Akame ga kill!

Ach jo, několik let mi trvalo, než jsem se skutečně dokopala k něčemu, co jsem si před 6 lety uložila v paměti a jehož název mi neustále zněl v hlavě, ale nikdy na toto dílko nebyla správná nálada nebo čas. Zase jsem se nestarala, do čeho jdu, protože cokoliv, co jsem si před lety zapsala nebo zapamatovala, "musí být přece dobré". No, ale Akame ga Kill nám lehce drhne. Kdyby Esdeath dostala více prostoru - hmmm.. ale jako jo, násilí pěkné, krev pastva pro oči, boje vcelku povedené. Docela se mi i líbil onen "zvrat" v prvním díle se šlechtičnou-samaritánkou, která samaritánka až tak úplně nebyla. Co mě ovšem mrzelo, byla Akame sama... její postava byla vskutku zajímavá, ale až takovou hloubku, jakou jsem od ní očekávala, neměla. To bylo jen samé "eliminovat", "eliminovat" a "eliminovat" a občas nenažranost.... O důvod víc, proč se zamiloval do Esdeath (aneb když hlavní hrdina musí mít opět harém, ale tady si ho chce uzmout ledová královna jenom pro sebe... jenže on jí pořád utíká). A poslední věc, která mě trochu odpudila a trošku i naštvala (SPOILER ALERT) byla smrt právě hlavního hrdiny Tatsumi... to se dělá? To tam nezařvalo už dost lidí?! A potom Esdeath?! No, nezbláznili se?! Ale na druhou stranu to je anime o zabijácích, tak co bych čekala, jen to bylo takové random prostě :D (KONEC SPOILERU). No, ale vcelku se to udrželo v kladných číslech a těch odřených 7,5/10 si to myslím si zaslouží. (27.12.2020)

Gigantismus. Jediné co z toho na konci zůstane. A přitom se to prvních pár dílů tváří, že by to mohlo mít lidské rozměry. Tipuju že mladí Japonci si na tomhle léčí své komplexy méněcennosti. Hlavní hrdina je otravně správňácký, vždy na straně slabších, žen a dětí. Když už zabíjí tak jen tehdy pokud neexistuje jiná možnost. To samé platí o celé sebrance Night Raid. A jak už to bývá - všechny holčiny se do tohohle Marka Dušína platonicky zamilují (přičemž se samozřejmě "vysloví" až na smrtelné postely). Co na něm sakra všechny vidí? 170cm; 50 kilo i s brněním >> Nepřemýšlejte o tom. Je to ANIME. Tady si mladí japonští introvertní klučini plní své mokré sny. Animace strašná - růžové, zelené, žluté, červené, modré, fialové vlasy/oči. Gigantická prsa všech ženských hrdinek. Když se poprvé objeví na scéně Night Raid, máte pocit že utekl cirkus z blázince. Na druhou stranu, to nemá vyloženě černobílé postavy (vyjma pár zvrácených hajzlíků), takže snaha o padesát odstínů šedi alá Hra o trůny tu byla. Celá ta koncepce 45 říšských zbraní mi až nápadně připomínala Fullmetal Alchemist a Naruto (každý má jednu svou specifickou zbraň/nadání). Vlastně když se nad tím zamyslíte, tak je to obyčejné schématické Shōnen pro patnáctileté puboše, které se jen prostřednictvím násilí, nejednoznačnosti dobra/zla a umírání hlavních postav snaží dostat do vod sofistikovanější/dospělácké zábavy. Každý další patetický monolog to ale zase srazí zpátky. I tak to nebyla vyložená ztráta času, a vyskytují se tu i chvíle kdy to sklouzává do ztřeštěné japonské anime grotesky s dobrými vtipy, takže se to dá těch 24 dílů vydržet. Ale některé věty jsou vyloženě na zabití. Tečka. 60 % (12.12.2015)

První epizoda úžasná. Relativně tuctový příběh, který se ovšem změní v zajímavou psychologickou podívanou se sociálním přesahem. Má očekávání od zbytku byla tedy vysoká. Velké zklamání! Zbytek je jen rutinní fantasy anime s primitivním příběhem, plochými postavami, rádoby zvraty, hromadou klišé a dokonce lehkým ecchi nádechem. (26.11.2022)

Z počátku velmi nepředvídatelné, barevné a téměř do posledních chvil zábavné. Už od prvopočátku lze však cítit, že funkčnost Akame ga Kill poněkud drhne, jelikož je nepříliš originální, nerozhodné a chvílemi neví, čím chce být. Jeden z plusů, které bych rád zvýraznil, totiž schopnost likvidovat postavy za účelem zlepšení citového prožitku, je postupem času bagatelizován, až někdy kolem dvacátého dílu překročí únosnou mez. Smrti přestávají být překvapivé nebo silně budící emoce, prostě dělají z hlavní postav součásti statistiky, paradoxně za doprovodu dojemné hudby a pokud možno neuvěřitelně patetických nebo srdceryvných frází. U takových seriálů se chci bavit, ne znuděně očekávat "kdo umře tentokrát". (15.12.2014)

Jedným slovom sa toto anime dá nazvať "vyvraždovačka". Ono totiž v Akame ga Kill! neviete kto prežije a ak si myslíte, že niekto proste musí prežiť lebo je dôležitý tak ste veľmi na omyle. Ťažko povedať čím okrem súbojov toto môže zaujať. Postavy sú celkom slušné aj keď na vysvetlenie svojich pohnútok dostávajú obligátnych päť minút a následne sa pokračuje ďalej. Teda do postáv úplne do hĺbky žiaľ vidieť nie je. Najkvalitnejšou aj keď v podstate zápornou postavou je Esdeath a u nej sa dá nad jej chovaním v celku zamýšľať a Esdeath ako postava má určitú hĺbku. Najhoršie je na tom bohužiaľ zo začiatku celkom sľubne vyzerajúca postava Seryuu, ktorá pre diváka z nepochopitelných príčin stáva "wtf" (čo to sakra je?) postavou. Seryuu sa stáva takouto nepochopiteľnou postavou hlavne, keď sa porovnáva jej vystupovanie počas anime. Pokus o dodanie nejakej hĺbky postavám tu je hlavne cez zobrazenie ich zvykov (radi jedia atď). Dosť zaujímavou otázkou by bolo či toto anime je hárem, alebo nie. Povedzme, že to je hárem s prižmúrením jedným okom. Hlavný hrdina je v celku normálny a bohužiaľ nie až taký zaujímavý ako by som chcel. Tatsumi je totiž v tieni lepších kladných postáv a jeho osobnosť, ako keby váhala či má mať ochranársky komplex, aký zažívame v mnoho anime, alebo nemá. Tatsumi hlavne nemá až takú silnú osobnosť a tak sa stáva v podstate obyčajnou aj keď hlavnou postavou. Tempo v anime kolíše a niekedy je fakt zdrvujúce a nestíhate ani dýchať ako, zomierajú vaše obľúbené postavy. Je tu pokus o to, aby si človek obľúbil aj druhú stranu a to cisárskych bojovníkov. Akame ga Kill! patrí k jedným z tých krvavejších a brutálnejších anime (nič pre slabšie povahy), kde sú techniky zabíjania prevádzané striekajúcou krvou. Samozrejme existujú aj brutálnejšie anime, ale Akame ga Kill! v tomto ukazovateli uspeje. Súboje sú čo sa týka konkurencie podobných anime na tom dobre a sú v podstate priemerné. Aj keď nečakajte nejaké súboje mozgov a extra taktiky. Toto je spôsobené možno (nie som si istý) aj tým, že ide o vrahov a tí musia proste zabíjať čo najefektívnejšie a najrýchlejšie. Súboje sú okorenené rôznymi schopnosťami zbraní, ktoré majú k dispozícii jednotlivý bojovníci (vrahovia atď). Tieto Cisárske zbrane "pasujú" sú kompatibilné len s niekým a to je v celku zaujímavé. Postavy síce trénujú, ale ich napredovanie v podstate vidíme veľmi málo a v tomto nie veľmi dlhom anime ani nešlo o to aby sa "from zero to hero" z nuly stal bojovník extra kvalít. Takže klady sú v tom, že Akame ga Kill! nenudí po celý čas, postavy sú milé a anime si neberie servítku pred ústa a zomrie ktokoľvek a kladom je aj dosť výrazná brutalita. Málo, ale veľmi málo v pozadí tu je aj nejaká politika a taktické myslenie jednotlivých postáv, ktoré bohužiaľ neukazujú aj iné možnosti, ako by sa mohli rozhodnúť. Riadil som sa teda hlavne tým, že ma to bavilo a nenudilo ani sekundu. Hudobne tento počin je dosť dlho nezaujímavý, ale neskôr sa objavujú pekné melodické kúsky (kde boli dovtedy?). (10.07.2015)