Osem hrozných

Na tuhle variantu jsem (kupodivu) před několika lety vůbec nemyslel, ale můj vztah k Tarantinovi se nejspíš začíná vracet na začátek. Tvůrcův typický film, kde je všechno, co čekáme, a zároveň nic, co by mě ještě ohromilo. Pátrání po pachatelích otravy a masakru ve stylu Agathy Christie je pouze statováním, dialogy o americké občanské válce působí jako přednáška profesorů, jako vodítko k tomu, co chce Tarantino říct, stačil dlouhý záběr na Boží muka či ten zmačkaný Lincolnův dopis. Od Djanga další sešup dolů. Nezklamal pouze Maestro Morricone. (19.01.2016)

Mimo (klasicky) strašlivě přemrštěné stopáže nemám co vytknout...western jako víno! Tarantino to prostě umí (vymyslet, napsat i zrežírovat) ... Jeho tvůrčí trojjedinost není sice žádnou raritou, i dnes vzniká relativně hodně čistě autorských filmů, ale Tarantino je originální v žánrové čistotě i v tom, jak žánr variuje - kupříkladu prvek vševědoucího vypravěče či nelineárnost vyprávění se v klasickém žánru neobjevuje často... A mimochodem je osvěžující v dnešní době přehnané politické korektnosti vidět film, jako je tenhle... (10.06.2016)

Přepálené násilí v Tarantinových filmech mě už nudí a vadí, a to píšu jako člověk, který má v oblibě gore horory, Fulciho a podobné mistry hororových krvavých morytátů. Na rozdíl od většiny jsem si více užil první hodinu, s vtipně vypointovanými dialogy, která by rozvedená do větší šíře byla prima divadelní hrou, ale pak se Quentin utrhne ze řetězu se svojí explicitní krvavou náloží a všechno jde do kopru. Tenhle symptom je ve všech jeho posledních filmech jak přes kopírák, člověk úplně ví, co přijde v následujících minutách. Navíc jak se příběh rozvíjí, dává čím dále menší smysl a valí se na diváka slovní průjem, který působí nepřirozeně. Opravdu by takhle strojeně mluvily skutečné postavy? Na ´Pulp Fiction´ nedám dodnes dopustit, to je masterpiece, kde si vše sedlo, jak má, ale od doby Kill Billa, který byl v mých očích poslední Tarantinův velký film, se mi jeho tvorba vzdaluje čím dál více. Už tam z mé strany není natěšenost, ale jenom opatrná zvědavost a to je škoda. (11.01.2016)

Osmi hrozným dávám čtyři smířlivé. Čekal jsem neskutečný náklad, ale nakonec jsem byl rád, že jsme se prožvanili do konce. Během povídání došlo občas k extrémnímu zobrazení násilí, což bylo dosti kontrastní a právě tyto kontrasty mi přišly zábavný asi tak... no, chvíli. Ale jinak samozřejmě pěkná vyprávěnka. Tarantino má vskutku smysl pro detail a poctivý přístup ke klasické filmařině, to se musí nechat, ale pořád čekám, kdy nám teda jako rozkope mozky něčím lepším, než je PF, případně RG a eventuálně ještě KB 1 a 2. Šokovat ustřelenou palicí už dnes není úplné terno, zdá se. Ale stejně jako u IB čekám, že se mi HE víc zalíbí až u druhé sledovačky pěkně doma v klidu, než v kině, kde mi ty krávy zase kopaly do sedačky a chichotaly se pičovinám, nebo diskutovaly, odkud znají Tatuma a jak je ta ženská drsná a co je to vůbec za herečku... No, krávy, fakt. Být v našem provinčním kině málo diváků jako vždycky, demonstrativně odejdu na jiné sedadlo, ale... Nebudu to řešit. Příště vyrazím na něco svižnějšího, co je víc na tom hřadle zabaví. (09.01.2016)

Zatímco brilantní Nespoutaný Django v sobě snoubil typickou "tarantinovku" i divácky líbivý film pro mainstream, Osm hrozných své nároky zvyšuje a přibližuje se spíše Gaunerům. Stopáž se prodlužuje, rozmanitost prostředí i dynamika události se snižuje, tzn. čeká nás hodně kecání převážně v jedné místnosti. Fanoušci Tarantina a/nebo kvalitního divadelního dramatu budou tedy nadšeni. Na poli 167 minut je bravurně rozplétán promyšlený podfuk, který měl jen jedinou chybu - nepočítal s negrem navíc... Nečekejte nový kult, Tarantino už natočil zajímavější filmy, ovšem pokud si chcete poslechnout úctyhodnou dávku jeho nezapomenutelných dialogů, nebudete zklamáni. 9/10 (28.12.2015)