu s Rakušáky :-)))). Ti sebereflexivnější totiž tvrdí, že nejstrašnější na Psích dnech je to, že jsou pravda. (25.11.2005)

První Seidlův film, který jsem viděl - a hned také věděl, že u něj nezůstane. Seidl se tu inspiroval (pochybuji, že by to mohlo být jinak!) obdobím letních veder, které začíná (či kdysi začínalo) koncem července. Ve starém Římě se označovalo jako DIES CANICULARES neboli psí dny. V té tobě nastával východ "Psí hvězdy" (Canicula je nejjasnější dvojhvězdu souhvězdí Velkého psa – Sirius A a Sirius B - na noční obloze). Viz též nádherný román Forresta Cartera "Škola malého stromu". A viz též ruské Каникулы, tedy doba, kdy by do školy nešel ani pes... Seidl ovšem nasazuje Kanikulám korunu, čili něco, co není absolutně vyhrocené, co není dovedeno na nejzazší mez, to prostě neexistuje. (15.01.2017)

Pokiaľ chcete spoznať všetky zaujímavé top 10 nášho sveta, Psie dni nesmiete zmeškať.....Ulrich vlastne robí podobnú reflexiu rakúskeho života, ako Simpsonovci toho amerického. Lenže využíva trochu iné prostriedky.....Verme, že má Rakúsko dobre zmapované a čo hovorí, je niekedy aj pravda. Sex, násilie, šovinizmus....ale prečo si to tie pasívne ženy nechávajú páčiť? Nie sú nakoniec horšie? To nie, ale podľa Seidla určite blbšie... (09.02.2014)