Podnájemnice

Sázka na jistotu, která nepřekvapí a ani neurazí. Celkem banální příběh, s dobrými herci a hlavně Kristin Scoott Thomas, na kterou jsem poslední dobou nějak hodně moc vysazen. Sám nevím, čím to je, ale je to prostě tak, jak jí vidim jsem ochoten hodnotit velmi subjektivně, což se mi stává jen jednou za padesát let! (12.03.2015)

Poněkud komornější drama se zajímavým příběhem a atraktivními postavami, trojlístkem Chloé, její matka a Mathias Gold. Poměrně slušně je tu vylíčena i psychologie postav a ke konci není nouze o napětí. Jen toho humoru tu příliš nebylo (zejména v druhé půlce), což ale není až tak na škodu. Celkový dojem je na 3*. (31.03.2015)

Vynikající rodinné drama o krutých nevinnostech, fatálně poznamenávajících charaktery ústředních protagonistů. Stará matka, povznesená nad vlastní morální selhání, citově frustrovaná dcera a neurvalý, drzý návštěvník, ze kterého se vyklube někdo docela jiný... Herecký koncert Maggie Smith, Kristin Scott Thomas a Kevina Klina. Paris est la ville des rêves. (04.05.2015)

Takový příjemný příběh, který uplyne, na chvíli ve vás zanechá docela hezké pocity a víru v lepší vztahy mezi lidmi, ale stejně tak celkem rychle tyhle pocity vymizí a je dost možné, že si druhý den z toho filmu nic moc pamatovat nebudete. Ale ten první dojem, ty první pocity jsou skutečně docela příjemné. (02.06.2015)

"Lásky je jen omezené množství. Když ji chcete někomu dát, musíte ji někomu jinému sebrat." Temná hrouda postupně odkrývaného traumatu, ve které se občas zablýskne krystal humoru. Takové je civilně pojaté vztahové komorní drama s hereckým koncertem zejména Kevina Klinea. S přibývajícími minutami, a zejména informacemi postupně odkrývanými v dialozích tří hlavních postav, vyrůstá z banální zápletky překvapivě stále více neradostná studie následků dávných událostí, které s odstupem téměř 50 let nejsou jen romantickou vzpomínkou, ale ranou, která zničila a vlastně stále ničí jejich nedobrovolné "vedlejší" účastníky. Naštěstí se nepotápí do hlubin přehnané deprese, ale dokáže plout na hladině, sice hořké, přesto osvětlené nadějí, nadhledem i občas i humorem. Příjemně pozvolna rozehrávané, avšak ke konci, jako by tvůrci najednou zjistili, že jim dochází čas, poněkud ukvapené a v rychlosti chvátající k rozuzlení. (11.03.2016)