Nikde v Afrike

Pomalu plynoucí poetický snímek, kde důležitou roli hrají záběry exotické krajiny a sama příroda. Intimní herectví zúčastněných bez velké okázalosti ukazuje příběh židovské rodiny, která se sice útěkem zachránila před genocidou, ale musí se potýkat s cizí kulturou, osamělostí, chudobou a nakonec vyrovnat i s dlouhodobým odloučením. Komorní, silná záležitost. Celkový dojem 80 %. (14.08.2006)

Jeden z mála případů, kdy jsem opravdu rád, že jsem nečetl knihu. Ti, co takové štěstí neměli totiž protestovali, že to či ono je jinak a že něco chybí, takže k překvapivému vychutnání bych měl silně daleko. Takhle jsem totiž dostal lidský příběh s až bolestivě životnými postavami (skutečné události křičí velmi nahlas) a krásným, dlouho doznívajícím závěrem. (28.06.2006)

Největší plus (ale zároveň možná i mínus) vidím v tom, že oba hlavní představitelé jsou mimořádně věrohodní (přispívá k tomu i krásně nelibozvučná němčina) a peripetie jejich vztahu působí opravdu jako "ze života". Ze stejných důvodů jsou ale i lehce nesympatičtí a nelze jim moc fandit. A dvojice Owuor-Regina mi přijde zase příliš "hollywoodsky" přesympatičtělá ..... O půl hodiny kratší stopáž by mi taky nevadila. (12.06.2003)

Příběh židovské rodiny, která ve snaze zachránit si holý život musí v těžkém roce 1938 uniknout na poslední chvíli z nacistického německa, a hledat (snad jen dočasně) nový život v africké Keňi. Složitým vývojem zde projde - vzhledem k diametrálně odlišnému kulturnímu prostředí, spoustě času strávenému v tvrdých podmínkách na farmě a celé řadě krizových situací - nejen vztah mladého manželského páru, ale i jejich vlastní osobnosti a názory na svět každého z nich. Jen jejich dcera, jak je u malých dětí dobrým zvykem, se na nové prostředí bez větších problémů dokáže adaptovat, a příjme cizí zem i nové černé přátele, s dětskou lehkostí za své vlastní. Možná právě proto, že se jedná o evropský snímek, vyvaroval se film zbytečného přikrašlování a kýčovitosti, do které mohl velmi snadno sklouznout. Místo toho vznikl přesvědčivě autentický retropříběh, kterému lze věřit (jedná se o autobiografii), že se tehdá kdysi dávno takhle nějak opravdu mohl odehrát. (16.10.2004)

Nádhera. Lépe to snad ani nešlo, takovýhle příběh by šlo velice rychle a snadno pohřbít pdo pořádnou vrstvou kýče, že by jeden nevěděl, jestli se smát nebo brečet v tom nejhorším slova smyslu,vlastně stejné dilema bude divák řešit i v tomto případě, ovšem už v tom nejlepším slova smyslu. Režisérce se podařilo skloubit vše tak krásně decentně a vyrovnaně, že po shlédnutí nemám, co bych vytkla, ba naopak. Naprosto mě dostal vývoj postav a jejich růst, respektive srůstání s prostředím, přibližování se naprosto cizí kultuře a lidem a zároveň vzdalování se sobě navzájem. Tohle je tak strašně dobrá záležitost, až se člověku nechce věřit, že to vzniklo u našich západních sousedů. (05.05.2011)