Podnájemnice

Prvá hodina filmu mi prišla až nechutne monotónna a nudná, prakticky nič sa nedialo a okrem niekoľkých zaujímavých dialógov to bola viacmenej čistá lyrika. Avšak záverečná tretina už priniesla to, v čo som dúfal po celý čas - a razom tá zápletka získala aj nejaký poriadny spád, hoci tiež miestami až príliš lyrický a existencionálny. Ale tam to už tak nevadilo, len škoda, že kým to celé rozkvitlo do takej kvality ako v závere, tak to bolo treba občas fakt až pretrpieť (nesmierne sa mi zívalo a zaspával som). Ale napokon to čakanie stálo za to, no aj tak na viac ako 3* to neni. (21.06.2015)

Poněkud komornější drama se zajímavým příběhem a atraktivními postavami, trojlístkem Chloé, její matka a Mathias Gold. Poměrně slušně je tu vylíčena i psychologie postav a ke konci není nouze o napětí. Jen toho humoru tu příliš nebylo (zejména v druhé půlce), což ale není až tak na škodu. Celkový dojem je na 3*. (31.03.2015)

Rozvláčný začátek, zpříjemněný celkem vtipnými dialogy mezi Kevinem a Maggi, navodil atmosféru poklidné komedie. A vše je tak poklidné až je to nudné a já si říkala, proboha o co tu vlastně půjde, kdy už se začne něco dít. A bác po třetině nastane výrazné ochlazení děje, dialogy se vyostřují a o něco zde jde, Vše začíná mít správné obrátky a napětí. Bohužel posledních 12 minut dojem z filmu vše zhatí . K originálnímu vyvrcholení, jaký by si tento příběh zasloužil, rozhodně nedochází. Děj se opět ocitá v klidných vodách, závěr CO JSME SI - TO JSME SI ,značně poškozuje celkový dojem. (19.02.2018)

Vynikající rodinné drama o krutých nevinnostech, fatálně poznamenávajících charaktery ústředních protagonistů. Stará matka, povznesená nad vlastní morální selhání, citově frustrovaná dcera a neurvalý, drzý návštěvník, ze kterého se vyklube někdo docela jiný... Herecký koncert Maggie Smith, Kristin Scott Thomas a Kevina Klina. Paris est la ville des rêves. (04.05.2015)

"Lásky je jen omezené množství. Když ji chcete někomu dát, musíte ji někomu jinému sebrat." Temná hrouda postupně odkrývaného traumatu, ve které se občas zablýskne krystal humoru. Takové je civilně pojaté vztahové komorní drama s hereckým koncertem zejména Kevina Klinea. S přibývajícími minutami, a zejména informacemi postupně odkrývanými v dialozích tří hlavních postav, vyrůstá z banální zápletky překvapivě stále více neradostná studie následků dávných událostí, které s odstupem téměř 50 let nejsou jen romantickou vzpomínkou, ale ranou, která zničila a vlastně stále ničí jejich nedobrovolné "vedlejší" účastníky. Naštěstí se nepotápí do hlubin přehnané deprese, ale dokáže plout na hladině, sice hořké, přesto osvětlené nadějí, nadhledem i občas i humorem. Příjemně pozvolna rozehrávané, avšak ke konci, jako by tvůrci najednou zjistili, že jim dochází čas, poněkud ukvapené a v rychlosti chvátající k rozuzlení. (11.03.2016)