Diplomacia

Pekný príbeh o pamätnom 25.auguste 1944, keby bol Paríž zachránený od hroziacej skazy. Môžeme poďakovať dvojici Dietrich von Choltitz a Raoul Nordling, a ja im naozaj Ďakujem, že takéto nádherné mesto bolo ušetrené od absurdného ničenia. Zdravý rozum aspoň pár krát počas vojny zvíťazil nad chorou chamtivosťou. Čo sa týka filmu, v podstate je to z veľkej časti len neutíchajúca konverzácia medzi kľúčovou dvojicou, ktorí horlivo rozoberajú všetky pre a proti tomu čo sa malo v onen dátum stať. Možno by som uvítal trochu viac drámy, ktorá by spoľahlivo doplnila tento rozhovor, ale aj bez toho to bolo veľmi dobré. (27.11.2014)

Zaujímavá konverzačka, bolo to však všetko naozaj tak? Naozaj sa Dietrich von Choltitz rozhodol správne na základe dialógov s Nordlingom a vlastného svedomia? Sám tvrdil, že áno a film je natočený presne podľa jeho pamätí, lenže nepíšeme svoje pamäti tendenčne? Vraj sa Hitlerovi vzoprel, pretože miloval francúzsku históriu a kultúru a nechcel zničiť tú krásu. Na druhej strane máme už dôkazy, že to ani nemohol urobiť. Nemal už mesto pod kontrolou, veľká časť bola už kontrolovaná odbojom. Film teda poukazuje na jednu z možností, ale pravdu si odniesol von Choltitz do hrobu. Čo však filmársky treba vytknúť je angažovanie skoro 70-ročného herca, na ktorom už vidieť, že je deduško. Avšak von Choltitz mal vtedy 50 rokov a ďaleko od nejakého starca. (05.12.2021)

„A vaše úloha je všechno ignorovat? To je ten obvyklý postup?“ - „Ne, ale mám své rozkazy a ty nikdy nezpochybňuju.“ - „Jistě. Jinak byste nebyl generál. A co když je rozkaz absurdní?“ - „Takový rozkaz jsem v životě nedostal.“ - „Nikdy?“ - „Nikdy.“ Ani mě nenapadá vhodnější název pro tento film než právě Diplomacie. Ze setkání vojáka a diplomata se vyklube nejen střet 2 silných osobností, ale také krásná lekce z psychologie a morálky v obalu velmi zdařilé komorní konverzačky, u které divák postupně pochopí nejen hledisko diplomata, ale i generála. Protože kdo je vlastně Choltitz? Krvežíznivý vrah a tyran? Či nemocný, vyčerpaný a zlomený muž bojící se o život rodiny i svůj, a tak vykonává rozkazy, ať už jsou sebešílenější? Film má svou sílu i díky dovětku a já mu rád přiklepnu solidní 4*. „Jednoduchá otázka. Co byste dělal v mé kůži? Obětoval byste ženu a blízké kvůli městu, které ani neznáte? No…?“ - „Počkejte…“ - „Chci odpověď. Odpovězte. Co byste dělal na mém místě? Odpovězte. Odpověď!“ - „Nevím!“ - „Přesně, jak jsem si myslel.“ (18.04.2024)

Zase jednou po čase zajímavý střípek z historie, o kterém jsem neměl vůbec žádné tušení. I když jsem spoustu dokumentů na tohle téma viděl, tak tohle mi nějak uniklo, nebo jsem se zrovna věnoval jiným účelům. Že je Paříž nádherné město, to ví skoro každý (zá)školák, ale už málo lidí ví, komu nebo spíše čemu za to z velké části vděčí. Pokud jste na tom jako já, rozhodně neváhejte, dostane se Vám jedné nenápadné, konverzační lahůdky, která malinko osvětlí, jak to s tímhle městem mohlo být a jak nakonec doopravdy bylo. (20.03.2015)

Švédský Napoleon Bonaparte se potajmu vkrade do komnat říšské kurtizány dobrých mravů a špatných vyhlídek, aby mu dala. Detonátor. Naději. Místo v historii.. Úvodní Beethoven vše vloží do rámu chmurné naléhavosti a pak už jen s fabulací mezi čtyřma očima sledujeme, jak může být možnost volby někdy zničující a že diplomacie je umění dovolit někomu udělat to, co chcete.. Když si může přibarvovat Schlöndorff, úspěšně hrající svou hru na svém oblíbeném hřišti, můžu i já. Věřím v prozaičtější důvod záchrany Paříže a sice, že pro tehdy jedenáctiletého Jeana-Paula musely být do dospělosti zachovány střechy ke kaskadérským kouskům.. (24.01.2022)