Podnájemnice

Rozvláčný začátek, zpříjemněný celkem vtipnými dialogy mezi Kevinem a Maggi, navodil atmosféru poklidné komedie. A vše je tak poklidné až je to nudné a já si říkala, proboha o co tu vlastně půjde, kdy už se začne něco dít. A bác po třetině nastane výrazné ochlazení děje, dialogy se vyostřují a o něco zde jde, Vše začíná mít správné obrátky a napětí. Bohužel posledních 12 minut dojem z filmu vše zhatí . K originálnímu vyvrcholení, jaký by si tento příběh zasloužil, rozhodně nedochází. Děj se opět ocitá v klidných vodách, závěr CO JSME SI - TO JSME SI ,značně poškozuje celkový dojem. (19.02.2018)

Sázka na jistotu, která nepřekvapí a ani neurazí. Celkem banální příběh, s dobrými herci a hlavně Kristin Scoott Thomas, na kterou jsem poslední dobou nějak hodně moc vysazen. Sám nevím, čím to je, ale je to prostě tak, jak jí vidim jsem ochoten hodnotit velmi subjektivně, což se mi stává jen jednou za padesát let! (12.03.2015)

Takový příjemný příběh, který uplyne, na chvíli ve vás zanechá docela hezké pocity a víru v lepší vztahy mezi lidmi, ale stejně tak celkem rychle tyhle pocity vymizí a je dost možné, že si druhý den z toho filmu nic moc pamatovat nebudete. Ale ten první dojem, ty první pocity jsou skutečně docela příjemné. (02.06.2015)

Vynikající rodinné drama o krutých nevinnostech, fatálně poznamenávajících charaktery ústředních protagonistů. Stará matka, povznesená nad vlastní morální selhání, citově frustrovaná dcera a neurvalý, drzý návštěvník, ze kterého se vyklube někdo docela jiný... Herecký koncert Maggie Smith, Kristin Scott Thomas a Kevina Klina. Paris est la ville des rêves. (04.05.2015)

Ne komedie, ale komorní drama, které je s přibývajícími minutami stále pochmurnější. A na kterém je notně znát divadelní předloha, takže tu vystupují prakticky jen tři postavy, téměř všechny scény se odehrávají v jednom bytě a docela hodně se tu mluví, přičemž zvyšující se bezútěšnost příběhu vyplývá primárně z toho, co se jednotlivé postavy skrz dialogy o sobě navzájem dozví a co se vy jako diváci dozvíte o nich. Lhala bych, kdybych tvrdila, že je My Old Lady nejzajímavějším nebo nejvíce strhujícím filmem ve svém žánru, ale nic to nemění na tom, že mě svou civilností, citlivostí, lidskostí a upřímností zaujalo. Nehledě na to, že Maggie Smith je skvělá a Kevin Kline v tomto vyléčeném alkoholikovi se sklonem k sarkasmu a depresím našel jednu ze svých nejkomplexnějších filmových rolí za posledních dvacet let. (20.02.2016)