Nikde v Afrike

Příběh židovské rodiny, která ve snaze zachránit si holý život musí v těžkém roce 1938 uniknout na poslední chvíli z nacistického německa, a hledat (snad jen dočasně) nový život v africké Keňi. Složitým vývojem zde projde - vzhledem k diametrálně odlišnému kulturnímu prostředí, spoustě času strávenému v tvrdých podmínkách na farmě a celé řadě krizových situací - nejen vztah mladého manželského páru, ale i jejich vlastní osobnosti a názory na svět každého z nich. Jen jejich dcera, jak je u malých dětí dobrým zvykem, se na nové prostředí bez větších problémů dokáže adaptovat, a příjme cizí zem i nové černé přátele, s dětskou lehkostí za své vlastní. Možná právě proto, že se jedná o evropský snímek, vyvaroval se film zbytečného přikrašlování a kýčovitosti, do které mohl velmi snadno sklouznout. Místo toho vznikl přesvědčivě autentický retropříběh, kterému lze věřit (jedná se o autobiografii), že se tehdá kdysi dávno takhle nějak opravdu mohl odehrát. (16.10.2004)

Pro mě nepříliš zajímavé drama o útěku německých židů z válkou zmítaného Německa do daleké Afriky. Film bych rozhodně nechtěl zbytečně shazovat jelkož je v něm spousta krásných scén, vynikající herci, úžasná kamera a výborná hudba ale je až zbytečně dlouhý a vyskytuje se v něm spousta zbytečných scén, které nijak nerozvíjí ale spíše zpomalují příběh. (20.11.2008)

Úprk do Keni před válkou znamená pro středostavovskou rodinu Židů další potíže, ovšem malá dívka si Afriku silně zamiluje. A divák leccos z autorského filmu Caroline Link zrovna tak. Výsledkem je poměrně zralý a komplexní film, který posbíral řadu prestižních cen (včetně nominace na Oscara). Není to slzopudné, sentimentálních scén se sice dočkáme, ale dá se to ustát. Přílišná idyličnost už ale naštvat může. Stejně jako délka. A navíc se přiznám, že emočně mě to příliš nezasáhlo. Přitom to je sakra důležité. Tři až čtyři. (14.06.2018)

Nádherný a s citem natočený snímek. Vhodný i pro ty, kteří nemají rádi němčinu, neboť tak polovinu filmu se mluví jiným jazykem. Problém války a holocaustu (i když jen tušeně), problém vykořeněnosti a odlišnosti kultur a s tím se vším související problémy rodiny, to jsou témata, na kterých film rovnoměrně stojí. Jenže každé z nich je natolik skvěle propracované, že díky tomu absentuje nějaká vůdčí linie hlavní a film se ve svém účinku trochu rozmělňuje. Čtvrtý element - Afrika, funguje navíc spíše jako kulisa pro tyto konflikty. Režisérka se nejspíš bála určité kýčovitosti a spokojila se s konstatováním "je tu nádherně". Já bych ovšem více filmové poezie na úkor některých jiných scén uvítal. (25.01.2006)

Hned ze začátku mne potěšilo, že Linkové není cizí práce s metaforou. Rozhodně se nejedná o plochou protirasistickou pohádku, kterak židé a černoši na okraji společnosti dokázali žít v míru a pohodě, ačkoli přílišná idyličnost první třetiny filmu může leckoho otrávit. Nikde v Africe však neprezentuje zlo v syrové, hmatatelné podobě, ale spíše formou napjaté atmosféry, kterou ty stovky kilometrů změkčily jenom minimálně. A tak stačí jediný dopis o devatenácti slovech, aby pocit viny, bezmocnosti a osamělosti nabyl hrůzných proporcí. Jediné, co režisérka dostatečně nevychytala je větší množství konců. Kdyby s válkou skončil i příběh filmu, nemusel bych si teď hrát na člověka dobrosrdečného a na posledních třicet minut při vší dobré vůli zapomenout. 90% Zajímavé komentáře: berg.12, Pacco (29.06.2006)